Plicní onkoložka radí nepodceňovat zadýchávání: Může upozornit na CHOPN, srdeční selhání i anémii

Dušnost při chůzi může souviset s horší kondicí, ale také s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN), srdečním selháním, anémií nebo plicními nemocemi. Důležité je poznat změnu, radí MUDr. Marie Drösslerová z Pneumoonkologické ambulance Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze.

Krátká procházka, schody nebo cesta s nákupem může být po šedesátce náročnější než dříve. Pokud se ale zadýchávání postupně zhoršuje, přidá se kašel, únava nebo otoky, není dobré všechno svádět na věk.

Člověk si často změn všimne až ve chvíli, kdy začne přizpůsobovat svůj běžný život. Do kopce jde pomaleji, při chůzi se zastaví nebo si vybírá trasu bez schodů. Samotné zpomalení ještě nemusí znamenat nemoc. Důležitější je, zda se oproti předchozím měsícům změnila schopnost zvládat obvyklou zátěž.

S věkem se skutečně mění funkce dýchacího systému. Zároveň však existuje řada nemocí, jejichž první projevy mohou vypadat podobně jako obyčejný úbytek kondice. U starších lidí se navíc některé potíže snadno připisují věku, přestože mohou souviset například se srdcem. U srdečního selhání patří dušnost, únava a pokles fyzické výkonnosti mezi časté projevy a u starších lidí mohou být zpočátku velmi nenápadné.

„Výrazná nebo nově vzniklá dušnost by ale měla být vždy důvodem ke zpozornění,“ uvedla MUDr. Marie Drösslerová z Pneumoonkologické ambulance Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze pro České důchody.

Když horší kondice přerůstá v problém

Samotné zadýchání při námaze není diagnózou. Důležité je sledovat, při jaké zátěži vzniká, jak rychle odezní a zda se jeho charakter v čase mění. Člověk, který byl dlouhé měsíce neaktivní, může při svižné chůzi samozřejmě rychleji ztrácet dech. Nedostatek pohybu vede k poklesu svalové síly a fyzické výkonnosti.

Jenže podobně může začínat také nemoc. „Rozlišit úbytek kondice od začínající nemoci není vždy jednoduché,“ říká Drösslerová. Právě proto podle ní samotný fakt, že člověk dlouho necvičil, zdravotní problém nevylučuje. Pozornost si proto zaslouží hlavně situace, kdy člověk během relativně krátké doby přestane zvládat běžné činnosti.

Varovným signálem je také dušnost, která se objevuje už při malé námaze nebo dokonce v klidu.

CHOPN ale není jen „slabší dech“

Jedním z onemocnění, které může být dlouho přehlížené, je chronická obstrukční nemoc plic, při které se zužují dýchací cesty a poškozuje se plicní tkáň. Vzduch se proto hůře dostává ven z plic a člověk musí při námaze dýchat rychleji nebo s větším úsilím.

Onemocnění se obvykle vyvíjí pomalu, takže si člověk nemusí dlouho uvědomovat, že jeho výkonnost klesá.

Typický je nejen kašel s vykašláváním hlenu, ale také postupně narůstající dušnost. Zpočátku se objevuje při větší námaze, například při rychlejší chůzi nebo chůzi do kopce. Později může člověku vadit i při běžné chůzi, oblékání nebo domácích činnostech. Potíže se navíc mohou nárazově zhoršovat při infekci dýchacích cest, kdy dochází k takzvanému zhoršení neboli exacerbaci CHOPN.

CHOPN není v současnosti možné zcela vyléčit, její průběh však lze ovlivnit. Nejdůležitějším krokem je přestat kouřit, pokud je nemocný kuřák, a omezit kontakt s prachem, kouřem a dalšími škodlivinami. „Nejde přitom pouze o současné kuřáky. Riziko mohou mít i lidé, kteří přestali kouřit před mnoha lety,“ upozorňuje Marie Drösslerová.

Zároveň zdůrazňuje, že takový člověk by měl co nejdříve podstoupit spirometrii. Ta měří objem a rychlost vdechnutého a vydechnutého vzduchu a další parametry. Výstupem vyšetření je graf s křivkou a hodnotami, díky kterým může lékař stanovit ventilační poruchu plic.

