Daniela Kolářová: Mám vyměřený důchod a musím respektovat realitu. Za práci jsem ráda

Daniela Kolářová právě oslavila 76. narozeniny. Je jednou z nejoblíbenějších a nejobsazovanějších hereček u nás a ve své práci před kamerou nepolevuje. Právě dotočila komediální film Za vším hledej ženu, ani se nenadechla a už se těší na prkna divadel, kde účinkuje. Herečka v rozhovoru pro České důchody přiznala, že vzhledem k věku jí sice ubývají síly, ale práci v divadle nebo na zahrádce si nechce odpustit. Je to její recept na štěstí.

Foto: Profimedia
Herečka Daniela Kolářová.

Paní Kolářová, oslavila jste 76. narozeniny, jaká byla oslava?

Narozeniny oslavíme s rodinou, až se to bude všem hodit. Přeji si, aby ta zoufalá a smutná doba, kterou prožíváme, skončila.

Jak jste prožila léto? Co jste dělala a co jste poznala nového?

Léto bylo intenzivní, prožila jsem je prací na zahradě. A jako pokaždé jsem nestihla všechno, co jsem si napsala na dlouhý seznam.

Ve filmu Za vším hledej ženu hrajete babičku hlavní hrdinky. Jaká jste babička mimo filmové plátno? Co nejraději s vnoučaty podnikáte?

Ráda se s vnoučaty vidím, jejich zájmy jsou různorodé, pokaždé se dozvím něco nového.

Viděla jsem trailer na film Za vším hledej ženu. Popíšete vaši roli a také jestli jste během natáčení, například s paní Zlatou Adamovskou, zažila něco vtipného?

První natáčecí den jsme se Zlatkou cestovaly do Ostravy. Bylo příšerné vedro, natáčelo se venku a v malých pauzách jsme se chodili všichni ochlazovat do klimatizované místnosti. Zklamu vás, na nic vtipného si nemohu vzpomenout.

Kde vás od podzimu mohou diváci všude vidět? V jakých divadlech?

Začíná divadelní sezóna, hraji ve Studiu Dva hry Šíleně smutná princezna a Odpočívej ve svém pokoji. Ve Viole hraju v představeních Nejen malý princ a Commedia finita a v Divadle MANA Návod na přežití.

Jsem znepokojená stavem společnosti

Byla jste v politice poměrně aktivní. Stále ji sledujete? A co si o ní myslíte?

Ano, politiku sleduji, jsem dost znepokojená stavem naší společnosti.

Jste vášnivá zahradnice. Prozraďte, co všechno na vaší zahradě najdeme?

To je moc vznešené mluvit o mně jako o zahradnici. Jsem amatér, udělala jsem mnoho chyb. Ale je pravda, že jsem venku v přírodě šťastná při práci s hlínou a rostlinami. Je to můj kostel, kde se modlím a učím se respektovat její řád.

Co si myslíte, že chybí dnešní mladé generaci? A co byste naopak vypíchla, že v pozitivním slova smyslu dělají lépe než vaše generace?

Mladí lidé žijí ve svobodné zemi, mohou studovat v zahraničí a je naprosto normální, že ovládají angličtinu. My jsme maturovali mimo jiné z ruštiny.

Jak se díváte na techniku? Zajímají vás technologické novinky a používáte e-mail nebo sociální sítě?

Moje aktivita, co se týká technologií, je omezená na e-mail. Sociální sítě ani další možnosti neprovozuji. Je to všechno úžasné a zároveň potenciálně zneužitelné.

Co byste dnes se svými zkušenostmi poradila svému dvacetiletému já tehdy?

Svému tehdy dvacetiletému já bych poradila, abych se tehdy narodila například v Norsku.

Halina Pawlowská: Vzhledem k současné drahotě je důchod vysloveně malý

Věk nelze oblafnout a síly ubývají

Jste velice aktivní, a přitom mnoho lidí ve vašem věku už chce jen odpočívat. Kde berete energii, elán?

No, věk nelze oblafnout, jak s tím faktem naložit? Na to neexistuje zázračný recept. Já se musím úkolovat. Jsem narozená v Panně a můj anděl je Menadel, anděl práce.

Je něco, co vás skutečně trápí kvůli věku?

Ubývají síly, musíte to umět přijmout.

Jste spokojená s výší důchodu? Myslíte si, že vláda by pro seniory mohla dělat více?

Musím respektovat realitu, mám vyměřený důchod. A jsem ráda, když dostanu občas nabídku k práci v divadle, televizi nebo filmu. A mám na výběr – ano, nebo ne.

Jak byste srovnala české seniory s těmi ze západních zemí?

Vzpomínám, jak ještě za totality sem k nám jezdili autobusy se západoněmeckými důchodci. Byli hezky oblečení a vyzařovala z nich pozitivní aktivita. Tak přesně tohle bych si přála, aby fungovalo u nás. Recept na realizaci musí hledat politici.

A co byste poradila seniorům, aby byli po šedesátce šťastní? Mnoho z nich ztrácí chuť do života a myslí si, že už mají život za sebou…

Člověk se musí prostě zabavit a na nic nečekat. Najít si práci, nějaké koníčky, prostě cokoliv, co ho zaměstná.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Profimedia

Více k tématu