Důchod není odměna za vyšší odvody, zlobí se Zdeněk: Úspěšnější mohou ztratit desítky tisíc měsíčně
Dva lidé mohou během života odvádět ze své mzdy výrazně odlišné částky, jejich penze se však nakonec tolik lišit nemusí. Pro část veřejnosti je to nutná ochrana slabších, jiní v tom vidí příliš tvrdé rovnostářství.
Sledovat v Google Zprávách
Výrazné rozdíly mezi mzdou a přiznaným důchodem už mezi lidmi vyvolaly silné reakce. Někteří popsali vlastní zkušenost a zklamání z toho, že navzdory vysokým odvodům dostávají penzi, kterou považují za nízkou. Zároveň se ukazuje i opačný paradox, kdy část lidí s nižšími příjmy může mít důchod téměř jako předchozí mzdu.
Nyní se pozornost přesunula k samotné solidaritě systému. Lidé řeší, zda je podpora nízkopříjmových stále spravedlivá, nebo už příliš oslabuje zásluhovost.
Přílišná solidarita podle některých trestá lidi s vyššími odvody
V diskuzi pod článkem na portálu České důchody se střetly dva odlišné pohledy. Část čtenářů považuje současné přerozdělení za přehnané.
Jiří Šimoník napsal: „Jurečka potlačil zásluhovost ve prospěch rovnostářství.“
Ještě ostřeji situaci popsal Zdeněk Majer: „Ano, solidarita našeho DS je brutální. Prostě je to fakt a je potřeba se podle toho zařídit už v produktivním věku. Byť důchod nadstandardně vydělávajícího bude nominálně vyšší než toho nízkopříjmového, tak % výpadek oproti čistým příjmům bude u něj výrazně vyšší a může se pohybovat v řádu desetitisíců korun měsíčně. Řešením je vlastní zajištění, ideálně na bázi pravidla 4%.“
Ne každý člověk s vyššími odvody se však cítí poškozený. Ladislav Strnad popsal vlastní zkušenost: „Ono to bude případ od případu. Celej život jsem makal v nepřetržitém provozu, míval jsem i další zaměstnání a platil jako mourovatej. Do penze jsem zdrhnul ze zdravotních důvodů o dvě krácení dřív (360 + 90 dnů) v srpnu 2018, s penzí 16 800 korun. Dnes mám penzi 27 105 korun a necítím se trestanej.“
Důchod má podle jiných pokrýt hlavně základní potřeby
Druhá skupina připomíná, že státní penze není osobní spořicí účet. „Jde o solidaritu. Když platíte vyšší daně, také nemáte nárok na lepší zdravotnictví, policajty a hasiče jen pro sebe a lepší učitele, popřípadě rychlejší soudce,“ napsal Miloš Velčovský.
Podobně reagoval Mirek Kocka: „To je ale dobře. Důchod by měl být na to, aby člověk zvládl uplatit základní potřeby. Na vše ostatní si mohli ti úspěšnější našetřit, a pokud tak nedělali, tak to není problém systému.“
„Důchod není spoření. Úspěšní lidé mohou investovat i jinak,“ uvedl Ladislav Olšák.
Václav Šťastný solidaritu uznává u lidí, kteří pracovali celý život za nízkou mzdu. Výhrady má vůči těm, kteří podle něj dlouhodobě žili jen ze sociálních dávek. „Chápu samozřejmě nějakou solidaritu s lidmi, kteří pracují celý život a mají nízkou mzdu, ale co ti naši spoluobčané, kteří byli celý život na dávkách, jen a jen cucali ze systému, do kterého nic nedali, tak by přece neměli nic brát,“ napsal.
Roman Sikora připomněl i budoucí tlak na veřejné finance: „Tak je tam určitá solidarita a každý, kdo se o to zajímá, to ví. I tak bude v systému chybět obrovské množství peněz, až budou do důchodu odcházet lidé narození v 70. letech.“
Někteří počítají hlavně s vlastními úsporami
Lubos Michalicka očekává, že se vazba mezi odvody a penzí bude dál oslabovat: „Důchodové pojištění bude muset být bráno jako daň. Její výše nebude pro důchod podstatná. Bohatý si dokáže našetřit a chudý bude chudý i v důchodu. Důchod bude jednotný. Je to jediná možnost, jak udržet systém bez toho, aniž by zkolaboval. Nikdo to nechce slyšet, ale je to logické řešení. Jen je škoda, že se to nikdo netroufá říct nahlas. Stejně to k tomu pomalu směřuje.“
Další komentující už dnes se státní penzí příliš nepočítají. Eva Andrášiová napsala: „Na stát jako špatného hospodáře nemá cenu se spoléhat. Lepší platit malé odvody a sám si peníze zainvestovávat.“
„Pokud někdo vydělával víc a byl tedy i pracovně úspěšnější, jistě si udělal nějakou finanční rezervu na stáří, než být závislý na státním rozpočtu,“ uvedl Michal Doxanský.
Karel Urban svůj plán popsal stručně: „S důchodem prakticky nepočítám. Jde o to pomocí investic dosáhnout na majetek, který vás na stáří zajistí.“
Nedůvěra se netýká jen samotného výpočtu. Milan Ševčík napsal: „Kdyby vlády nerozhazovaly doma i v zahraničí, bylo by snad na všechno. Takhle musí kupčit s důchodem, mateřskou a dalším, aby rozhazovat mohly.“
Pohledy se liší v tom, co má státní penze člověku vlastně zajistit. Jedni čekají alespoň částečnou návratnost vysokých odvodů. Druzí ji chápou hlavně jako ochranu před chudobou. Čím slabší je vazba mezi příjmem a budoucím důchodem, tím větší význam má pro lidi vlastní rezerva. Pro nízkopříjmové zaměstnance však může být pravidelné spoření obtížné nebo zcela nedostupné.
