O důchodech se nejvíc mluví před volbami. Po nich přijdou politické výmluvy a ticho

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. A u voleb to platí minimálně dvojnásob. Líbezný zpěv politiků o zářné budoucnosti se na nás v tom období line ze všech stran. A jedna z nejohranějších písní je ta o lepších důchodech. Jenže po volbách se nezřídka zasekne kazeťák.

KOMENTÁŘ – Třinácté důchody, vyšší valorizace, dřívější odchod do penze. Zní vám to povědomě? To proto, že tahle hesla patří už roky k těm nejotřepanějším na české politické scéně. Pojem „důchodová reforma“ zevšedněl natolik, že jsme mu přestali věnovat pozornost. Kolik se toho ale doopravdy změnilo ve prospěch seniorů?

V České republice je přes dva miliony důchodců a další statisíce až miliony se do důchodu chystají. To je podstatná část voličů. Loni k volebním urnám přišlo 5,59 milionu lidí, takže pro vstup do sněmovny stačilo straně nebo hnutí ani ne tři sta tisíc hlasů. Získat na svou stranu takový zlomek voličů není pro zavedený politický subjekt s financemi zas takový problém. Přičemž jak známo, nejlépe se přitahují nespokojení občané. A mezi miliony důchodců jich nebude málo.

Stačí si vzít k ruce základní fakta: průměrný důchod se pohybuje kolem 21 tisíc korun, přičemž ale při dnešních cenách je tato částka stěží dostačující k pokrytí základních výdajů. Kdo například nemá vlastní bydlení, je rád, když z této částky zaplatí nájem a základní potraviny. K tomu připočtěme třeba léky, drahá paliva či jedno z nejdražších volání v Evropě. Místo klidného odpočinku ve stáří tak máme mix obav a drastické osekávání výdajů.

Sliby, chyby

Není pak divu, že životní podmínky v důchodu jsou tématem pro politické kolbiště. Což není samo o sobě nic špatného. Problém ale je, že verva, s níž politici o zásadních důchodových změnách hovoří na mítincích, zůstane obvykle za dveřmi volebních místností. Jakmile po zformování nové vlády dojde na lámání chleba, srazí se sliby s realitou: buď nejsou na velkohubé sliby peníze, nebo politická vůle. Nebo obojí.

Byli jsme toho svědky už tolikrát. Například vláda Bohuslava Sobotky si v roce 2014 do vínku vetkla vytvoření speciální důchodové komise, která připraví zásadní úpravy legislativy od roku 2017. „Vládní koalice skutečně zřídila takovou komisi, její výstupy však zcela neaplikovala, některé jí navrhované body neprosadila (ani neprosazovala) vůbec,“ zhodnotil její počínání server Demagog.

Jednou z proklamovaných změn Sobotkova kabinetu bylo i zastropování věku pro odchod do důchodu. Do té doby se zvyšoval automaticky podle statistické výše naděje na dožití. Vláda sice prosadila úpravu, ale jen co se týče parametrů pro výpočet této hranice. „Vláda tedy zcela důchodový věk nazastropovala. Nové opatření bude navíc platit až od roku 2030, kdy se reálně důchodový věk dostane na 65 let. Jde tedy spíše o odložení rozhodnutí v této věci na další vlády,“ uvedl Demagog.

Vláda Petra Fialy zase slibovala zkrácení doby potřebné pro dosažení nároku na důchod z 35 na 25 let, což se nestalo. Místo toho tato navýšila hranici odchodu do důchodu na 67 let.

Změna, která bude rozpočet bolet

Tím se dostáváme k horkému bramboru dnešních dní. Tím je slib hnutí ANO vrátit toto navýšení a zastropovat horní hranici věku pro odchod do důchodu na 65 letech. Jenže tato změna se zadrhává. Původně byla součástí navrhovaných změn, jež měly platit už od příštího roku. Pak z nich ale vypadla a ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka řekl, že chystaná změna přijde až s druhou vlnou vládních důchodových opatření, s platností pravděpodobně od roku 2028.

Juchelka i ministryně financí Alena Schillerová v posledních dnech ujistili, že se s tímto bodem dále počítá. Jenže už teď je jasné, že taková změna bude státní rozpočet pořádně bolet.

Do poloviny století by podle odhadů výdaje na důchody vzrostly z 2,2 miliardy na 129 miliard. Což by pro státní rozpočet v kondici, jaká je nyní, představovalo katastrofu.

Odpovědnost politika

Je samozřejmě sympatické, pokud se politici snaží ulevit těm nejstarším od jejich každodenních těžkostí. I kdyby to bylo z čiré vypočítavosti a pro politické body, každá stovka k důchodu je dobrá a jednotlivci je ve výsledku jedno, zda ji dostal pro dobré srdce politika, nebo prostě výměnou za svůj hlas. Správný politik by měl být ale především také odpovědným správcem státu. A takový politik nejenže ví, že když se někde peníze vydají, musí se jinde vzít, ale taky to přizná.

Každá pomyslná stovka na důchodech se projeví jinde. Náplast, kterou nalepíme v oblasti důchodů, napřed musíme strhnout z nějaké jiné rány státního rozpočtu. Takže potom sice do peněženky seniorů možná přiteče ona stovka navíc, ale tu stovku zaplatí na něčem jiném, až bude potřeba zaštupovat jinou díru. To je potřeba lidem sdělovat, ne to před nimi tajit a lakovat realitu narůžovo.

Politický boj plný volební slibů tady s námi byl odpradávna a bezpochyby s námi dál bude. Je v pořádku křičet hlasitě a snažit se přitáhnout na svou stranu co nejvíc voličů svým volebním programem. Volič ať se sám rozhodne, zda preferuje vyšší důchody na úkor třeba sportu či školství. Od toho tady politická soutěž je.

Politici pak ale mají jasný úkol: svůj slib dodržet a být při tom transparentní. Tedy informovat o tom, kde vezmou peníze na plnění slibů. Mělo by to patřit k základním parametrům politických reprezentantů. Pokud jim chybí, musí počítat s důsledky. I to je součást politické soutěže.