Buchtičky se šodó milují celé generace Čechů. Legendární jídlo našeho dětství má mnohem zajímavější historii, než se zdá
Řekne-li se školní jídelna, většině z nás se vybaví buchtičky se šodó. Tahle sladká klasika patřila za našeho dětství k nejoblíbenějším školním jídlům a nejeden malý strávník ve frontě s tácem v ruce tajně doufal, že paní kuchařka nebude šetřit omáčkou. Byl však ten žlutý krém, kterým se buchtičky přelévaly, opravdu pravým šodó, nebo šlo jen o řídký vanilkový pudink?
Sledovat v Google Zprávách
Ve školní jídelně bývalo rušno, když se na jídelníčku objevily buchtičky se šodó, někdy také nazývané dukátové buchtičky. Jejich sladká chuť a jemná vůně dokázaly zpříjemnit i jinak nevydařený den. A co teprve, když se voňavé, nadýchané kousky kynutého těsta rozplynuly na jazyku! Někomu jedna porce nestačila, a tak si šel k výdejnímu okénku přidat.
Milovníky této retro pochoutky jistě potěší, že tato česká klasika neupadla v zapomnění a pomalu se vrací na výsluní. V posledních letech se objevují na jídelních lístcích i v moderních bistrech nebo restauracích jako dezert. Oblíbené jídlo jde s dobou – někde ho totiž vylepšují rumem, citrusovou kůrou nebo čokoládou.
Web Novinky.cz už v roce 2008 informoval, že se buchtičky se šodó objevují ve speciálních menu některých pražských restaurací, například Café Louvre, Kolkovny, Baráčnické rychty, Vikárky nebo restaurace U Vodárny.
Buchty pocházejí z českých zemí, krém měli i jinde
Chceme-li se dopátrat původu buchtiček se šodó, musíme oddělit původ kynutého pečiva od původu sladké omáčky. Podle rakouského ministerstva zemědělství mají buchty české kořeny.
Encyklopedie Kulinární dědictví Čech, Moravy a Slezska uvádí, že buchty z kynutého těsta jsou typické pro české země. Ve svých pamětech se o nich v souvislosti s druhou polovinou 18. století zmiňuje písmák František Jan Vavák. Na venkově se připravovaly větší buchty, zatímco měšťané si pochutnávali na menších a jemnějších buchtičkách.
Encyklopedie rovněž uvádí, že už v první čtvrtině 19. století obsahovaly kuchařské knihy recepty na buchtičky s vanilkovým krémem nebo šodó. Tyto buchtičky se označovaly také jako dukátové. Podle webu Toprecepty.cz se tento pokrm dostal do českých zemí z vídeňské kuchyně.
Název šodó naproti tomu pochází z francouzského slova chaudeau, které označovalo horkou omáčku či pěnu připravovanou z našlehaných vajec a vína. Podobné dezerty znají také Francouzi a Italové. Francouzský sabayon a italské zabaglione se připravují ze žloutků, cukru a vína.
V Rakousku s povidly, na Slovensku v páře
Buchtičky se šodó se tradičně podávají jako sladké hlavní jídlo. Nejsou ale jen záležitostí české kuchyně. S podobným sladkým kynutým pečivem se můžeme setkat i v dalších evropských zemích, kde se liší například velikost a tvar buchtiček, jejich náplň, podávaná omáčka nebo způsob servírování.
Zatímco v Česku se obvykle setkáme s kousky kynutého těsta přelitými sladkým krémem, v Rakousku bývají buchty plněné povidly či marmeládou, které se podávají s vanilkovou omáčkou. Na Slovensku se zase připravují buchty vařené v páře. Podobné sladké kynuté pečivo má své místo také v bavorské kuchyni.
Pravé šodó nahradil pudinkový krém
Dukátové buchtičky přelité hustou a sladkou omáčkou si získaly oblibu nejen u školáků, ale i mezi strávníky v závodních jídelnách. S pravým šodó však krém, který se k nim běžně servíroval, neměl moc společného. Víno z krému zmizelo a nahradilo ho mléko. Místo žloutků se k zahuštění krému používal kukuřičný škrob, mouka nebo pudinkový prášek. Podle webu Jimeto.cz totiž šodó neodpovídalo tehdejším normativům pro školní a závodní jídelny, a proto se nahrazovalo mléčným pudinkovým krémem.
„Původní recept na šodó, někdy nazývané chadeau, pochází z Francie a asi nepřekvapí, že obsahuje víno. Šodó se zároveň nelije na buchtičky s tím, aby se pak celý pokrm podával k obědu jako hlavní jídlo. Kdepak, teplým šodó se přelívá buď vláčný piškot nebo jiné sladké pečivo méně výrazné chuti, a to se pak servíruje výhradně v malé porci jako moučník,“ doplňuje web Toprecepty.cz.
