Zdeněk Troška: Ukecali mě. Budu hrát děkana v nové pohádce
Národem milovaný režisér Zdeněk Troška (73) je vždy pozitivně naladěný. Člověk by snad řekl, že ho nedokáže naštvat vůbec nic. Užívá si zaslouženého důchodu v Hošticích, čte knížky a čerpá energii z přírody. Zdraví mu po posledních peripetiích slouží na výbornou. Redakce portálu České důchody režiséra po třech letech od posledního rozhovoru kontaktovala a dozvěděli jsme se, co režiséra opravdu v poslední době naštvalo a zda se od něho dočkáme nějakého dalšího uměleckého počinu.
Sledovat v Google Zprávách
Zdeňku, jak se máte, jak prožíváte léto?
Léto prožívám krásně, i když je tady strašně moc lidí v těch našich Hošticích. Jako už opravdu strašně moc.
Myslíte jako turistů?
Ano, návštěvníků, fanoušků, lidí, kteří se dívají na Slunce, seno a Babovřesky. Jezdí sem ve velkém a už je to opravdu šílené.
Jezdí tam za vámi už snad čtyřicet let, to už tam všichni museli být minimálně pětkrát každý?
Pořád, pořád. A čím dál tím víc těch lidí přijíždí, a čím dál tím víc těch lidí tady je, a to opravdu já už před nimi prchám, protože to nezvládám. Máte pravdu, někteří jsou tu dokonce už poosmé. Přitom tady je to maličké, čemuž se všichni diví, jak malé to tu je. Někdy je to opravdu k zbláznění.
Ale zas na druhou stranu vás musí těšit, že je o vás už tolik let takový zájem…
Co já, ale že jsou pořád populární ty filmy. Vždyť sem jezdí víc lidí, jak na Svatou horu!
Není to taky proto, že jste v červnu navíc uspořádal vzpomínkové setkání na Helenu Růžičkovou – 90 růží pro Helenu? Jaké to bylo, co se tam dělo?
Bylo to strašně fajn, vzpomínali jsme na Helenku, na natáčení. Byli tady Broníček Černý alias Venca Konopník, byla tady Míša Kuklová alias princezna Jasněnka, Yvetta Blanarovičová alias její dcera Černava z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Také Mařenka Formáčková, to byla její výborná kamarádka (Heleny Růžičkové, pozn. redakce) a psaly spolu knihy. Také tu byl Marek Kališ (scénárista a režisér – 1993 dostal nabídku od Trošky na asistenta režie při natáčení pohádky Princezna ze mlejna, pozn. redakce) a já.
Bylo to fakt úžasné. My jsme tam seděli, povídali jsme, vzpomínali jsme na nejrůznější věci, jak ze života, tak z natáčení. A lidi poslouchali, ptali se, smáli se. Bylo vyprodáno. V sobotu bylo úplně plno, v neděli bylo taky plno, a to jsme museli tu neděli přidávat pro velkou poptávku.
Takže to mělo velký úspěch, to je super. Budete to opakovat?
Ne. (smích)
Máte radost, když za vámi přijedou herečtí kolegové?
To víte, že jo, vždycky je rád vidím, vždyť jsme spolu něco prožili, vždy je na co vzpomínat a zasmát se.
Vozí vám dárky?
Ježiš, já žádné dárky nechci. Ale když přivezou rajčata nebo rajčatovou šťávu, tím nikdy nepohrdnu. Pořád to miluju.
A vajíčka taky?
Ano, bez těch to nejde.
Máte slepičky?
Neee. To ne, ony nám vždycky sr*aly na schodech, to nechceme. (smích)
Tak co je u vás nového?
Vůbec nic a jsem rád, že nic. Já si tady lebedím, čtu si knížky, jím, spím a tloustnu.
Jak jste na tom se zdravíčkem?
Dobře, výborně, děkuji za optání.
