Stát od roku 2027 znovu sáhne do zásluhové části důchodu: Lidem se z výdělků započítá méně
Vyšší výdělek automaticky neznamená stejně výrazně vyšší důchod. Do výpočtu penze totiž vstupují redukční hranice, které část příjmů započítají jen omezeně a nejvyšší část už vůbec.
Sledovat v Google Zprávách
Při výpočtu starobního důchodu se nejprve z příjmů za rozhodné období stanoví osobní vyměřovací základ. Zjednodušeně jde o průměrný měsíční výdělek přepočtený na současnou hodnotu.
U důchodů přiznávaných v roce 2026 se hodnotí příjmy od roku 1986 do roku 2025. Teprve potom se použijí redukční hranice a vznikne výpočtový základ, z něhož se počítá procentní výměra penze.
Redukce je přitom jedním z prvků, který v českém důchodovém systému omezuje čistou zásluhovost. Člověk s vyššími celoživotními příjmy zpravidla získá vyšší důchod, rozdíl ale neroste stejným tempem jako jeho výdělky. Část nad stanovenou hranici se totiž započítává výrazně méně.
Kolik se v roce 2026 započítá?
Pro důchody přiznávané v roce 2026 platí dvě redukční hranice. První činí 21 546 korun a druhá 195 868 korun. Z části osobního vyměřovacího základu do první hranice se započítává 99 procent. Z částky mezi první a druhou hranicí už jen 26 procent. K tomu, co přesahuje 195 868 korun, se při výpočtu nepřihlíží.
Rozdíl lze ukázat na člověku s osobním vyměřovacím základem 50 tisíc korun. Z prvních 21 546 korun se započte 99 procent, tedy 21 330,54 koruny. Ze zbývajících 28 454 korun se vezme 26 procent, což je 7 398,04 koruny. Po zaokrouhlení tak výpočtový základ činí 28 729 korun. Právě z něj se následně podle získané doby pojištění stanovuje procentní výměra důchodu.
Redukční hranice se navíc nepoužívají přímo na poslední hrubou mzdu. Pracují až s osobním vyměřovacím základem, který vzniká z příjmů za celé rozhodné období. Jednorázově vysoký plat na konci kariéry proto zpravidla výslednou penzi nezmění tak výrazně, jak by mohl člověk podle poslední výplaty čekat.
U ještě vyšších příjmů je efekt redukce výraznější. Jakmile osobní vyměřovací základ překročí druhou hranici, další růst už výpočtový základ nezvyšuje. Ani člověk s dvojnásobným příjmem proto nemůže očekávat dvojnásobný důchod jen na základě výše svých výdělků.
Redukce omezuje zásluhovost
Výpočet tím kombinuje dva principy. Zásluhovost zůstává zachována, protože do výsledku vstupují celoživotní příjmy a počet let pojištění. Současně funguje solidarita, která rozdíly mezi nízkými a vysokými penzemi tlumí. Lidé s nadprůměrnými příjmy tak mají nižší takzvaný náhradový poměr, tedy poměr důchodu k předchozím výdělkům.
Od roku 2026 se navíc změnila i pravidla pod první redukční hranicí. Do konce roku 2025 se tato část osobního vyměřovacího základu započítávala ze 100 procent, letos už jen z 99 procent. V roce 2027 má zápočet klesnout na 98 procent a následně každý rok o další procentní bod, až od roku 2035 dosáhne 90 procent.
Současně se postupně snižuje sazba za každý celý rok důchodového pojištění. Pro penze přiznávané v roce 2026 činí 1,495 procenta výpočtového základu místo dřívějších 1,5 procenta. Každý další rok má sazba klesnout o 0,005 procentního bodu až na 1,45 procenta od roku 2035.
Samotné částky redukčních hranic ale přitom nejsou napevno. Odvozují se od průměrné mzdy a každý rok se mění. Při jejím růstu se proto zpravidla posouvají nahoru. Člověk, kterému vychází odchod do penze na přelom roku, tak může narazit na jiné hranice i další parametry výpočtu.
