Mladí jim nerozumí, senioři při nich tají dech: Tahle slova je vrátí do života, který už zmizel

Některá slova z běžné řeči téměř zmizela, ale v paměti starších lidí zůstala pevně spojená s každodenním životem. Připomínají dobu, kdy se víc shánělo, opravovalo i vyrábělo doma, a kdy i obyčejné věci dokázaly mít pro rodinu velkou hodnotu.

Některá slova zmizela z běžné řeči dřív než vzpomínky, které k nim patří. Starším lidem ale pořád umí připomenout domov, školu, nákupy i dobu, kdy se hodně věcí shánělo nebo vyrábělo doma.

Slova jako chemlon, Tuzex, melta, liduška, bony nebo spartakiáda dnes mladším ročníkům znějí jako výrazy z muzea.

Pro dnešní seniory ale dlouho znamenala úplně běžný život. Nesou v sobě kuchyň, předsíň, školní chodbu, fronty před obchodem i rodinné historky.

Chemlon, silon a tesilky patřily do domácnosti

Chemlon si mnoho lidí spojí s koberečky, papučemi, taškami nebo závěsy. Doma se z něj vyrábělo všechno možné, protože šikovné ruce často nahradily plný obchod.

Silon znamenal hlavně punčochy, halenky a jemnější syntetické oblečení. V době, kdy se oblečení nevyhazovalo po jedné sezoně, hrála roli výdrž i možnost snadného praní. Pro ženy to nebylo módní slovo, ale běžná součást šatníku.

Tesilky nosili muži do práce, na návštěvu i do města. Kalhoty z umělých vláken držely tvar a působily upraveně. Dnes zní slovo úsměvně, ale tehdy patřilo k normálnímu oblečení.

Tuzex a bony: Veksláci ukazovali jiný svět

Tuzex byl obchod s cizím zbožím, ke kterému se člověk v běžné prodejně jen těžko dostal. Za výlohou lákaly džíny, kosmetika, elektronika, lepší káva nebo drobnosti, které doma hned budily pozornost. iROZHLAS připomíná, že Tuzex nahradil po měnové reformě obchody Darex a platilo se v něm bony získanými za valuty.

Bony nebyly obyčejné poukázky. Člověk je schovával v peněžence jinak než běžné peníze, protože znamenaly možnost přinést domů něco výjimečného. Kdo je neměl, sháněl je přes známé, rodinu nebo přes lidi, kteří se kolem Tuzexu pohybovali až podezřele často.

Vekslák patřil ke své době stejně jako fronty, šeptané zprávy o novém zboží a opatrné otázky, jestli někdo něco nemá. Obchodoval s bony načerno a vydělával na tom, že tuzexové zboží lákalo skoro každého. Veksláci profitovali z poptávky po bonových obchodech a někteří si před rokem 1989 přišli na velké peníze.

Melta, sifon a vitacit patřily do dětství

Melta patřila do kuchyně stejně samozřejmě jako hrnek, lžička a mléko v lednici. Vařila se ráno, pila se u stolu a mnoha lidem připomíná školní jídelnu, babiččinu kuchyň nebo obyčejné odpoledne doma.

Sifon měl svůj zvuk, váhu i místo v domácnosti. Láhev se sodou stála připravená na stole nebo se nosila v tašce domů, aby se mohla nalít do šťávy. Ze sklenice malinovky se sifonem byla najednou malá slavnost, i když šlo jen o obyčejný den.

Sáček vitacitu často skončil jinak, než bylo napsáno na obalu. Měl se rozmíchat do vody, ale děti ho jedly rovnou z dlaně. Kyselý prášek štípal na jazyku, lepil se na prsty a za pár haléřů udělal radost cestou ze školy.

Liduška, pionýr a spartakiáda vracejí školní roky

Po vyučování se chodilo do lidušky na klavír, housle, výtvarku, tanec nebo recitaci. Doma se pak řešilo, jestli se opravdu cvičilo a kdy bude přehrávka. K lidušce patřily noty v aktovce, čekání na chodbě i nervozita před vystoupením.

Pionýr měl zase v různých rodinách jinou pachuť. Někdo si vybaví šátek, oddíl, tábory a kamarády, jiný spíš povinnou část školního života. Poválečný pionýr měl dokonce v novém režimu nahradit skauting a Junáka.

Se spartakiádou se pojily nácviky, úbory, hudba, hromadná cvičení a velké stadionové vystoupení. Pro část lidí to byla propaganda, pro jiné silný zážitek, cesta do Prahy nebo vzpomínka na dav, ve kterém se člověk snažil trefit každý pohyb.

Céčka a embéčko stačí říct nahlas

Ve škole měla céčka větší cenu, než by se podle materiálu zdálo. Spojovala se do řetězů, měnila se podle barev a člověk s dobrou zásobou měl hned lepší postavení. Nebyl to drahý poklad, ale radost z něj uměla být velká.

V mnoha rodinách znamenalo embéčko první pořádné auto, cestu na chatu, dovolenou s taškami v kufru a starostlivé mytí před domem. Nebyl to jen vůz, ale věc, o které se doma mluvilo skoro jako o členovi rodiny.

Stará slova mají sílu, protože v nich zůstaly konkrétní chvíle. Melta na stole, bony v peněžence, liduška po škole, chemlon v předsíni, céčka v ruce a embéčko před domem nejsou jen výrazy z minulosti. Pro mnoho seniorů připomínají dobu, kdy se žilo skromněji, víc se opravovalo, víc se shánělo a i obyčejná věc uměla udělat radost.