Děda má svoji hlavu a nenechá si nic vysvětlit. Urazí ho i dobře míněná rada, rodina přitom nechápe proč
Blízký dědovi poradí a myslí to dobře. Děda ale reaguje podrážděně a rodina je pak zaskočena, protože takovou reakci nečekala. Někdy je třeba otevřít citlivé téma nebo nabídnout pomoc. Rodina chce dědovi ulevit a pomoct, on to ale může brát jako důkaz své neschopnosti.
Sledovat v Google Zprávách
Děda se s těžkou taškou zastaví na schodech a vnuk mu navrhne, že odteď bude nakupovat za něj. Pro dědu ale může být nakupování běžný zvyk a v tento den třeba jen vzal navíc několik lahví, které dělají tašku těžší. Vnuk mu vysvětlí, co ho na schodech znepokojilo, ale děda se snaží stočit řeč jinam. Nabídka se ho mohla dotknout a vnuk přemýšlí, zda se k tomu ještě vrátit.
Dobře míněná rada může znít jako výčitka
Vnuk vidí pomoc s nákupem jako úlevu dědovi. Děda to možná vidí, jako že se někdo snaží rozhodovat za něj. Chce si zachovat vlastní režim nebo může mít obavu, že bude rodině na obtíž. Katedra psychologie FSS MU upozorňuje, že samostatnost je důležitá pro psychickou pohodu a její omezení může člověk vnímat citlivě. Z toho důvodu se dědy mohla dobře míněná pomoc dotknout.
Rodina třeba dědovi místo pomoci jen doporučí, aby při příštím nákupu vzal méně věcí najednou. Chce mu ulehčit cestu po schodech. Děda v tom může slyšet, že podle ní špatně odhadl, kolik unese. Rodina to myslí dobře, ale děda slyší výčitku. Když pak rodina použije slovo „zase“, dědovi to o to víc vyzní jako chyba, kterou mu stále připomínají.
Proč si děda stojí za svým
Děda byl celý život zvyklý rozhodovat se sám. Má dost zkušeností a býval zvyklý, že to on radí mladším. Když se to najednou obrátí, může být pro něj důležité, aby rodina pořád brala vážně i jeho názor. Může mít pocit, že ho okolí začíná posuzovat hlavně podle věku.
Rozhovor začněte u jedné konkrétní situace
Někdy je lepší nechat rozhovor na klidnější chvíli a nerozebírat to hned na schodech. Vhodné je dědovi říct, čeho si člověk všiml, a vysvětlit, proč ho to znepokojilo. Důležité je zeptat se, jak to vnímá on. Helpnet uvádí, že by rodina měla popsat, co se stalo, ale nehodnotit dědovy schopnosti nebo chování.
Později doma u kávy se vnuk může dědy zeptat, jestli se ještě můžou pobavit o nákupu. Může zmínit, že si všiml, že se děda s taškou na schodech zastavil, a zeptat se ho, jak se mu dnes s taškou šlo do patra.
Ptejte se, co si chce dělat po svém
Když dá rodina dědovi prostor mluvit, možná se dozví, že si rád v obchodě vybírá zboží sám. Třeba se až v obchodě podle nabídky zeleniny rozhoduje, co bude vařit. Obtížná pro něj může být jen cesta s taškou do patra.
Rodina se tak dozví, proč na radu nebo pomoc reagoval negativně. Dědovi mohlo vadit, že by s převzetím nákupů přišel i o možnost vybírat si věci sám. Poté může následovat otázka, jestli mu dělá problém vynést nákup pokaždé, nebo jen ve dnech, kdy nese něco těžkého.
Radu či pomoc nabídněte jako možnost
Nejdřív je vhodné zjistit, zda děda o radu vůbec stojí. Rodina už ví, jak situaci děda vidí. Teď se může zeptat, jestli chce slyšet její nápady. Třeba rozložit nákup těžkých láhví do dvou návštěv obchodu, aby se mu lehčí taška nesla snáz. Je důležité zeptat se, jestli by mu to vyhovovalo. Možná má vlastní představu, jak si cestu s nákupem ulehčit.
Rozhovor může skončit bez dohody
Blízcí by měli brát dědovu odpověď vážně. Možná děda rozumí tomu, proč mu rodina radí, a přesto dává přednost svému rozhodnutí. Rodina může uznat, že její slova mohla vyznít nevhodně, a dát dědovi prostor říct, co v nich slyšel. Blízcí pochopí, proč se děda urazil, a děda se dozví, z čeho jejich rada vycházela. Když obě strany berou vážně pohled toho druhého, je snazší spolu mluvit o citlivých věcech i příště.
