Chtějí se postarat o stárnoucí rodiče, ale sami už nemohou dál. Požádat o pomoc přitom není selhání
Péče o stárnoucí rodiče často přijde nečekaně. Rodiny řeší nedostatek času, péči na dálku, výčitky i hledání pomoci, která bude dlouhodobě fungovat.
Sledovat v Google Zprávách
Péče o stárnoucí rodiče často nezačíná pozvolna. Stačí pád, pobyt v nemocnici nebo náhlé zhoršení zdravotního stavu a dospělé děti musí během krátké doby změnit zaběhnutý život. Zjišťují, kdo může pomoci, jak péči zaplatit a zda bude možné skloubit ji se zaměstnáním a vlastní rodinou.
Právě na tyto situace upozorňuje společnost Viola, která podle svých údajů pomohla za dobu fungování téměř tisícovce rodin. Její zkušenosti ukazují, že téměř tři čtvrtiny rodin potřebují pomoc naléhavě. Jde o interní data Violy, nikoli o celostátní statistiku. Nejčastěji se na ni lidé obracejí po hospitalizaci, úrazu nebo rychlém zhoršení zdravotního stavu seniora.
„V praxi se často setkáváme s rodinami, které se na nás obracejí ve chvíli, kdy se situace během několika dnů zásadně změnila. Do té doby péči zvládaly samy nebo ji nepotřebovaly řešit vůbec,“ popisuje Natálie Chládková, provozní manažerka platformy Viola pro český trh v tiskové zprávě.
Děti stárnoucích rodičů nemají čas připravit se na změnu
Představa, že se péče o rodiče bude řešit postupně, je často mylná. Rodina musí rychle zjistit, co senior zvládne sám, s čím potřebuje pomoci a zda bude stačit několik návštěv týdně. Někdy je nutná každodenní podpora nebo přítomnost pečující osoby po většinu dne. Problémem bývá také organizace. Dospělé děti často chodí do zaměstnání, starají se o vlastní domácnost a někdy vychovávají malé děti. Péče o rodiče se tak přidává k povinnostem, které už mají.
Tuto situaci popisuje Lenka Špaková z brněnského Centra pro rodinu a sociální péči. „Na příslušníky takzvané sendvičové generace jsou kladeny nároky spojené s péčí o dítě, o starého člověka a ještě musí mnohdy stíhat své vlastní zaměstnání a také partnerský život. Tyto požadavky jsou značně odlišné a vyžadují od nich, aby dokázali skloubit často nemožné,“ uvedla v rozhovoru pro iDNES.cz.
Péče na dálku přináší nejistotu
Zvlášť náročná je situace, kdy děti žijí v jiném městě nebo dokonce v zahraničí. Rodič zůstává ve svém bytě, zatímco jeho blízcí nemohou každý den zkontrolovat, zda má nakoupeno, připravené jídlo nebo zda se jeho zdravotní stav nezměnil. Telefonát ani videohovor nenahradí člověka, který seniorovi pomůže s běžnými činnostmi a všimne si změn v jeho fungování.
Rodina potřebuje nejen zajistit službu, ale také vědět, že pomoc bude pravidelná a bude možné ji přizpůsobit novým potřebám. Nejde přitom jen o rodiny, jejichž blízcí žijí v zahraničí. Podobnou nejistotu mohou zažívat i děti, které bydlí několik desítek kilometrů od příbuzných a nemohou za nimi pravidelně dojíždět.
Pomoc zvenčí nemusí znamenat konec rodinné péče
Častou obavou bývá, že zapojením pečovatelky rodina přestává plnit svou roli. Sociolog a profesor Univerzity Karlovy Hynek Jeřábek se touto problematikou zabývá. „Myslím ale, že dnes je nejlepší, pokud se podaří zkombinovat rodinnou péči a k tomu další servisní služby,“ uvedl v rozhovoru pro iDNES.cz.
Taková pomoc může mít různou podobu. Někdy stačí podpora při nákupech, úklidu nebo doprovodu k lékaři. Jindy senior potřebuje každodenní dohled nebo dlouhodobou domácí péči. Pokud rodina nemůže zajistit potřebný rozsah sama, může se obrátit na terénní sociální služby či další poskytovatele.
Viola ve své tiskové zprávě upozorňuje také na krátkodobou péči. Rodiny ji vyhledávají například během dovolených a svátků, kdy si pečující potřebují odpočinout nebo odjet. Podle interních údajů společnosti si více než čtvrtina rodin, které původně poptaly krátkodobou pomoc, později sjednala také dlouhodobou podporu. Zkušenost s pečovatelkou jim totiž může ukázat, že zapojení další osoby není jen nouzové řešení.
Největší zátěž může přijít i s pocitem viny
Péče není jen organizační a časovou zkouškou. Přináší také náročné emoce. Děti stárnoucích rodičů mohou mít výčitky, že rodičům nevěnují dost času, že starost o ně nezvládají a zvažují, že se obrátí na pomoc. Klinická psycholožka a psychoterapeutka Barbora Janečková v pořadu Českého rozhlasu upozornila, že pečující potřebují mít prostor, kde mohou mluvit o frustraci a obtížích. „Je důležité mít někoho, s kým o tom můžu mluvit. Mít kde ventilovat svou frustraci,“ řekla v pořadu Dokuseriál.
Vyhledání asistence proto nemusí znamenat, že dotyčný svého otce či maminku opouští. Může naopak zabránit tomu, aby veškerá odpovědnost zůstala na jediném člověku. Péče se navíc v čase mění. Senior může po úrazu potřebovat intenzivní podporu jen během rekonvalescence. Jindy se jeho soběstačnost postupně zhoršuje a pomoc musí být dlouhodobější.
Důležité je proto nečekat až na okamžik, kdy rodina přestane situaci zvládat. Včasné zjištění možností sociálních služeb, rozdělení úkolů mezi příbuzné a otevřený rozhovor se samotným rodičem mohou další rozhodování usnadnit.
