Někteří senioři celý den s nikým nepromluví, teď to mohou snadno změnit. Jednoduchý nápad jim pomáhá překonat samotu a najít nové přátele

Zastihla nás pandemie osamělosti a nejohroženější skupinou jsou senioři, kteří tráví hodně času bez lidského kontaktu. Naštěstí si to uvědomuje stále více lidí, a tak začaly vznikat projekty, které se snaží jednotlivce mezi sebou propojovat. Jedním z nich je projekt Senior volá seniorovi, který vznikl v organizaci Chytrá péče. Webu České důchody ho představila sociální pracovnice Denisa Bartošová.

Projekt Senior volá seniorovi propojuje osamělé lidi.
i
Foto: Shutterstock
Projekt Senior volá seniorovi propojuje osamělé lidi.

Jak projekt „Senior volá seniorovi“ vznikal? Vymysleli jste ho od nuly nebo jste se odněkud inspirovali, například ze zahraničí?

Myšlenka projektu vznikla vlastně úplně přirozeně. S nápadem přišly naše kolegyně a postupně jsme ho začali společně rozvíjet v rámci celého týmu. Při práci se seniory se často setkáváme s tím, že jim nechybí jen praktická pomoc, ale především obyčejný lidský kontakt. Někdo, s kým si mohou popovídat, sdílet své zážitky nebo si třeba jen postěžovat na to, jaký měli den.

Nešlo tedy o to převzít nějaký konkrétní zahraniční model. Vycházeli jsme hlavně z našich zkušeností z praxe a společně hledali způsob, jak propojit seniory, kteří si mohou navzájem něco nabídnout. Každý z kolegů přispěl svým pohledem a zkušenostmi a postupně vznikl projekt Senior volá seniorovi. Líbí se mi na něm především to, že senior není automaticky v roli toho, kdo pomoc potřebuje, ale může být i tím, kdo ji druhému poskytuje.

Denisa Bartošová, Chytrá péče
i
Denisa Bartošová, Chytrá péče Foto: soukromé

Jak vytipováváte osamělé seniory, kteří by mohli mít zájem se projektu zúčastnit? Je to třeba přes vaše další projekty, jako jsou linka důvěry nebo osobní asistence?

Nejčastěji se nám daří oslovovat seniory prostřednictvím naší tísňové péče. Jde o sociální službu, která pomáhá především seniorům a lidem se zdravotním omezením žít co nejdéle bezpečně ve vlastním domácím prostředí. Klienti mají k dispozici SOS zařízení, prostřednictvím kterého se mohou v případě pádu, náhlých zdravotních obtíží nebo jiné krizové situace spojit s naším dispečinkem, který funguje nepřetržitě, 24 hodin denně. Díky této službě jsme v kontaktu i se seniory, kteří žijí sami, a kromě zajištění bezpečí by uvítali také pravidelný rozhovor a společnost alespoň po telefonu.

Využíváme samozřejmě i další možnosti, jak projekt dostat mezi seniory. U linky důvěry je to ale složitější, protože volající zůstávají v anonymitě a jejich osobní údaje nezjišťujeme ani neuchováváme. Ani osobní asistence pro nás není hlavní cestou, jak oslovovat nové zájemce. Projekt Senior volá seniorovi chceme nabídnout lidem napříč celou Českou republikou, nejen v místech, kde osobní asistenci poskytujeme. Telefonické spojení má právě tu velkou výhodu, že vzdálenost nehraje roli. Dva lidé mohou žít na opačných koncích republiky, a přesto si být pravidelně nablízku.

Mohou se do projektu hlásit sami senioři – ať už jako ti, kteří by chtěli hovory přijímat, nebo dobrovolníci?

Ano, určitě. Budeme moc rádi, když se nám senioři sami ozvou, ať už hledají někoho, s kým by si mohli pravidelně popovídat, nebo naopak chtějí věnovat svůj čas někomu dalšímu. Nemusí mít žádné speciální zkušenosti ani dovednosti. Důležitá je především chuť komunikovat, naslouchat a navazovat nová přátelství. Zároveň nejde o jednostrannou pomoc. I dobrovolník může díky pravidelným hovorům získat nový kontakt, radost a pocit, že je pro někoho důležitý. A protože vše probíhá po telefonu, mohou se zapojit senioři z celé České republiky. Včetně těch, kteří už nemohou vycházet z domova.

Jak dobrovolníky připravujete na jejich roli a jakou podporu jim nabízíte během zapojení?

Každému dobrovolníkovi nejprve vysvětlíme, jak telefonáty probíhají, a seznámíme ho se vším, co bude pro svou roli potřebovat. Uvědomujeme si, že pro některé seniory může být dobrovolnictví úplně novou zkušeností, a proto chceme, aby se od začátku cítili jistě a věděli, že se na nás mohou kdykoliv obrátit. Zároveň se snažíme seniory propojovat tak, aby si vzájemně rozuměli. Zajímá nás, co je baví, jaké mají koníčky nebo o čem si rádi povídají. Společné zájmy totiž mohou být skvělým začátkem nového přátelství.

