Péče o blízkého převrátí rodině život: Stát nabízí tisíce korun, služby i úlevy v práci
Telefon z nemocnice může změnit fungování celé rodiny. Rodič nebo partner se už nedokáže sám obléknout, dojít si na toaletu nebo připravit jídlo a je jasné, že po návratu domů bude potřebovat pomoc. V takové chvíli se vyplatí neřešit všechno najednou. Některé věci mají přednost a mohou rozhodnout o tom, zda rodina péči zvládne bez zbytečných finančních problémů.
Sledovat v Google Zprávách
Podle průzkumu ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) z roku 2024 má s péčí o blízkého v rozsahu nejméně 20 hodin týdně zkušenost každý pátý dospělý Čech. Ministerstvo tento údaj připomnělo i letos při spuštění informačního rozcestníku pro pečující. Počet neformálních pečujících nyní odhaduje na 250 až 300 tisíc. Podle červnových údajů MPSV zajišťují 70 až 90 procent sociální a zdravotní dlouhodobé péče.
Poradí praktický lékař nebo sociální pracovník
Záležitosti kolem péče o blízkého nelze řešit na jednom kontaktním místě, kde by rodina vyřídila všechno. Jiný problém řeší praktický lékař, jiný obec, Úřad práce nebo zaměstnavatel. Právě v tom bývá při začátku domácí péče největší zmatek. Kdo ale ví, kam se obrátit, neztrácí drahocenný čas.
První krok by měl směřovat ke zdravotnímu stavu a tomu, co bude člověk doma potřebovat. Je dobré ještě před propuštěním z nemocnice vědět, zda pacient zvládne chůzi, hygienu a jídlo, zda potřebuje polohovací postel, chodítko nebo pomůcky a jestli bude nutná domácí zdravotní péče. Část pomůcek může předepsat lékař, jiné lze půjčit.
S orientací může začít rodina u praktického lékaře. Ten podle zdravotního stavu posoudí možnosti další podpory, zdravotních či kompenzačních pomůcek a případně domácí zdravotní péče. Ta je určena pro odborné úkony, které má provádět zdravotník.
Současně má smysl kontaktovat sociálního pracovníka obce nebo nemocnice. Ten může doporučit pečovatelskou službu, osobní asistenci, dovoz jídla či odlehčovací službu. Čekat až do chvíle, kdy rodina přestane péči zvládat, se nemusí vyplatit. Kapacita některých služeb bývá omezená a nezřídka se na ně musí čekat.
Příspěvek patří nemocnému, ne jeho příbuznému
Pokud člověk kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu nezvládá základní životní potřeby, může požádat Úřad práce o příspěvek na péči. U dospělých činí v roce 2026 podle stupně závislosti 1 300, 5 400, 14 800 nebo 27 tisíc korun měsíčně. Ve čtvrtém stupni je při využívání vybraných pobytových sociálních služeb částka 23 tisíc korun.
V tomto ohledu je možné zmínit, že peníze nejsou odměnou pro pečujícího. Dávka náleží člověku, který pomoc potřebuje, a ten z ní hradí péči podle své volby. Poskytovat ji může příbuzný, asistent sociální péče nebo registrovaná služba.
O stupni závislosti se nerozhoduje jen podle diagnózy. Posuzuje se, které základní životní potřeby člověk kvůli zdravotnímu stavu nezvládá. Patří mezi ně například mobilita, orientace, stravování, oblékání, hygiena nebo péče o zdraví. Po podání žádosti následuje sociální šetření a zdravotní posouzení.
Výpověď z práce nemusí být nutná
Pokud péče začne po závažném zhoršení zdravotního stavu, může přicházet v úvahu dlouhodobé ošetřovné. Standardně je podmínkou nejméně čtyřdenní hospitalizace a předpoklad, že po propuštění bude nutná domácí celodenní péče alespoň 30 dnů. Dávku lze čerpat nejvýše 90 kalendářních dnů a její výše odpovídá 60 procentům redukovaného denního vyměřovacího základu.
U zaměstnance je potřeba splnit podmínku nemocenského pojištění nejméně 90 dnů během předchozích čtyř měsíců. U OSVČ je rozhodující účast na dobrovolném nemocenském pojištění alespoň tři měsíce před vznikem potřeby péče. U lidí vyžadujících paliativní péči se předchozí hospitalizace nevyžaduje.
Ani po skončení ošetřovného nemusí být jediným řešením výpověď. Zaměstnanec, který převážně sám dlouhodobě pečuje o člověka ve druhém až čtvrtém stupni závislosti, může požádat o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu rozvrhu. Zaměstnavatel má žádosti vyhovět, pokud mu v tom nebrání vážné provozní důvody; případné odmítnutí musí písemně zdůvodnit.
