Těšili se na důchod celé roky. Když ale přišel, zjistili, že jim něco důležitého v životě chybí
Ještě před pár měsíci vstával každý den na budík, chystal se do práce a věděl, co ho čeká. Najednou nemusí nikam spěchat. Může si přispat, vypít si v klidu kávu a vyrazit na procházku, kdykoli se mu zachce. Jenže zatímco někdo si nově nabytou svobodu užívá plnými doušky, jiný po čase zjistí, že mu něco přeji jen chybí. Práce ho sice kdysi unavovala, ale dávala jeho dnům řád a měla určité místo v jeho životě.
Sledovat v Google Zprávách
Odchod do důchodu je velká změna, i když se na ni člověk těší celé roky. A ne všichni ji prožívají stejně. Záleží samozřejmě na tom, jakou roli hrála v životě každého práce, co ho baví a zda má kolem sebe lidi, s nimiž může trávit čas.
Konečně je čas na všechno, co člověk odkládal
„Až budu v důchodu, konečně budu mít čas.“ Tuhle větu si možná někdo opakoval celé roky. Chtěl víc cestovat, věnovat se zahradě, opravovat starý nábytek nebo se konečně pustit do věcí, na které po práci nezbývala energie. Když pak přijde poslední pracovní den, může se mu opravdu ulevit.
Už nemusí řešit ranní vstávání, pracovní porady ani nepříjemného kolegu. Když se mu ven nechce, prostě zůstane doma. A pokud má chuť vyrazit na výlet uprostřed týdne, nic mu v tom nebrání. Právě lidé, kteří měli práci spojenou hlavně s povinnostmi a únavou, mohou změnu vnímat jako osvobození.
Důchod ale nemusí znamenat jen odpočinek. Někdo začne chodit na túry, jiný se přihlásí do kroužku, opráší starý koníček, nebo začne pravidelně pomáhat s vnoučaty. Najednou má prostor dělat věci vlastním tempem. A to je pro řadu lidí příjemná změna.
Když člověku najednou chybí běžný pracovní den
Ne každý se ale po posledním pracovním dni cítí svobodnější a spokojenější. Někomu začne brzy docházet, že mu možná ani tak nechybí samotná práce, ale všechno, co k ní patřilo.
Ranní pozdravy s kolegy, společný oběd, pocit, že je potřeba něco zařídit a že se na něj ostatní spoléhají. To všechno mohlo být součástí každého dne tak dlouho, že si člověk ani neuvědomoval, jak moc je to pro něj důležité.
A pak je najednou doma. Telefon nezvoní tak často, nikdo se neptá na jeho názor a ráno nemusí nikam vyrazit. Zpočátku to může být příjemné, jenže po několika týdnech se dostaví zvláštní prázdno. Dny splývají a člověk si začne říkat, co vlastně bude dělat zítra.
O něco horší je to pro ty, kteří svou práci měli skutečně rádi. Nebyla pro ně jen zdrojem příjmu. Byla součástí jejich identity a místem, kde se cítili užiteční.
Proč někdo ztratí chuť cokoli podnikat
S koncem pracovního života zmizí povinnosti, které člověka dostávaly každý den do pohybu. Musel vstát, postarat se o hygienu, obléct se, dojít na autobus nebo se projít cestou na oběd. I když se mu někdy nechtělo, den měl svůj rytmus.
V důchodu si může říct, že dnes nikam nemusí. Zítra také ne. Pak odloží procházku, návštěvu známých nebo práci na zahradě. Nic mu přece neuteče. Jenže z jednoho volného dne se poměrně rychle stane zvyk, ze kterého se hůř vystupuje.
Člověk přitom nemusí být vyloženě nešťastný. Jen mu chybí důvod, proč ráno vstát a pustit se do něčeho nového. Když navíc žije sám nebo má přátele, kteří ještě pracují, může se jeho svět postupně zmenšovat.
Pomoci může i docela obyčejná změna. Domluvit si pravidelnou procházku se sousedem, jednou týdně zajít na oběd s kamarádem nebo si naplánovat výlet. Nemusí jít o žádné velké cíle. Někdy stačí vědět, že na člověka někdo čeká a že má důvod vyjít z domu.
Pokud ale ztráta zájmu o běžné činnosti trvá delší dobu, přidá se smutek, únava nebo problémy se spánkem, není dobré všechno automaticky svádět na důchod. Může jít také o depresi nebo jiný zdravotní problém, se kterým má smysl obrátit se na lékaře.
Důchod prověří také rodinné vztahy
Změna se netýká jen samotného člověka, ale často i jeho partnera. Pokud manželé spolu dříve trávili víc času odděleně, ze dne na den jsou celé dny spolu sami doma. Někdy to může být poněkud náročné.
Jeden si chce po snídani číst noviny, druhý má představu, že se konečně pustí do společných aktivit. Někdo potřebuje klid a ticho, jiný má tendence si neustále povídat. Rázem se řeší i drobnosti, které dřív nebyly na pořadu dne.
Podobné je to i s dospělými dětmi. Ty si mohou představovat, že jejich rodiče budou častěji hlídat vnoučata nebo jim pomáhat s jejich domácností. Být v důchodu ale neznamená být vždy k dispozici pro ostatní.
Jak si na novou životní etapu zvyknout
Někomu pomůže, když si začne plánovat týden podobně jako dříve pracovní dny. Ne proto, aby měl každou hodinu zaplněnou, ale aby se měl na co těšit. V pondělí může začít chodit plavat, ve středu se scházet s přáteli a v pátek vyrazit třeba za nákupy na místní trh. Jiný si zase užívá, že žádný pevný rozvrh nepotřebuje.
Důležité je hlavně najít vlastní způsob, který člověku vyhovuje. Není třeba se nutit do cestování nebo nových koníčků jen proto, že se o nich píše jako o ideální náplni dne v důchodu. Každý je spokojený při jiné činnosti.
Nejdůležitější je neztratit kontakt s lidmi, se kterými si má senior co říct. Podstatné je, aby nebyl odříznutý od okolního světa. A pokud se blíží důchod teprve za několik měsíců, není od věci přemýšlet o tom, jak bude nový režim vypadat. Není nutné si striktně plánovat celý zbytek života. Spíš si předem ujasnit, co člověku dělá radost, s kým chce trávit čas a co by rád zkusil, pokud bude mít prostor.
Odchod do důchodu nemusí být vysvobozením, ani začátkem období, kdy člověk ztratí směr. Pro někoho je to úleva po dlouhých letech práce, jiný si musí teprve najít nový rytmus. A někdy chvíli trvá, než člověk zjistí, co mu vlastně vyhovuje. Nemusí mít jasno hned. Důležité je, aby se z volného času nestala jen prázdná místa v kalendáři, ale prostor pro věci a lidi, na kterých mu záleží.