Hovory probíhají prostřednictvím našeho systému, který nám umožňuje sledovat jejich průběh. Součástí jsou i krátké náslechy, které neslouží jen ke kontrole, ale především k tomu, abychom včas rozpoznali případné obtíže, předešli nepříjemným situacím a mohli dobrovolníkům nabídnout potřebnou podporu. Od zapojených seniorů také pravidelně sbíráme zpětnou vazbu a zajímáme se, jak jim hovory vyhovují a co bychom mohli zlepšit. S dobrovolníky pořádáme pravidelné intervize, při nichž společně sdílíme zkušenosti, probíráme náročnější situace a hledáme způsoby, jak telefonáty vést co nejlépe. Chceme, aby se obě strany cítily bezpečně a aby jim společné hovory přinášely radost.

V čem je podle vás důležité, že dobrovolníky jsou sami senioři?

Myslím, že právě v tom je jedna z největších hodnot celého projektu. Osamělost se totiž nemusí týkat jen seniorů, kteří potřebují pomoc, ale i těch, kteří jsou stále aktivní, soběstační a na první pohled jim nic nechybí. Mohou mít spoustu volného času, ale málo příležitostí ho s někým sdílet.

Když propojujeme seniory mezi sebou, vzniká vztah, ze kterého mohou mít radost obě strany. Často mají podobné životní zkušenosti, vzpomínky nebo zájmy, a díky tomu si mohou být bližší. Jeden se těší, že mu někdo zavolá, a druhý má zase radost, že je tu někdo, kdo na jeho telefonát čeká.

Zároveň chceme ukázat, že ani ve vyšším věku člověk neztrácí možnost být užitečný a pomáhat druhým. Někdy si totiž ani neuvědomujeme, jak velkou hodnotu může mít náš čas a obyčejný zájem o druhého člověka. A možná právě v tom je kouzlo celého projektu Senior volá seniorovi.

Kolik dobrovolníků v současné době máte a na kolik je projekt dimenzován? Hlásí se dobrovolníků víc než příjemců pomoci?

V současné době máme okolo osmi dobrovolníků, kteří pravidelně telefonují zhruba 16 seniorům. A je pravda, že zájem ze strany dobrovolníků je zatím větší než ze strany těch, kteří by chtěli hovory přijímat.

To nás na jednu stranu moc těší, protože vidíme, že i ve vyšším věku mají lidé chuť pomáhat a věnovat svůj čas druhým. Na druhou stranu je pro nás výzvou dostat informace o projektu k seniorům, kterým by pravidelné telefonáty mohly zpříjemnit den. Ne každý si totiž o společnost dokáže nebo chce sám říct.

Projekt bychom rádi postupně rozšiřovali, ale záleží nám především na tom, aby si spolu senioři rozuměli a hovory byly příjemné pro obě strany.

Jak postupujete, když se senior během hovoru svěří s vážným problémem nebo potřebuje odbornou pomoc?

Na tuto situaci myslíme už při zaškolování dobrovolníků. Vysvětlujeme jim, že jejich úkolem je především naslouchat, být druhému člověku oporou a nabídnout mu prostor pro obyčejný lidský rozhovor. Nemusí a ani nemohou řešit všechny problémy, se kterými se jim druhý senior svěří.

Proto dobrovolníky seznamujeme také s našimi sociálními službami a odborníky, na které se mohou senioři obrátit. Ať už jde o psychické obtíže, složitou rodinnou situaci, finanční problémy nebo jiné starosti. Snažíme se dobrovolníkům předat především jednu důležitou věc. Nemusí mít odpověď na všechno a není jejich úkolem vyřešit každý problém. Někdy je tou největší pomocí právě to, že člověka vyslechnou a připomenou mu, že na těžké životní situace nemusí být sám.

Jakou roli v projektu hrají koordinátoři a proč potřebujete posílit jejich kapacity?

Koordinátoři mají v projektu velmi důležitou roli, i když jejich práce není na první pohled tolik vidět. Jsou v kontaktu s dobrovolníky i seniory, kteří hovory přijímají, pomáhají s jejich zapojením a snaží se najít takové dvojice, které si budou rozumět. Zároveň dobrovolníky zaškolují, jezdí k nim do domácnosti, poskytují jim podporu a průběžně ověřují, zda vše funguje tak, jak má.

Naším cílem je projekt postupně rozšiřovat a zapojit více seniorů z celé České republiky. S rostoucím počtem účastníků ale přibývá i práce, která stojí za každým telefonátem. Je potřeba komunikovat se zájemci, věnovat se novým dobrovolníkům, řešit případné komplikace, a především dbát na to, aby se všichni zapojení cítili dobře a bezpečně.

