Druhý pilíř měl Čechům změnit důchody. Místo toho dodnes straší politiky
Česko je přes deset let bez druhého důchodového pilíře. Pokus, který měl část budoucí penze převést z průběžného systému do soukromých fondů, skončil po několika letech. Od té doby navíc žádná vláda nevytvořila jeho skutečného nástupce.
Sledovat v Google Zprávách
Dnešní český penzijní systém tak má fakticky jen první a třetí pilíř. Povinný první pilíř je financován průběžně z pojistného současných pracujících a třetí pilíř představuje dobrovolné doplňkové penzijní spoření. Číslování proto dodnes připomíná část systému, která už neexistuje.
Druhý pilíř, který vznikl v době éry ministra financí Miroslava Kalouska, odstartoval v lednu 2013 a existoval do konce roku 2015. Ani tehdy o něj podle některých ekonomů nebyl výrazný zájem. Otázka, zda má část budoucí penze vznikat mimo průběžný státní systém, tím ale ani dnes nezmizela. Zůstala po něm zkušenost, že reforma plánovaná na desítky let může skončit i během jediného volebního období a důvěru střadatelů pak získává zpět jen velmi obtížně.
Politické riziko je jeho největší slabinou
Právě krátký život někdejšího systému pomáhá vysvětlit, proč se do jeho obnovení politici nehrnou. Ekonom Petr Bartoň v srpnovém rozhovoru pro Newstream označil český druhý pilíř za obtížně vybudovatelný právě kvůli politickému nebezpečí.
U dlouhodobého spoření je přitom stabilita zásadní. Člověk má odkládat peníze třicet či čtyřicet let a potřebuje vědět, že základní pravidla nezmizí po dalších volbách.
Druhou překážkou jsou peníze. Pokud by stát část dnešních povinných odvodů poslal na osobní investiční účty, chyběly by okamžitě v prvním pilíři. Z něj se však dál musejí vyplácet penze současným důchodcům. Přechod k silnému fondovému pilíři proto vytváří účet, který musí stát v mezidobí pokrýt vyššími příjmy, úsporami jinde nebo dluhem.
Česko tak po zrušení druhého pilíře zvolilo méně konfliktní cestu. Místo další povinné nebo poloautomatické vrstvy posiluje dobrovolné spoření. Vedle něj dnes funguje také dlouhodobý investiční produkt a letos se vláda pustila do další přestavby klasického penzijního spoření.
Vláda mění třetí pilíř, povinnost nechystá
Kabinet v srpnu schválil návrh označovaný jako Lepší penzijko. Počítá se snížením poplatků, strategií životního cyklu, vyšší podporou mladších střadatelů a postupným ukončením transformovaných fondů. Účinnost hlavních změn je navržena od ledna 2027, novela však nyní teprve prochází Poslaneckou sněmovnou.
Podstatné je, co v návrhu není. Ministerstvo financí zvažovalo takzvaný enrollment, tedy povinnou nabídku penzijního spoření novým zaměstnancům. „Nepodařilo se nám zatím najít shodu na konkrétní podobě, proto toto opatření nenavrhujeme,“ uvedla ministryně financí Alena Schillerová. Ani nejnovější reforma tedy nevytváří systém, do něhož by automaticky mířily úspory většiny pracujících.
Soukromé penzijní peníze přitom nejsou zanedbatelné. Česká národní banka letos v červnu zveřejnila, že bilanční suma penzijních fondů na konci března dosahovala 679,3 miliardy korun. Jde však o třetí pilíř založený především na rozhodnutí samotného člověka.
Rozdíl proti opravdu silnému druhému pilíři proto není v tom, zda Češi mohou též investovat na stáří. Mohou. Chybí mechanismus, který by kapitálovou rezervu vytvářel systematicky u velké části populace.
