Otužování není soutěž, kdo vydrží déle. Po šedesátce to platí dvojnásob
Otužování má v posledních letech pověst jednoduchého receptu na pevnější zdraví. Studená sprcha, káď na zahradě nebo zimní koupání se staly běžnou součástí sociálních sítí a s nimi i měření času stráveného v ledové vodě. Právě honba za minutami ale může být špatnou cestou. Zvlášť u lidí po šedesátce by nemělo jít o to, kdo vydrží déle, ale zda tělo zvládá chlad bez potíží.
Sledovat v Google Zprávách
Při náhlém kontaktu se studenou vodou se stáhnou cévy, zrychlí srdeční frekvence a změní dýchání. I proto je potřeba upozornit na to, že pro začátečníky je rozumnější postupné ochlazování na konci běžné sprchy než několik minut v ledové vodě.
První vteřiny jsou přitom důležité. Prudká změna teploty je pro organismus zátěž a nejde jen o pocit nepohodlí. Jihomoravští záchranáři letos v červenci varovali před náhlým skokem do studené vody po delším pobytu v horku. „Může nastat zpomalení srdeční činnosti a teoreticky hrozí i zástava oběhu,“ uvedla mluvčí záchranářů Michaela Bothová pro Český rozhlas Brno.
Po šedesátce raději pomaleji
Vyšší věk automaticky neznamená zákaz otužování. Znamená ale menší prostor pro bezhlavé experimenty. Záchranáři letos během vlny veder upozorňovali, že senioři mají zhoršenou termoregulaci a vysoké teploty u nich častěji zhoršují chronická onemocnění. Samotný zdroj se týká horka, nikoli zimního koupání, ukazuje však, že regulace tělesné teploty se s věkem mění, píše server iRozhlas.
Právě proto není dobré srovnávat dva stejně staré lidi jen podle čísla v občanském průkazu. Rozdíl může dělat fyzická kondice, léky i onemocnění srdce nebo krevního oběhu. V tomto ohledu je potřeba upozornit na to, že lidé s kardiovaskulárním onemocněním, výraznými problémy s tlakem či poruchami rytmu by měli extrémní chlad předem konzultovat s lékařem.
Podstatná je také postupnost. Není nutné začínat řekou v lednu. Mnohem přirozenější může být krátká studená sprcha nebo pokračování v koupání od léta do podzimu, kdy voda chladne pomalu. Smyslem není dostat tělo co nejrychleji do nepohody, ale dát mu možnost na nový podnět reagovat.
Čas ve vodě není známkou kvality
Neexistuje jedna délka pobytu, která by byla správná pro každého. Záleží na teplotě vody, okolním počasí, zkušenostech i aktuálním zdravotním stavu. Problém nastává ve chvíli, kdy se z otužování stane soutěž a člověk ignoruje vlastní reakce jen proto, aby překonal předchozí čas nebo kamaráda vedle sebe.
Ve volné vodě navíc přibývají další rizika. Člověk musí počítat s kluzkým břehem, proudem, obtížnějším výstupem i tím, že chlad může zhoršit koordinaci. Začátečník by proto neměl chodit do studené přírodní vody sám. Stejně tak se nevyplácí kombinovat koupání s alkoholem nebo přeceňovat pocit, že je po několika minutách všechno pod kontrolou.
Varováním by měla být bolest na hrudi, výrazné bušení srdce, závrať nebo ztráta kontroly nad dechem. V takové chvíli nemá smysl dokazovat odolnost a je potřeba vodu opustit. U starších lidí je už rozumné podobné signály nepodceňovat.
Otužování přitom nemusí být jen fyzická disciplína. Český rozhlas České Budějovice letos v září popsal zkušenost lektora Petra Málka, podle kterého ledová voda učí člověka zachovat klid, nepanikařit a soustředit se na dýchání. Právě schopnost zvládnout krátkodobý stres může být pro řadu lidí jedním z důvodů, proč se ke studené vodě vracejí.
