Marcela Laiferová vyhrála Bratislavskou lyru a pracovala jako lékařka. Pacienti jí říkali Marcelko
Marcela Laiferová patří k ženám, které se nevejdou do sevřené škatulky jedné profese. V jejím životopisu najdeme zpěv, medicínu, astrologii i psaní. Letos oslavila již 81. narozeniny, přesto ale dál vystupuje a zůstává ve veřejném prostoru.
Sledovat v Google Zprávách
Narodila se 14. července 1945 v Petrovicích u Žiliny. Slovenská veřejnoprávní STVR ji při jubileu připomněla jako první slovenskou držitelku Zlaté Bratislavské lyry a první slovenskou interpretku populární hudby, která nahrála LP desku.
Na scénu přišla v době velkých hlasů
Laiferová vstoupila do populární hudby v čase, kdy měly silné postavení výrazné české zpěvačky. Musela si tak najít vlastní prostor, vlastní repertoár a publikum. V rozhovoru pro Novinky popsala, že jen talent sám o sobě by jí určitě nestačil. Zpěv podle ní vyžadoval také píli, pečlivý plán a jasnou představu o tom, co chce člověk dělat.
Velký zlom pro ni přišel v roce 1969. Tehdy totiž vznikla dlouhohrající deska Marcela, kterou nahrála s Orchestrem Karla Vlacha. O rok později vyhrála Zlatou Bratislavskou lyru s písní „Slová“. Tato soutěž pro ni ale nebyla jen profesním úspěchem, ale také vítězstvím nad nepřízní osudu. Krátce předtím jí totiž zemřel manžel Jaroslav Laifer a doma měla malé dítě. Přesto nastoupila, zpívala a vyhrála.
Hudba nebyla její jediná cesta
Marcela Laiferová nepůsobila jen jako zpěvačka. Vystudovala medicínu a několik let pracovala jako lékařka. V ordinaci tak měla výhodu i nevýhodu zároveň. Lidé ji znali z televize, rádia a tisku, a proto k ní často přicházeli s důvěrou.
Na pacienty vzpomíná v dobrém. „Byli senzační,“ řekla pro Novinky. Někteří ji podle jejích slov vyhledávali jako lékařku i po skončení praxe. V ordinaci pro ni ale formální oslovení dlouho nevydrželo. Lidé jí říkali Marcelko a ona je neopravovala. „Pro všechny jsem Marcelka, tak to je a asi už bude napořád,“ uvedla v rozhovoru.
K medicíně měla blízko už v dětství. Její maminka sbírala bylinky a pomáhala nemocným lidem. Malá Marcela tak od útlého věku viděla, že péče o druhé nemusí mít pouze podobu bílého pláště.
Astrologie ji naplňovala desítky let
Další výraznou částí jejího života je astrologie. S horoskopy se seznámila v roce 1974 díky slovenské herečce Vilmě Jamnické, která jí půjčila knihy a Laiferová se tématu začala věnovat hlouběji. Podle svých slov astrologii nikomu nevnucuje. Bere ji jako oblast, která může člověka zajímat, i když k ní přistupuje po svém. Čas od času prý stále nějaký horoskop vypracuje, pokud má zrovna dostatek času.
Její život nově připomíná také kniha Marcela Laiferová: Hrdá láska. Nakladatelství uvádí, že slovenské vydání zachycuje osm dekád jejího života, od dětství přes koncertní úspěchy až po osobní rozhodnutí mimo světla reflektorů. Kniha končí událostmi z jara roku 2026.
Po osmdesátce pořád vystupuje
Marcela Laiferová se ani po osmdesátých narozeninách neuzavřela jen do vzpomínek. Dál vystupuje, sleduje dění v hudebním světě a nechává si prostor také pro další obory, kterým se během života věnovala.
Ke zpěvu má pořád jasný postoj. Playback bere jen jako výjimku pro situace, ve kterých živé vystoupení nejde technicky zvládnout, například v televizi. „Zpěv má být řemeslem,“ poznamenala pro Novinky. Na jevišti se chce opírat hlavně o vlastní hlas, paměť a texty, které má v hlavě.
Na hudební scéně se pohybuje už přes šest desetiletí. Při jubilejním koncertu dokonce převzala certifikát potvrzující její mimořádně dlouhé působení na hudební scéně a někteří jsou dokonce toho názoru, že v našem mediálním rybníčku nenajdeme zpěvačku, která by byla hudebně aktivní tak dlouhou dobu.