To mám radost. Myslím, že celý národ bude rád, že vám zdraví slouží. Pamatuji si, že se měla uskutečňovat nějaká O2 aréna s vámi, ale kvůli právě vašemu zdraví se to zrušilo. Tak neotevře se toto téma znovu?
Já myslím, že ne. Já jsem toto udělal už dost. Já už chci v klidu zemřít, jo? Už jsem si nechal opravit obě hrobky. Máme tu hrobku otcových rodičů, kde je otec, matčiných rodičů, kde je mamka. A to stačí. Až umřu, tak si hodím korunou, do které půjdu já.
Máte závěť?
To víte, že jo. Všechno odkazuju své ženě Filoméně.
Zdeňku, vy si ze mě děláte akorát legraci.
No, co jiného, přece nebudeme řešit nic tragicky, proboha.
A co nějaká dovolená mimo Hoštice?
Mě už nikdo nikam nedostane, už jsem toho sjezdil dost.
Ani natáčet?
To už vůbec ne!
Zdeňku, já to za tři roky zkusím znovu!
To si zkuste! (smích)
Já už opravdu nic dělat nebudu… Ale tak dobře, něco vám prozradím. Jste první, které to prozrazuji – moji kamarádi, režisér a kameraman, mě ukecali, abych se objevil, ale opravdu jen objevil, mám tam čtyři věty v chystané pohádce. Budu hrát děkana Královské akademie.
Ježiš, tak to mám hroznou radost. A kdy to bude v kinech?
Ženská jedna, ještě se nezačalo ani točit! Asi až příští rok.
No a kdy a kde budete točit?
Neřeknu, vy byste tam přijela! Opravdu vám to neřeknu, měl bych problémy s produkcí. Navíc já se tam opravdu jen prolnu, jsem spíš takový komparz. (smích)
(Redakce České důchody má informace o jméně pohádky i režiséra, ale na přání Zdeňka Trošky informaci nezveřejníme.)
Tak z jiného soudku – politiku sledujete?
Vůbec ne. Přece si nebudu otravovat život něčím, co nemohu ovlivnit. Ale něco vám řeknu – velice se trápím, protože nějaké „dobré duše“ rozhodly, že tady okolo Hoštic v lesích nahoře nechají vybudovat asi 24 větrných elektráren! Těch obrovskejch vrtulníků!
A vy je tam nechcete?
Proč? Tady ani moc nefouká a za druhé máme za kopcem Temelín! Atomovou elektrárnu. To přece stačí. Tohle spískalo Ministerstvo životního prostředí. A věřím, že tu od nich nikdo ani nebyl. Nejradši bych je tam nakopal, aby se vzpamatovali.
A budete psát nějaké petice nebo tak něco?
Psali jsme, to víte, že ano. A dneska mi známá říkala, že nějaká místa soudruzi ubrali, ale naše Litochovice v tom plánu nechali.
Jéé… No tak budete mít aspoň levnou elektřinu.
To si myslíte! Takhle nás nalákali, že když nebudeme proti výstavbě elektrárny Temelín, bude levná. A jak to dopadlo? Máme ji nejdražší. Lžou akorát. A kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe.
Akorát tu zničí naši krásnou jihočeskou krajinu, copak my tu potřebujeme nějaké vrtulníky, větrníky, když tu máme Temelín? Budou muset vykácet strašně moc toho nádherného lesa. Nějaký bambula říkal, že kdybychom to neudělali, že dostaneme pokutu od EU. Ať jde EU, víte kam?
Vím, vím… Zdeňku, já vám přeju hlavně ale to zdravíčko.
To je důležité. A to ostatní si ukradneme, že jo? (smích)
Už vás nebudu trápit, měl byste na závěr nějakou zprávu pro naše čtenáře? Jak být v seniorském věku šťastný?
Musí si říkat, že my nejsme starci, jsme stále mladí duchem a srdcem, akorát ty hnáty křivé nechtějí chodit tak, jak bychom si přáli, no. (smích)
Moc děkuji za rozhovor.
