Herečka Daniela Kolářová otevřeně o důchodu: Musím respektovat realitu
Daniela Kolářová má za sebou více než sto filmů, seriály i desítky let na divadle. Přestože už by mohla dávno odpočívat v důchodu, dál přijímá herecké nabídky. Práce jí podle jejích slov pomáhá udržet energii, kontakt s lidmi i psychickou pohodu.
Sledovat v Google Zprávách
Mnozí si Danielu Kolářovou pamatují z filmů Léto s kovbojem, Noc na Karlštejně, Kulový blesk, Setkání v červenci, Na samotě u lesa, Obecná škola. V nich vytvořila role, na které se nezapomíná. Jako například na učitelku před zhroucením v Obecné škole.
O této postavě, která patří mezi její nejoblíbenější, herečka řekla: „Bylo mi jí z duše líto. Ona spadala do generace učitelek, které nesměly mít děti. Představovala jsem si, jak žije s maminkou v malém domečku, mají hospodářská zvířata a ona musí každé ráno obstarat maminku, nakrmit králíky a nasypat slepicím. Nemá žádnou možnost seberealizace v partnerském vztahu, v osobním životě, je totálně bezmocná a rezignovaná. A pak jde do školy a tam na ni čeká třída s tím grázlem.“
Film, televize i divadlo
Velmi často točila se Zdeňkem Svěrákem a ve filmech Na samotě u lesa, Vratné lahve, Betlémské světlo, Akumulátor tvořili manželský pár. S manželem, kterým byl již zesnulý herec Jiří Ornest, si naopak zahrála v televizním snímku Vernisáž nebo v jednom z dílů Dobrodružství kriminalistiky nazvaném Tým.
Domovskou divadelní scénou bylo pro Danielu Kolářovou dlouhých čtyřicet šest let Divadlo na Vinohradech. Aktuálně ji můžete vidět v inscenacích Šíleně smutná princezna v roli chůvy, Odpočívej ve svém pokoji v roli rezidentky Marilyn a ve hře Pitevna v roli Lucie v divadle Studio DVA.
Z politiky utekla
Za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Kawasakiho růže získala v roce 2009 cenu Český lev. Kromě ní je od roku 2023 nositelkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra a ve stejném roce obdržela i Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary za mimořádný přínos české kinematografii. Na pověstném červeném koberci tenkrát zazářila v decentních luxusních růžových šatech na míru z dílny Borise Krále a se šperky Pomellato z klenotnictví Halada.
V minulosti jí nebyla cizí ani účast na veřejném životě. Po Sametové revoluci byla v letech 1990 až 1992 poslankyní České národní rady za Občanské hnutí. O této práci řekla, že jí dala hodně zabrat a že zjistila, že to není její parketa, v níž by chtěla i nadále pokračovat.
Nyní se Daniela Kolářová realizuje na poli pomoci druhým. Je například mediální tváří Hospice Sv. Jiří v Chebu, účastní se společenských projektů.
Je třeba respektovat realitu
Pro České důchody se herečka svěřila: „Musím respektovat realitu, mám vyměřený důchod. A jsem ráda, když dostanu občas nabídku k práci v divadle, televizi nebo filmu. A mám na výběr – ano, nebo ne.“
Některé role si dovolila v minulosti i odmítnout, například účast v televizním seriálu Inženýrská odysea. Musela ale počítat s tím, že si v televizi nějakou dobu nezahraje.
Zároveň přiznává, že s věkem jí přirozeně ubývají síly: „No, věk nelze oblafnout, jak s tím faktem naložit? Na to neexistuje zázračný recept. Já se musím úkolovat. Jsem narozená v Panně a můj anděl je Menadel, anděl práce.“
Mezi velké koníčky Daniely Kolářové patří zahradničení, které jí pomáhá se vyrovnat s během času: „To je moc vznešené mluvit o mně jako o zahradnici. Jsem amatér, udělala jsem mnoho chyb. Ale je pravda, že jsem venku v přírodě šťastná při práci s hlínou a rostlinami. Je to můj kostel, kde se modlím a učím se respektovat její řád.“
Má ráda anglický a židovský humor a souhlasí s tím, že humor je v životě velmi důležitý. Pomáhá totiž v těžkých chvílích, kdy člověk díky němu získá nadhled a není stále ponořený v ošklivých myšlenkách.
Zdroj: Expres.cz, Studio Dva, Hospiccheb.cz, ČSFD