Lékař může předepsat inhalační léky, které rozšiřují dýchací cesty a usnadňují proudění vzduchu. U některých pacientů se používají také další inhalační přípravky, plicní rehabilitace, léčebný trénink nebo dlouhodobá léčba kyslíkem. Pomoci může také očkování proti některým infekcím dýchacích cest, které mohou vyvolat zhoršení nemoci.

CHOPN tedy nemusí znamenat bezprostřední ohrožení života, ale není správné ji považovat za neškodný následek stárnutí. Neléčená nemoc může postupně omezovat běžný život, zvyšovat riziko opakovaných infekcí a vést k výraznému poklesu fyzické výkonnosti. U těžkých forem může dojít k trvalému nedostatku kyslíku a k přetěžování srdce. Včasná diagnóza a léčba může pomoci zpomalit zhoršování potíží a udržet člověka déle aktivního.

Za dušností může být i nemoc srdce

CHOPN ale není jediným možným vysvětlením zhoršeného zdravotního stavu. Dušnost při námaze, únava a zhoršení fyzické výkonnosti mohou být také projevy srdečního selhání. Srdce při něm nedokáže dostatečně zásobovat tělo krví, případně se v těle hromadí tekutina. Člověk se může zadýchávat při běžných činnostech, při ležení nebo v noci. Varovnými doprovodnými příznaky jsou otoky kotníků a nohou, rychlý nárůst tělesné hmotnosti nebo noční kašel.

Srdeční selhání neznamená, že se srdce náhle zastaví. Jde o závažný syndrom, který však lze v mnoha případech dlouhodobě léčit. Léčba závisí na příčině a typu onemocnění a může zahrnovat několik druhů léků, například přípravky snižující zadržování tekutin nebo léky, které srdce chrání a snižují riziko dalšího zhoršování. Cílem je zmírnit obtíže, omezit nutnost hospitalizací a prodloužit život.

Další možné příčiny

Dušnost může doprovázet také další onemocnění. Jedním z nich je anémie, která snižuje množství kyslíku přenášeného v krvi. Člověk bývá unavený, bledý, může pociťovat bušení srdce a při námaze se rychle zadýchává. Příčinou může být nedostatek železa nebo vitamínu B12, ale také krvácení či chronické onemocnění.

Dalším je plicní fibróza a nemoci poškozující jemnou strukturu plic, která se podílí na výměně kyslíku. Plicní embolie zase vzniká, když krevní sraženina ucpe cévu v plicích. Jde o stav, který vyžaduje bezodkladné lékařské posouzení.

Za potížemi, jež může provázet dušnost, mohou stát i poruchy štítné žlázy, srdeční arytmie nebo některá neuromuskulární onemocnění. Mohou zhoršovat toleranci zátěže a vyvolávat pocit nedostatku vzduchu, i když samotné plíce nemusí být hlavním problémem.

Kdy nečekat na běžnou kontrolu

Praktického lékaře je vhodné kontaktovat při dušnosti, která se postupně zhoršuje, vzniká při stále menší námaze nebo člověka omezuje při běžné chůzi, na schodech či při nakupování. Vyšetření je namístě také při dlouhodobém kašli, sípání, otocích dolních končetin, nevysvětlitelné únavě, hubnutí nebo pokud potíže začaly po letech kouření.

Náhle vzniklá dušnost, bolest či tlak na hrudi, modrání rtů, zmatenost, vykašlávání krve nebo neschopnost mluvit v celých větách vyžadují okamžitou pomoc. Může jít například o plicní embolii, akutní srdeční příhodu nebo jiné závažné zhoršení zdravotního stavu.

Lékaře při běžném vyšetření zajímá především to, kdy dušnost vzniká, jak dlouho trvá, zda se zhoršuje a jaké další potíže ji doprovázejí. Důležitá je také informace o kouření, prodělaných nemocech a užívaných lécích. Podle situace lékař poslechne srdce a plíce, změří základní hodnoty, provede krevní odběry a nařídí další vyšetření. Mezi ně patří EKG, rentgen hrudníku a spirometrie.

Pokud vyšetření neodhalí onemocnění a potíže skutečně souvisejí s nízkou kondicí, lze ji zlepšovat postupnou zátěží. „Chůze je nejlepší a nejpřirozenější pohyb. Začít stačí 10–15 minutami denně na rovném povrchu a postupně prodlužovat čas,“ doporučuje lékařka Marie Drösslerová.