Tisícový příspěvek pro důchodce budí emoce: Jedni ho chtějí, druzí mluví o rozhazování
Peníze navíc by mnoha důchodcům pomohly. U jednorázového příspěvku ale lidé řeší, jestli má taková pomoc skutečný smysl. Někomu by několik tisíc korun ulevilo hned, jiní by raději viděli vyšší důchod každý měsíc.
Sledovat v Google Zprávách
Starobní, invalidní i pozůstalostní důchody by se v lednu 2027 měly zvýšit shodně o 300 Kč. Vyplývá to z návrhu vládního nařízení, který nyní předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Debatuje se tak o tom, zda by nemělo přijít vyšší měsíční navýšení. Ve hře je také jednorázový příspěvek kolem 3 500 až 3 600 korun. Ten by ale dorazil jen jednou.
Někteří chtějí raději pravidelné navýšení
Reakce v diskusi článkem o možnostech mimořádného příspěvku důchodcům ukázaly, že jednorázový příspěvek lidé nevnímají stejně. Část čtenářů by raději viděla trvalé zvýšení důchodu, které by se promítlo do dalších měsíců.
„Příspěvek důchodce nevytrhne, raději jim přidejte 300 korun. Zaslouží si to,“ napsal Václav Kindl.
Ještě stručnější byl Jiří Čeněk: „Jednorázový příspěvek je o ničem.“
Tahle námitka je pochopitelná. Jednorázová částka pomůže v měsíci, kdy přijde. Dá se za ni zaplatit nedoplatek, léky, větší nákup nebo energie. Jenže další měsíc je důchod stejný jako předtím.
Do debaty se vrací zásluhovost
Do diskuse se dostala také zásluhovost. Někteří lidé připomínají, kolik let odpracovali a proč podle nich mají na vyšší důchod nárok.
Marie Vondrášková napsala: „Mám odpracováno 56 let a 178 dní. Myslím, že si navýšení sakra zasloužím.“
Podobně přemýšlí Monika Kulichová, i když z druhé strany: „Ten, kdo pracoval celý život, má slušný důchod. Ten, kdo nikdy nepracoval, má smůlu.“
Příspěvek by v některých rodinách putoval dál
Ne každý bere příspěvek jen jako pomoc pro sebe.
„Kdybych s manželkou něco dostal, tak to stejně dáme vnoučátkům,“ uvedl Jaroslav Jelša.
Mnozí senioři pomáhají dětem a vnoučatům, i když sami nemají vysoké příjmy. Přispějí na školu, kroužky, bydlení nebo běžné výdaje. Jednorázový příspěvek by tak v některých rodinách neskončil jen u důchodce. Mohl by pomoci celé domácnosti.
Jiní se ptají, kdo to zaplatí
Další vlna komentářů mířila na státní rozpočet. Lidé připomínali, že každé přidání má svou cenu. A pokud stát pošle peníze milionům důchodců, musí je někde vzít.
Pavel Krátký reagoval jako důchodce velmi opatrně: „Jako důchodce mohu pouze říct: to snad ne. Kdo toto rozhazování zaplatí? Peníze se nyní hodí, ale co potom?“
Milada Jarolímkova přidala politickou výtku: „Takže nenáviděný Fiala něco ušetřil a vy to zase rozházíte.“
Roman Brož se ptal podobně: „Proč pořád rozhazujete z našeho? Kdo to zaplatí, naše děti a jejich děti, jen abyste se zalíbili?“
Tyto reakce nejsou namířené proti seniorům jako skupině. Spíš vyjadřují obavu, že stát rozdává peníze bez jasného plánu. U části lidí tak jednorázový příspěvek nevzbuzuje radost, ale otázku, co přijde potom.
Kalkulačka valorizace důchodů 2027: Výpočet dle návrhu nařízení
Někdo chce jen zákonný výpočet
V debatě zazněl i pohled, že vláda by neměla přidávat ani víc, ani méně, než vychází podle pravidel. Tento názor není v diskusích o důchodech tak hlasitý, ale objevuje se opakovaně.
„Ať dají, co podle zákona musí. Ani víc. Ani míň. Jsem důchodce,“ uvedl Jan Nový.
Tahle věta shrnuje umírněnější postoj. Nežádat mimořádné přidání, ale zároveň nekrátit to, co pravidla stanoví. Pro část lidí je důležitější předvídatelnost než jednorázový zásah podle momentální politické situace. Senior potřebuje vědět, s jakým příjmem může počítat každý měsíc.
Pokud by stát vyplatil každému důchodci několik tisíc korun, řada domácností by si na chvíli oddechla. Pro někoho by to znamenalo zaplacený nedoplatek, pro jiného rezervu na léky nebo větší nákup. Jednorázová částka ale přijde jednou a za několik týdnů nebo měsíců se v rozpočtu ztratí.
