Komunisté ho zavřeli během listopadu 1989. ČSSZ mu odmítla přiznat příplatek k důchodu, spor skončil až u soudu
Bývalý disident John Bok strávil během sametové revoluce několik dnů za mřížemi. Soud později uznal, že ho komunistický režim věznil nezákonně. Když však požádal o příplatek k důchodu, od úředníků přišlo zamítnutí.
Sledovat v Google Zprávách
Spor se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, který letos v září Bokovi nevyhověl. Celý příběh má ovšem ještě druhou část. V jiném řízení totiž soud dospěl k opačnému stanovisku.
Vraťme se ale na začátek. Signatáře Charty 77 zadrželi 17. listopadu 1989, na svobodu se dostal 21. listopadu. Po letech se rozhodl dosáhnout soudní rehabilitace. Tu mu Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal v březnu 2024.
Bok poté požádal Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ) o dva příplatky. Oba se týkaly stejného pobytu ve vazbě, každý však vycházel z jiného předpisu.
Úřad ale zamítl obě žádosti, a tak se Bok obrátil na soud. V první věci šlo o příplatek podle zákona o soudní rehabilitaci z roku 1990. Právě v tomto případě se ukázalo, že ani uznané bezpráví nemusí samo o sobě stačit.
V evidenci nechyběl jediný den
Podle zářijového rozsudku Nejvyššího správního soudu měl Bok za rok 1989 započtených všech 365 dnů zaměstnání. Čtyři dny strávené ve vazbě se tak nijak neprojevily v době rozhodné pro výpočet jeho důchodu. Zde je potřeba zdůraznit, že právě to bylo pro soud zásadní. V praxi tak rozhodoval jeden údaj v jeho důchodovém spise.
Zmíněný zákon totiž umožňuje napravit situaci lidem, kterým politické věznění zkrátilo dobu započítanou pro důchod. Mohou si kupříkladu vybrat mezi jejím doplněním a stanoveným příplatkem.
Představme si v tomto případě člověka, kterému kvůli pobytu ve vězení v důchodové evidenci chybí několik měsíců. Tam by taková náprava dávala smysl. Bokovi ovšem v rozhodném roce nechybělo nic.
Sám zastával názor, že má na peníze nárok už díky rehabilitaci. Poukazoval mimo jiné na případy dalších lidí, kteří podle něj příplatek dostali. Soud ale výklad odmítl. „Stěžovatel se však mylně domnívá, že toto není relevantní,“ uvedli soudci k plně započtenému roku 1989.
Na druhou stranu platí, že rozhodnutí nijak nezpochybňuje nezákonnost tehdejší vazby. Soud posuzoval pouze nárok na konkrétní důchodovou dávku. Kasační stížnost proto 10. září zamítl.
V druhém sporu Bok uspěl
V jeho druhém sporu se však použila jiná pravidla. Příplatek podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. má zmírnit některé křivdy způsobené komunistickým režimem. Základní částka činí 50 korun za každý započatý měsíc věznění či vazby a v průběhu let se zvyšovala.
U této žádosti už Městský soud v Praze rozhodl v Bokův prospěch. Jak vyplývá z jeho rozsudku z letošního září, podmínky pro přiznání příplatku byly splněny. Soud přezkoumal jmenovitě české občanství, pobírání starobního důchodu a rehabilitaci za nezákonné zbavení svobody v době komunistické vlády.
ČSSZ původně vycházela ze stejného argumentu jako v prvním sporu. Bok měl za rok 1989 započtenou celou dobu pojištění, a jeho důchod tak podle úřadu zůstal vazbou nedotčený.
Městský soud však upozornil, že pro přiznání příplatku podle vládního nařízení jsou rozhodující jiné podmínky. Jde především o soudní rehabilitaci, české občanství a pobírání důchodu. „Všechny tyto podmínky žalobce prokazatelně splňuje,“ konstatoval soud.
Stejná vazba tak vedla ke dvěma různým soudním výrokům. U první žádosti hrála hlavní roli započtená doba pojištění. Ve druhém případě soud posuzoval podmínky vládního nařízení.
Městský soud v Praze v lednu zrušil zamítavá rozhodnutí ČSSZ. Případ se tak vrátil úřadu k dalšímu posouzení a rozsudek nabyl právní moci 2. března 2026. Proti rozsudku již následně kasační stížnost podána nebyla. Výsledek druhého sporu je však pro Boka příznivý.
Zdroje: Česká justice, Zákony pro lidi
