Babička odmítá kupovat dárky nevlastnímu vnoučeti. To vlastní zahrnuje dary za desítky tisíc
Vánoce u babičky, která obdarovává pouze jedno vnouče, mohou být nepříjemné. Vlastnímu vnoučeti daruje drahý telefon nebo peníze. Ale dítě partnera jejího potomka od ní nic nedostane. Babička má za to, že to není její vnouče. Jenže děti si rozdílu všímají a mohou si to vykládat po svém.
Sledovat v Google Zprávách
Rodiny, do kterých si partneři přivedou děti z předchozích vztahů, už dnes nejsou nic neobvyklého. Každý ale do takového vztahu vstupuje s jinými představami a vztah k novým dětem nemůže vzniknout přes noc.
Nové vztahy potřebují čas
Babička má se svým biologickým vnoučetem vybudovaný vztah, protože ho zná od narození. Je tedy logické, že k nevlastnímu vnoučeti, které zná chvíli, ještě nic necítí.
Karolína Balcarová z Linky bezpečí v listopadu 2025 pro Radiožurnál připomněla, že děti v takzvaných patchworkových rodinách potřebují na nové vztahy čas. „Velikánskou roli hraje čas a trpělivost,“ uvedla. Děti podle ní potřebují změny postupně přijmout a zorientovat se v nových rodinných vazbách.
Dítě vnímá, kdo kam patří
Když dítě vidí rozdíl v dárcích, může to chápat jako informaci o tom, kam v rodině patří. Národní zdravotnický informační portál v červenci 2026 upozornil, že pro zdravý vývoj dítěte jsou důležité bezpečné vztahy, stabilita, podpora a pocit přijetí. Dítě potřebuje vyrůstat v prostředí, ve kterém se cítí respektované a bezpečné.
Dlouhodobý vzorec, kdy se rozdíly opakují a dítě si jich všímá, může dítě ovlivnit. Horší potom je, pokud babička ještě sama před dětmi zdůrazňuje, že jedno je opravdové vnouče a druhé nikoli.
Rozdíly se mohou přenést i mezi děti
Výrazné rozdíly mohou zasáhnout také vztah mezi samotnými dětmi. Terapeutky Dana Pokorná a Natalia Schwab Figush v únoru 2026 pro Radio Wave mluvily o tom, že konfliktní rodinné prostředí může sourozence nejen sbližovat, ale také rozdělovat nebo vzdalovat.
Když se děti stanou nevlastními sourozenci, potřebují také čas na to vybudovat si vztah. Jestliže jedno z nich pravidelně dostává více než druhé, může mezi nimi vzniknout napětí. Dítě, které dostává dárky, by ale nemělo nést odpovědnost za rozhodnutí dospělých ani se za dárky stydět.
Rodiče si mohou nastavit hranice
Není třeba hned babičce nařizovat, co, za kolik a komu má dárky kupovat. Rodiče jí mohou jednoduše říct, že nechtějí, aby to dělala před oběma dětmi. Jestli chce vlastnímu vnoučeti darovat něco drahého nebo mu něco zaplatit, měla by to udělat zvlášť, a ne před zraky druhého nevlastního vnoučete.
Když jsou pak obě děti spolu, dárky mohou být skromnější a vyrovnanější. Situace, kdy jedno dítě nic nedostane, a ještě sleduje druhé, které rozbaluje drahé dárky, může být značně nepříjemná. Pokud se nastaví taková hranice, lze těmto situacím předejít. Rodiče by to měli s babičkou řešit v soukromí, ne před dítětem.
Babička nemusí kupovat stejně drahé dárky
Řešením nemusí být kupovat oběma dětem stejně drahé dárky. Když jsou děti různě staré, mívají většinou také různé potřeby. Jde hlavně o to, aby peníze nerozdělovaly rodinu. Babička může potěšit nevlastní vnouče i malým dárkem, aniž by předstírala city, které tam nejsou.
Ve chvíli, kdy vzniká nová rodina, je lepší na vztahy příliš netlačit a nenutit nikoho k náklonnosti. To ale neznamená, že by dítě mělo zažívat opakované odmítání. Je normální, že babička hned dítě nemiluje stejně jako své biologické vnouče. Horší je, pokud se k němu nechová slušně a dělá z rozdílu veřejnou demonstraci.
Ideální je řešit tyto problémy ještě před oslavou nebo před Vánocemi. Dospělí by to měli řešit dohodou a nastavit, co je při společných rodinných akcích přijatelné.
