Pavel Trávníček: Synovi závidím, že čas nevnímá jako nepřítele

Sice má na začátku věku sedmičku a místo prince by dnes mohl hrát moudrého krále, ale důchodcem v pravém slova smyslu se Pavel Trávníček (70) rozhodně necítí. Má mladou manželku Moniku (36) a pětiletého synka Maxmiliána, kteří ho udržují ve střehu. A aby toho nebylo málo, tak se Pavel nechal doslova „ukecat“ do oblíbené taneční soutěže StarDance. V rozhovoru pro České důchody vypráví, jak umí být pořád aktivní a jak miluje život.

Jak se máte, jaký je váš život v době covidové?

To je věčná otázka, na to se ptají všichni. Na to vždycky odpovídám, že špatně jako všichni.

Jak to? Já se před pár dny dozvěděla, že jste přijal nabídku tančit ve StarDance, to je radostná událost!

Já jsem to razantně odmítl, pak mě ale přemlouvali a přemlouvali. Říkali, že je to zvláštní nabídka, ať to aspoň zkusím a zjistím, jestli jsem v kondici. Říkal jsem si, že je to opravdu zvláštní ptákovina, tak proč to nezkusit.

Jak je člověk zvyklý, že je všude nejmladší, tak jsem teď zjistil, že jsem nejstarší. Říkal jsem, že já stará osoba už to nepřežiju, oni ale říkali, že to bude dobré. Bude to taková recese. Prosazoval jsem, že budu tančit jedině, když se mnou bude tančit Marek Eben, že by si vždycky na chvíli odskočil od Terezky, ale to nějak neprošlo. (směje se) Takže vyfasuji nějakou profesionální tanečnici.

Když jsem nad tím přemýšlel, jsou dvě možnosti. Buď to bude nějaká éterická bytost, nebo Helena Růžičková, která mě unese. Ta by se mnou vymetla parket a nemusel bych se o nic starat, protože by mě poponášela. Nic neprošlo, tak uvidím, co z toho bude.

Musím říct, že je to dobrá show a spoustě osobností to přineslo užitek, trochu slávy a zviditelnění. To je ovšem to, co já už vůbec nepotřebuji. Každopádně se nakonec i přes mé protesty těším, že zažiju něco nového, poznám také nové lidi a třeba si zlepším fyzičku.

Kdy jste tančil naposledy?

Je to asi čtyřiadvacet hodin, s Maxmiliánem tančíme doma diskotéku. Hrozně se mu to líbí, tak s ním doma cvičím. On u toho vykřikuje, blikají světýlka, hrozně se mu to líbí.

Tréninky budou skutečně náročné, hodně tanečníků zhubne. Máte v úmyslu shodit pokoronavirovou váhu?

Ono se zdá, že je to lehké, ale není to vůbec lehké. Herci jsou většinou v docela dobré kondici, protože dvě hodiny musejí řvát na jevišti, aby je bylo slyšet i ve 23. řadě. Herci a tanečníci, aby to udýchali a uskákali, musejí být tedy v opravdu dobré kondici. Já jsem taková sportovní povaha, sport mě vždycky bavil. Vydrželo mi to dodnes, například běhání nebo lyžování.

Takže si myslím, že hubnout nepotřebuju, protože vážně nijak nezahálím, ale věřím, dle zkušeností ostatních, že nějaké to kilo shodím. Uvidíme, nechám se překvapit, je to pro mě krok do neznáma.

Jak je možné, že jste ve svém věku pořád v tak dobré kondici? To se vám chce vyběhnout třeba i když prší?

Vůbec ne, nejsem šílenec, že bych musel za každou cenu vyběhnout. Jenom když je dobrá konstelace a Venuše je v konjunkci s Marsem. (směje se) Ale vůbec nepatřím k šílencům, kteří by byli tak postižení, že musí běhat a sportovat za každého počasí. Jenom když se mi chce.

Věci nebudou jako dříve

Věnujete se ještě jinému sportu?

Tenis, který mně vydržel od mládí, i když tehdy nebyl tak populární. Docela slušně lyžuji, jezdili jsme a jezdíme na hory. To všechno přešlo díky současné situaci, už se to taky nikdy navrátí. Už nic nebude jako dřív, to si řekněme otevřeně.

Myslíte?

