Juchelkovy „chytré změny“ před důchodem lidi nadzvedly: Politiky by poslali na těžkou směnu i za pokladnu
Pokladna v supermarketu, směna v nemocnici nebo hledání práce po pětapadesátce. Právě tam podle čtenářů začíná realita, o které se v politice mluví málo. Debata o změnách před důchodem se proto rychle změnila ve výčitku směrem k politikům.
Sledovat v Google Zprávách
České důchody popsaly Juchelkova slova o takzvaných chytrých změnách před důchodem. Ministr mluví o tom, že stát má lépe rozlišovat zdraví, náročnost práce a možnosti uplatnění. Reakce lidí se ale stočily jinam. Čtenáři psali o politicích odtržených od praxe, o mladých lidech mimo práci a o tom, že člověka po šedesátce zaměstnavatel často nepřijme, i kdyby pracovat chtěl.
Politici podle lidí neznají běžnou práci
V diskuzi pod tímto článkem na portálu České důchody se objevovala výtka, že o práci ve vyšším věku rozhodují lidé, kteří podle čtenářů sami nezažili těžkou práci.
„To mohou leda tak politici, co nic pořádného celý život nedělají,“ reagovala Olga Balogova.
Michal Hrnčíř by politiky poslal do praxe: „Poslal bych celou tu sebranku k lopatě, tak na rok. Možná by je to přešlo vymýšlet takové hovadiny.“
Karel Šístek se ptal podobně ostře: „Už se pan Juchelka někdy živil nějakou produktivní prací, nebo odjakživa ústy?“
Ludmila Halaštová přidala delší komentář: „Baví mě, když někdo, kdo si na pořádnou práci v životě ani nesáhl, rozhoduje o tom, jak by měli starší lidi zůstávat dlouho v práci. Jakože by měli dotahovat práci za mladé, aby ti měli víc času na fitka a zábavu? Jakože ti starší nepotřebují odpočinek, zajít si za zábavou nebo si poléčit nějaký neduh?“
Lidé nechtějí, aby se o delší práci mluvilo bez znalosti toho, jak vypadá směna v obchodě, nemocnici, výrobě nebo na stavbě.
Zkusit pokladnu nebo nemocnici
Nejkonkrétnější výtku přidala Ludmila Kropáčková. Podle ní by si politici měli vyzkoušet běžnou práci, než začnou rozhodovat o starších lidech.
„Naši poslanci a ministři by měli místo letních dobře placených prázdnin strávit alespoň jeden měsíc prací. Třeba v pokladně v supermarketu nebo jako pomocný personál v nemocnici. Ze své pozice totiž vůbec netuší, o čem rozhodují. Také by si měli zkusit třeba v 55 letech hledat práci. Inzeráty jsou sice plné volných míst, ale většinou nejde o nabídky práce pro normální lidi,“ napsala.
Tady se debata posouvá od důchodového věku k trhu práce. Nestačí říct, že starší lidé mají zůstat aktivní. Musí pro ně existovat práce, kterou zvládnou a kterou jim někdo dá. A právě tomu lidé moc nevěří.
Po šedesátce práci každý nesežene
Juchelka mluví o tom, že je potřeba lépe zohlednit skutečnou situaci starších lidí. V komentářích se ale často objevuje námitka, že lidé po padesátce nebo šedesátce nemají na trhu práce takové možnosti, jak se někdy tvrdí.
Josef Mraček popsal zkušenost ze svého okolí: „Mám plno známých po 60 letech. Když přišli o práci, nikdo už je nechtěl zaměstnat. Tak šli do předčasného důchodu.“
Zuzana Škodová připomněla, že problém nezačíná až v důchodu: „Pan ministr stále dokazuje, že měl zůstat u moderování Medúzy, to mu šlo nejlíp. Tohle je opět zcela odtrženo od reality. Pan ministr zapomněl, že spousta lidí má i 10 let před důchodem problém sehnat práci a taky že ne každý zaměstnavatel je ochoten zaměstnávat důchodce.“
Lidé připomínají mladé
Další skupina komentářů mířila na mladší generaci. Část diskutujících se ptá, proč se tolik řeší práce starších lidí, když podle nich někteří mladí nepracují nebo dlouho bydlí u rodičů.
„Co tak motivovat mladé, aby šli také do práce?“ napsala Petra Větrovcová.
Radek Štaudr reagoval podobně: „Jo, mladí aby se neunavili, tak mají zůstat doma v mama hotelu. Co hlavně ty mladé vyhnat do práce.“
Petr Malý by ministra poslal na úřad práce. „Možná by bylo lepší, kdyby se p. Juchelka zašel podívat na ÚP, kolik mladých tam žádá o podporu v nezaměstnanosti,“ uvedl.
Stanislava Daďová spojila vlastní odpracované roky s pohledem na mladší lidi: „Mám odpracovaných 39 let a do důchodu až v 65 letech. Osm let ještě. Ale za jakou cenu. Znám spoustu mladých kolem 20 až 30 let, kteří ještě do práce nechodí nebo nemají odpracováno ani pět let. A bydlí u rodičů.“
Slib o důchodovém věku se lidem vrací
Do reakcí se dostala i nedůvěra k politickým slibům. Vláda mluví o snížení hranice odchodu do důchodu na 65 let a zároveň o podpoře práce po této hranici. Návrh má ocenit ty, kteří zůstanou pracovně aktivní i po odchodu do důchodu, například navýšením procentní výměry za každý odpracovaný rok, pokud změny projdou Parlamentem.
Mona Charvátová to vnímá jako ústup od slibu: „A hele, už ze svého slibu, že odchod do důchodu zastropují na 65 letech, couvá. No jak jinak.“
Milan Januščák napsal: „Zajímavé myšlenky. Alenka obviňovala minulou vládu z prodlužování věku odchodu do důchodu a Juchelka chce, aby důchodci pracovali déle. To mají ti nejstarší pracovat až do smrti?“
Podobně reagoval Petr Fichna: „Hlavně, že před volbami vřískal, že se prodlužováním odchodu do důchodu dopouští vláda nehorázného zločinu, a teď to chce taky.“
Libor Prchal přidal srovnání s minulým ministrem: „Nevidím žádný rozdíl mezi Juchelkou a Jurečkou. Oba stejní, jen okrádat lidi, kteří poctivě pracují nebo pracovali.“
Chytré změny musí lidem dávat smysl
Chytré změny mohou znít dobře, pokud opravdu rozliší zdraví, profesi, věk a možnosti člověka na trhu práce. Komentáře ale ukazují, že lidé za nimi slyší hlavně hrozbu delší práce. Nevěří, že stát dokáže spravedlivě odlišit kancelář od těžké směny, dobrovolnou práci od nutnosti a aktivního seniora od člověka, který už sotva zvládá běžný den.
Lidé chtějí vědět, kdo je po padesátce zaměstná, kdo vezme ohled na zdraví a proč se mají poslední roky před důchodem natahovat zrovna těm, kteří mají odpracováno desítky let.
