Politici sahají lidem na důchody. Husákovy děti vzkazují: Začněte konečně u sebe
Debata o nižších budoucích důchodech se rychle změnila v širší spor o peníze státu. Lidé neřeší jen samotnou penzi Husákových dětí. Ptají se také, proč se má škrtat zrovna u pracujících, proč politici nezačnou u sebe a zda by důchodový systém neměl fungovat úplně jinak.
Sledovat v Google Zprávách
Exministr Marian Jurečka mluvil o nízké porodnosti, růstu délky života, posunu důchodového věku a úpravě výpočtu nových penzí. Připomněl také, že bez těchto kroků by stát musel výrazně zadlužit děti a vnoučata. Za jeho vedení resortu se zvýšila hranice důchodového věku až na 67 let pro ročníky 1988 a 1989, zatímco současná vláda Andreje Babiše chce strop vracet na 65 let.
Lidé hledají peníze jinde
V reakcích u článku na portálu České důchody se často objevovalo přesvědčení, že řešení nemá začínat u budoucích důchodců. Mnozí diskutující míří na platy politiků, dávky nebo jiné výdaje státu. Z jejich pohledu se na pracující obrací pozornost až příliš snadno.
Romana Přibylová položila jednoduchou otázku: „Zvláštní je že na navyšování platů politiků je pořád.“
Jiřina Drápelová by hledala peníze v jiných výdajích: „Kdyby nedotovali kde koho a politici si ubrali na platech a různých náhradách, nemluvě o podpoře lidí, kteří nic nepřispěli do státní kasy, bylo by i pro budoucí důchodce.“
„Měli by být s důchodci solidární a nezvyšovat si své platy,“ uvedl František Podrazil.
Vasek Bárta by začal přímo u odměn politiků: „Politici by měli brát maximálně průměrnou mzdu v ČR bez nějakých dalších odměn a výhod. Pak by se vidělo, kdo z nich je tam pro občany a kdo pro svoje koryto. Že se Jurečka ohání sníženou porodností? Kvůli čemu asi vznikla?“
Stát podle lidí roky odkládal řešení
Mnohé komentáře nemířily na jeden konkrétní návrh, ale na způsob, jakým stát s důchody zachází dlouhodobě. Lidé mají pocit, že politici umí oznámit horší podmínky pro pracující, ale skutečné řešení systému se roky odsouvá.
Cyril Bouška kritizoval nedostatek skutečných řešení: „Je duševně líný, sebrat peníze umí každý člověk s IQ kaktusu. Najít řešení které je vhodné pro všechny je umění vzdělaných lidí. Bohužel je nevidím.“
Lenka Křížová vidí problém v dlouhodobém vládnutí: „Všechno je to důsledek nezodpovědného vládnutí všech vlád, co se tu od r. 1990 vystřídaly.“
Jan Kolar z toho vyvodil politický závěr: „Ze strany politiků jsou to pochopitelné kroky, nepochopitelné mě přijdou jenom výsledky voleb.“
Z komentářů je patrné, že část diskutujících je unavená z opakovaných vysvětlení a postrádá dlouhodobé řešení. Lidé neslyší plán, kterému by věřili. Vidí spíš roky odkladů, změn a slibů, po kterých má účet znovu dopadnout na ty, kteří celý život pracovali.
Kalkulačka zbývajících dnů: Kdy můžete požádat o důchod
Vlastní účet místo průběžného systému
Některé komentáře navrhují změnu samotného principu. Průběžný systém, ve kterém současní pracující platí důchody dnešním seniorům, část lidí považuje za zranitelný. Chtěli by větší vazbu mezi tím, co člověk zaplatí, a tím, co jednou dostane.
Martin Růžička napsal: „Každý by měl mít svůj důchodový účet na který by si šetřil.“
Petr Žamberský popsal dilema klidněji: „Jeden pohled je takový, že na důchodce přispívají pracující, druhý pohled je ten, že každý si má na důchod přispívat sám. Já sám jsem zvyklý na to první a čistě teoreticky by mi nevadilo i to druhé. Ovšem je tu problém, že dnes na důchodce je málo pracujících. A možná bude ještě míň.“
Porodnost a ekonomika země
Jurečka mluvil především o nízké porodnosti. I na to lidé reagovali, ale často širším pohledem. Ptají se, proč se porodnost dlouhodobě neřešila, proč mladé rodiny nemají lepší podmínky a proč zisky z důležitých odvětví odcházejí pryč.
Jan Hermansdorfer popsal problém jako třicetileté selhání: „Bohužel celých posledních 30 roků se nikdo z raně kapitalistických soudruhů politiků o porodnost nijak nezajímal, a nyní jsme překvapení?“
Jiří Kamiš vidí problém jinak: „Za to, že je nízká porodnost politici nemohou, to je prostě dnešní trend… jediná spravedlivá možnost je důchody prostě nevalorizovat a připravit už stávající důchodce, že prachy prostě nebudou…“
Z celé debaty je cítit nedůvěra, která se kolem důchodů hromadí už roky. Lidé chtějí vědět, proč se důraz klade především na budoucí důchodce, zatímco odpovědnost za dlouhodobý stav systému podle nich zůstává nejasná.
