Proč se dělá důchodová reforma: Vývoj demografie a finanční stabilita systému
Stárnutí naší společnosti je neúprosné, podíl pracujících výrazně klesá a je nutné provést změny důchodového systému, aby byl finančně udržitelný i v dalších letech. Pokud by se neschválila důchodová reforma, dostal by se systém do finanční nerovnováhy a nad důchody dnešní střední a mladší generace by se vznášela nepříjemná nejistota.
V diskusích na sociálních sítích i od některých politiků někdy zaznívá, že důchodová reforma není potřeba a důchody lze bez potíží financovat. Tato tvrzení ale nereflektují reálný demografický vývoj a předpokládají, že důchodový systém bude fungovat i nadále bez nutnosti cokoliv měnit.
Ve skutečnosti je nezbytné vnímat společenskou a ekonomickou realitu, která mnoho prostoru k pasivitě nedává. Česká populace stárne, lidé se dožívají vyššího věku a demografické změny v příštích desetiletích prohloubí nerovnováhu mezi tím, kolik lidí bude pracovat a kolik pobírat důchod.
Ještě v roce 2000 bylo na jednoho seniora staršího 65 let v Česku 5 ekonomicky aktivních lidí. V současné době se počet ekonomicky aktivních lidí snížil na hodnotu 3,5 a kolem roku 2050 už by to při důchodovém věku 65 let byli jen 2 pracující lidé na jednoho důchodce. Vzhledem k tomu, že se důchody financují z odvodů sociálního pojištění, vzniká bez úprav systému velká finanční nerovnováha.
Vydává se více, než se vybere
Už dnes stát na důchody vydává více peněz, než z pojištění vybere, a zbytek musí financovat z jiných zdrojů. V roce 2023 byl důchodový systém ve ztrátě 65 miliard korun a v letošním roce to bude minus 50 miliard korun. Pokud se nic nezmění, bude se tento deficit po roce 2030 rychle zvyšovat.
Už po roce 2030 začne do důchodu odcházet silná generace Husákových dětí a z pracovního trhu tak zmizí významná produktivní síla. Následující generace ale nejsou tak početné, protože v 80. a 90. letech se rodilo méně dětí, a to se do důchodových čísel promítne. Zjednodušeně řečeno v Česku budou přibývat důchodci a budou ubývat lidé v produktivním věku.
Dnes pobírá starobní důchod asi 2,4 milionů lidí, a kolem roku 2050 by jejich počet bez úpravy důchodového věku překonal 3 miliony. Zatímco dnes se deficit důchodového systému pohybuje v desítkách miliard korun, v polovině století by mohl dosáhnout až na 250 miliard korun, což představuje 3,5 % HDP. Každý rok by tak stát musel na důchody doplácet ohromné částky, které by pak nemohly směřovat třeba do zdravotnictví nebo sociálních služeb. Ty se ale s rostoucím počtem seniorů také ocitnou pod velkým tlakem.
MINISTR MARIAN JUREČKA:
„Stárnutí populace je hlavním důvodem, proč musí být důchodová reforma realizována co nejdříve. Po roce 2030 začne nastupovat do důchodu silná generace takzvaných Husákových dětí a následující generace ale nejsou tak početné, aby dokázaly financovat důchodový systém tak, jak je dnes nastaven. Pokud ke změně nedojde, důchody budou neufinancovatelné a může dojít k výraznému snižování důchodů. Pokud nic neuděláme, může se stát, že na důchody prostě nebudeme mít dostatečné prostředky a budou proto velice nízké. A to nemůžeme dopustit.“
Lidé říkají, že je reforma potřeba
To jsou scénáře, které vycházejí z demografických prognóz a navazujících matematických propočtů. Čísla jsou v tomto velmi průkazná, a veřejnost si to dobře uvědomuje. Podle výzkumu CVVM souhlasí 78 % české veřejnosti s názorem, že stávající důchodový systém je potřeba změnit.
Je důležité si uvědomit, že stabilita důchodového systému není automatická. Pravidla pro přiznávání důchodů se v posledních 30 letech opakovaně zpřísňovala. Důchodový věk roste nepřetržitě už od roku 1996 a jen díky tomu důchodový systém dodnes stabilně funguje. Pokud by postupné zpřísňování důchodových pravidel neprobíhalo, dostal by se systém do nerovnováhy už mnohem dříve.
Důchodová reforma, kterou představila a schválila vláda Petra Fialy, se snaží demografickou realitu reflektovat a představuje řešení, jak finanční rovnováhu udržet i v dalších desetiletích. Neklade si ambici, aby byl důchodový systém za každou cenu vyrovnaný. Cílem je, aby deficity nebyly tak vysoké. Aby neubíraly potřebné peníze na zdravotnictví, školství a další státní služby a bylo možné bez potíží vyplácet důchody nejen generaci Husákových dětí, ale i generacím, které přijdou po nich.
Změny, které důchodová reforma přinese, budou dostatečně významné na to, aby se budoucí důchody nemusely snižovat, případně aby stát nemusel zásadně zvedat sociální odvody.
Umožnit to mají dvě základní změny:
- Důchodový věk se bude i nadále postupně zvyšovat až na 67 let.
- Nové důchody, které budou přiznávány v dalších letech, porostou o něco pomaleji.
Vedle těchto zpřísnění ale reforma přinese i řadu změn, například spravedlivé ocenění péče o děti a nemocné příbuzné, zvýšení minimálního důchodu, sdílení vyměřovacího základu manželů nebo slevu na pojistném pro pracující důchodce. Reforma řeší také některá příliš přísná pravidla z minulosti a přináší i solidární prvky, které zvyšují důstojnost důchodců.
Podrobně se těmto změnám budeme věnovat v dalších dílech tohoto seriálu.