Důchodová reforma skončila fiaskem, její dědictví ale žije dál. Největší stopu překvapivě zanechala jinde, než měla
Vzpomínáte na velkou penzijní reformu? Vláda Petra Nečase ji spustila v lednu 2013 a její hlavní součástí se stal nový druhý pilíř. Vedle státní průběžné penze měl lidem umožnit vytvářet si část budoucího důchodu ve fondech penzijních společností. Současně se výrazně proměnil dobrovolný třetí pilíř. Právě tato část reformy, na rozdíl od druhého pilíře, funguje dodnes.
Sledovat v Google Zprávách
Princip druhého pilíře byl jednoduchý. Kdo do něj vstoupil, mohl tři procentní body z povinného důchodového pojištění přesměrovat ze státního systému na individuální účet u penzijní společnosti.
K tomu musel přidat další dvě procenta ze své hrubé mzdy. Celkem se tak na jeho soukromém účtu ukládalo pět procent příjmu a peníze se investovaly podle zvolené strategie. Vstup byl dobrovolný, návrat do státního systému však původní pravidla neumožňovala.
Druhý pilíř vydržel jen tři roky
Záměrem bylo rozložit financování budoucí penze mezi stát a vlastní úspory. Zároveň však část pojistného přestala proudit do průběžného systému, z něhož se vyplácejí současné důchody. Druhý pilíř navíc nezískal masový zájem. Zapojilo se do něj jen kolem 85 tisíc lidí, tedy zlomek počtu účastníků dobrovolného penzijního spoření.
Jeho slabinou byla také politická nejistota. ČSSD dávala už před volbami najevo, že chce pilíř zrušit, a dlouhodobé spoření tak od počátku provázela otázka, zda pravidla přežijí změnu vlády. Výhrady k chybějící širší politické shodě měl při schvalování reformy také tehdejší prezident Václav Klaus.
Systém nakonec fungoval pouze od začátku roku 2013 do konce roku 2015. Následující vláda Bohuslava Sobotky prosadila jeho ukončení a od roku 2016 už český penzijní systém fakticky stojí na prvním a třetím pilíři. Ve fondech tehdy byly přibližně tři miliardy korun, které penzijní společnosti v roce 2016 vypořádaly.
Mnohem trvalejší stopu zanechala reforma v dosavadním penzijním připojištění. Staré smlouvy byly od roku 2013 převedeny do tzv. transformovaných fondů a pro nové zájemce se uzavřely. Klientům zůstaly zachované původní nároky včetně garance, že fond nesmí za kalendářní rok připsat záporné zhodnocení.
Změna, která přetrvala dodnes
Pro nové klienty vzniklo doplňkové penzijní spoření s účastnickými fondy. Ty na rozdíl od transformovaných fondů nemusí každý rok skončit nejméně na nule, a mohou proto investovat dynamičtěji. Klient si volí strategii podle toho, jaké riziko je ochoten přijmout. Z tohoto systému lze při splnění podmínek čerpat také předdůchod, tedy vlastní naspořené peníze ještě před dosažením řádného důchodového věku.
Rozdíl mezi starými a novějšími fondy je patrný také na výnosech. Transformované fondy za rok 2025 přinesly klientům v průměru 1,57 procenta. Od roku 2013 sice podle analýzy citované ČTK nominálně vydělaly v průměru 18,18 procenta, po započtení inflace však modelová reálná hodnota jednorázové investice klesla o více než čtvrtinu. V tomto ohledu je potřeba upozornit, že právě garance nezáporného výsledku vede k velmi konzervativnímu investování a nízkému zhodnocení.
Třetí pilíř přesto zůstává významnou součástí českého systému. Na konci června 2026 v něm bylo 3,899 milionu neukončených smluv. Z toho 1,614 milionu připadalo na staré penzijní připojištění a 2,285 milionu na doplňkové penzijní spoření. Penzijní společnosti zároveň v polovině roku spravovaly klientům přes 700 miliard korun.
