Bratr byl miláčkem rodičů, ona celý život poslouchala jen výčitky. I po sedmdesátce stačí málo a dávná rivalita znovu propukne
Na rodinné oslavě se bratr pochlubí novým autem. Jeho sestra hned připomene, že se mu v životě vždycky dařilo víc. Přestože je oběma přes sedmdesát let, během chvíle se začnou přít jako děti. Za podobnými spory často stojí dávné křivdy z mládí, kdy je rodiče vzájemně porovnávali.
Jeden sourozenec měl ve škole výborné známky, vystudoval vysokou školu a našel si dobře placenou práci. Druhý vystřídal několik zaměstnání a na vlastní bydlení šetřil řadu let. Každý si postupně zařídil život po svém.
Při rodinných setkáních se však často vracejí stará srovnávání a s nimi i pocit, že ten druhý měl v životě více štěstí.

Všechno začalo u rodinného stolu
„Podívej se na bratra, jak mu to jde.“ Podobnou větu mohl člověk v dětství slýchat třeba při rozdávání vysvědčení. Rodiče tím chtěli své dítě povzbudit k lepším výsledkům, ono však mohlo získat pocit, že musí být stejně úspěšné jako jeho sourozenec. Takové srovnávání si pak může nést až do dospělosti. Každý další bratrův úspěch mu připomíná, jak moc se mu chtělo vyrovnat.
Podle párového terapeuta Jana Vojtka, který o sourozeneckých vztazích mluvil v říjnu na Českém rozhlasu Plus, může mít rozdílná pozornost rodičů vliv na to, jak spolu děti vycházejí i v dospělosti.
Každé dítě přitom může rodinné vztahy vnímat jinak. Matka může mít pocit, že se všem věnovala stejně, jeden ze sourozenců však může vzpomínat, že bratr dostával více pochval a uznání.
Za zmínku stojí říjnový výzkum amerických vědkyň, do kterého se zapojilo 517 lidí ve věku od 18 do 29 let. Ukázal, že lidé, kteří v dětství cítili menší podporu od matky než jejich sourozenci, se častěji snažili najít vlastní cestu a něčím se odlišit. Přestože se výzkum zaměřil na mladé dospělé, naznačuje, jak mohou podobné zkušenosti ovlivňovat sourozenecké vztahy i v dalších letech.
Kupříkladu sestra vystuduje vysokou školu při zaměstnání, vychová dvě děti a později se stará o stárnoucí rodiče. Její bratr mezitím vybuduje úspěšnou firmu. Když se rodina sejde, většina rozhovorů se točí kolem jeho podnikání a úspěchů.
Sestra pak může mít pocit, že si její vlastní práce a úsilí zaslouží stejnou pozornost. Postupně v ní roste závist, přestože bratr se s ní ve skutečnosti ani nesnaží soupeřit.

Ani důchod staré křivdy nevymaže
Ve stáří se sourozenci začnou porovnávat v jiných věcech. Místo školních známek a výdělků řeší výši důchodu, zdraví nebo to, jak často je navštěvují děti a vnoučata. Například jeden pravidelně cestuje po Evropě, druhý tráví většinu času doma a pečlivě hlídá své výdaje. Když pak úspěšnější sourozenec ukazuje fotografie z dovolené, může to v tom druhém znovu vyvolat závist. Zvlášť pokud si podobné pocity nese už od dětství.
Dalším důvodem ke sporům bývá péče o stárnoucí rodiče. Sourozenec, který bydlí poblíž, je vozí k lékaři, nakupuje jim a pomáhá s domácností. Druhý žije dál a přispívá třeba na pečovatelku nebo opravy domu. Každý pak může mít pocit, že pro rodiče dělá více. Na druhou stranu platí, že oba pomáhají podle svých možností.
Staré křivdy se často připomenou také při dědictví, kdy se sourozenci začnou dohadovat o majetku a o tom, komu rodiče během života více pomáhali. Po smrti rodičů se mohou znovu připomenout staré rodinné křivdy. Každý ze sourozenců totiž na dětství vzpomíná trochu jinak.
Jeden si vybavuje společné výlety a hezké chvíle s rodinou, druhý si pamatuje hlavně situace, kdy rodiče více chválili jeho bratra nebo sestru. Tyto rozdílné vzpomínky pak mohou být důvodem dalších sporů i po mnoha letech.
Na podobné problémy upozornila také srpnová studie amerických sociologů, kteří vedli 39 podrobných rozhovorů s lidmi, kteří přerušili kontakt se svými sourozenci.
Ukázalo se, že za jejich odcizením často stály dlouhodobé rodinné spory, mimo jiné i pocit, že rodiče jednomu z dětí stranili. Někteří si křivdy z dětství nesli až do dospělosti, kdy se jejich vztahy postupně zhoršovaly.
I po mnoha letech mohou sourozenci své vztahy zlepšit. Pomoci může otevřený rozhovor o tom, co je v minulosti mrzelo a jak jednotlivé situace vnímali. Při řešení rodinných sporů, jmenovitě dědictví, je dobré soustředit se na konkrétní záležitosti a hledat společnou dohodu.
Důležité je také přijmout, že každý prožil svůj život jinak. Úspěch jednoho sourozence přece nijak nesnižuje to, čeho dosáhl ten druhý.
Sledovat v Google Zprávách