Ano. Lidi prokoukli kdejaké situace, které musí mít, a nemusí mít. Protože Češi jsou chytří, tak si řekli: „Hele, musím mít auto za dva miliony, když je to všechno na jedno brdo a podvodné? Potřebuji dopravu na chalupu s rodinou, potom potřebuji na jídlo, na bydlení… A nějaká kultura? Dejte mi pokoj, to vůbec nepotřebuji, kouknu na televizi, to stačí. To mám jít do divadla, sednout si mezi tři sta lidí, protože tam bude nějaký blbec nakažený a bude to zrovna ten, který nebude nosit roušku?“ Lidi budou velmi váhat, zda riskovat zdraví na kulturních akcích a ještě za peníze.

Měl jste za ten rok nějaký projekt, který jste musel kvůli covidu odložit?

Měli jsme bezvadnou věc, kterou jsme odehráli asi čtyřikrát. Jmenuje se to Zasněžená romance, takový retro muzikál. Nutno říct, mělo to velký úspěch. Je to bezvadná muzika Glenna Millera, všem se to líbí, je to takové swingové představení.

Já jsem to kdysi napsal s Tomášem Vondrou, hráli jsme to v Karlíně, tak jsme si řekli, co kdybychom to oživili po dvaceti letech. Takový úspěch jsme nečekali. To by se mělo vrátit, ale otázka je, kdo dostane do divadla 500 lidí, aby se to zaplatilo.

Už jste očkovaný?

Ještě ne, ale včera jsem byl na testu, byl jsem negativní. Nemám čas ještě, musím vyměnit gumy na autě, očkování počká.

Já myslela, že máte z covidu strach, vaše tchýně vám zemřela na covid…

Nemám strach, neberu to tak fatálně, osudově. Můj kamarád doktor z Vinohrad mi také říkal: „Podívej se, jsi zdravý, tak se nad tím očkováním zamysli.“ Možná že jako prevence je to dobré, takže to budu absolvovat jako všichni ostatní, ale je mi to v podstatě jedno.

Všichni jsou děsně chytří, když někdy poslouchám všechny ty politické chytrolíny, kteří toho zneužívají. Jak říká moje kamarádka, když se přestaneš dívat na zprávy, zjistíš, že je na světě docela hezky. Věřím spíš virologům, imunologům než nějakému pitomci, který řve na náměstí kraviny bez roušky.

Co vás momentálně dělá v životě šťastným?

Všechno. Třeba že mi teď telefonujete, to mě dělá šťastným.

Syn je nejlepší, to chlap zjistí v mém věku

Kromě toho že máte mladou ženu, máte i mladého synka. Co vás třeba naučil v posledním měsíci?

Synek je bezvadný, to je vůbec nejlepší na světě! To chlapi zjistí, když jsou v takovém věku jako já. Abych řekl pravdu, tak mě všechno ostatní přestalo zajímat, protože vždycky řeknu, že budu raději doma s Maxmiliánem. Když je člověk mladý, potřebuje si udělat kariéru, potřebuje auťák a holky. To časem pomine.

Ale taky se nesmí zapomenout, že když máte dítě a koukáte na to, jak roste, je to takový obraz, abyste na vlastní oči viděli, jak rychle stárnete vy sami. Potom mu ještě závidím, kolik má času. Má milion času, kdežto my už ne. Já musím zařídit a udělat to a to, on ne. Čas nevnímá jako nepřítele, tak mu to tiše závidím. Ale my jsme to taky měli, jenom jsme o tom nevěděli.

Vaše manželka se věnuje charitativním záležitostem. Pomáháte jí s tím?

Zezačátku jsem pomáhal, pak jsem ale zjistil, že je šikovná a jde jí to, tak jsem jí řekl, ať se jí daří a řídí si to sama. To je přesně ta situace, kdy řeknu „víš co, já radši budu doma s Maxmiliánem“. Když se mě někdo ptá, co dělá, říkám, že telefonuje. Čtyřicet hodin denně telefonuje. (směje se)

Co byste našim čtenářům do dnešní doby vzkázal?

Záleží na tom, co je člověku dáno do vínku, jestli je optimista nebo pesimista… Každopádně aby to nevzdávali, protože život je jenom jeden. To si každý uvědomí, když se mu stane něco zlého.

Jiný život není a jiný už nedostane. Tak by to měl člověk hodnotit a život žít takový, jaký je, protože na světě je krásně a myslím si, že ten náš kulatý svět za to stojí.

Moc děkuji za rozhovor. Ve StarDance vám budu fandit!