Proto bychom rádi posílili kapacity koordinátorů. Nechceme totiž, aby se z projektu stalo jen spojování telefonních čísel. Záleží nám na osobním přístupu a na tom, aby se z obyčejných telefonátů mohly postupně stát pravidelné rozhovory, na které se oba senioři budou těšit.

Klientka projektu Senior volá seniorovi. Ilustrační foto.
i
Zdroj: Chytrá péče

Víte už nyní o nějakém konkrétním případu, kdy telefonát od dobrovolníka někomu výrazně pomohl?

Možná to nebude jeden velký příběh se zásadním životním zvratem, ale myslím, že právě v těch drobných věcech je největší přínos našeho projektu. Pro někoho, kdo tráví většinu dne sám, může být i obyčejný telefonát tím, na co se celý týden těší. Najednou má komu vyprávět, co zažil, co ho potěšilo nebo co ho naopak trápí. A nemusí jít vždy o vážná témata. Někdy si senioři povídají o zahrádce, o vaření, o vzpomínkách nebo o úplně běžných věcech. To, co nám může připadat jako obyčejný rozhovor, může pro druhého znamenat opravdu hodně.

Co byste řekla seniorovi, který se cítí osamělý, ale váhá, zda se do projektu zapojit?

Řekla bych mu, ať to prostě zkusí. Že se opravdu není čeho obávat a že tím vlastně nemůže nic ztratit. Chápeme, že pro někoho může být těžké udělat první krok, zvlášť když má mluvit s člověkem, kterého vůbec nezná. Ale právě od toho jsme tu my, abychom mu se vším pomohli a našli někoho, s kým by si mohl rozumět. Zároveň je důležité vědět, že se k ničemu nezavazuje. Pokud mu telefonáty nebudou vyhovovat nebo zjistí, že to není nic pro něj, může kdykoliv skončit. Stejně tak nám může říct, pokud si s druhým seniorem nesedne, a společně zkusíme najít někoho jiného.

A hlavně bych mu chtěla říct, že není žádná ostuda cítit se osaměle nebo si přát mít někoho, s kým si může popovídat. Každý z nás potřebuje lidský kontakt, ať je nám dvacet, nebo osmdesát. Někdy stačí dát šanci jednomu telefonátu a možná z něj vznikne přátelství, které bychom jinak nikdy nezažili.

Dávalo by smysl rozšířit projekt třeba i na osobní návštěvy – případně necháváte takovou možnost v kompetenci samotných dobrovolníků?

Jednou z velkých výhod našeho projektu je právě to, že propojujeme seniory napříč celou Českou republikou. Často se tak stává, že jeden žije třeba v Praze a druhý na Moravě. V takovém případě by osobní setkávání bylo samozřejmě složité, a právě telefon umožňuje, aby mezi nimi vznikl pravidelný kontakt bez ohledu na vzdálenost.

Myslím, že by bylo krásné, kdyby některá z telefonických přátelství pokračovala i mimo projekt. Zároveň ale vnímáme, že pro řadu seniorů, například kvůli zdravotním omezením nebo snížené pohyblivosti, je právě telefon nejjednodušší a někdy i jedinou možností, jak pravidelně udržovat kontakt s druhými.

Kde vidíte budoucnost projektu za dva nebo pět let?

Přála bych si, aby se projekt Senior volá seniorovi postupně dostal do povědomí co nejvíce seniorů po celé České republice. Aby lidé věděli, že taková možnost existuje a že pokud se cítí osamělí nebo jim jednoduše chybí někdo na popovídání, mají se kam obrátit.

Za dva roky bychom rádi měli širší skupinu dobrovolníků i seniorů, kteří hovory přijímají, a především dostatečné zázemí, abychom se všem mohli věnovat se stejnou péčí jako dnes. Za pět let bych si přála, aby se z projektu stala dlouhodobě fungující aktivita, která bude přirozeně propojovat seniory napříč republikou.

Zároveň bych byla ráda, kdybychom dokázali oslovit i ty, kteří by se sami nikdy nepřihlásili. Právě lidé, kteří jsou nejvíce osamělí, totiž často nemají odvahu nebo příležitost si o kontakt říct.

Nemáme ambici vytvořit obrovský projekt za každou cenu. Důležitější pro nás je, aby fungoval dobře a aby telefonáty měly pro zapojené seniory skutečný smysl. A pokud se nám díky tomu podaří zpříjemnit každodenní život třeba několika desítkám dalších lidí, budeme to považovat za velký úspěch.

author avatar
Pavel Kreuziger
Pavel Kreuziger je redaktor a publicista s dlouholetými zkušenostmi z českých online médií, vedle toho působí jako knižní překladatel. Během své profesní dráhy se věnoval zejména moderním technologiím, informační bezpečnosti, digitalizaci a jejich dopadům na každodenní život. V redakci Českých důchodů se zaměřuje na magazínová témata, ale i praktické návody, zdravotní a sociální problematiku nebo společenská témata spojená se stárnutím.

Více k tématu