Saskia Burešová prozradila, proč ani v 80 letech nechce přestat pracovat. Seniorům posílá důležitý vzkaz
Saskia Burešová letos oslavila významné životní jubileum a příští rok ji čeká další milník – šedesát let od chvíle, kdy se poprvé objevila na televizní obrazovce. Přesto na odpočinek zatím nepomýšlí. V rozhovoru pro České důchody prozradila, proč je pro ni důležité zůstávat aktivní, jak se učí pracovat se sociálními sítěmi a co by doporučila lidem, kteří už odešli do penze.
Sledovat v Google Zprávách
Saskii Burešovou mají diváci neodmyslitelně spojenou s televizním pořadem Kalendárium. Na zajímavá výročí týdne v něm oblíbená moderátorka upozorňuje nepřetržitě už od roku 1993. Do televize ale nastoupila už roku 1967, kdy se spolu s Eduardem Hrubešem stala tváří pořadu Poštovní schránka. U diváků se po celou dobu své kariéry těší mimořádné popularitě, mimo jiné pětkrát vyhrála anketu TýTý v kategorii hlasatelů.
Moderátorka se ale ani v osmdesáti nebojí vykročit do neznámých vod. V říjnu letošního roku spustila spolu s Deníkem Blesk nový projekt Nebojte se AI se Saskií. V něm učí nejen seniory, ale i mladší generace bezpečně používat umělou inteligenci. Divákům ukazuje konkrétní kroky, které jim mohou zjednodušit život, například jak si najít recept podle surovin, které mají doma nebo jak jednoduše přeložit text. Neskrývá přitom, že se sama s mnoha věcmi teprve seznamuje. A to platí i o sociálních sítích, které se kvůli projektu musela naučit používat.
Se Saskií Burešovou jsme mluvili na konferenci Fórum aktivního stárnutí, pořádané Ministerstvem práce a sociálních věcí, kam přijela předat ceny letošním laureátům Cen Rady vlády pro seniory a stárnutí populace.
Říkala jsem si, že už mám právo zvolnit
Letos jste oslavila významné životní jubileum a příští rok to bude už šedesát let, co působíte na televizní obrazovce. Dovedete si představit, že si jednou řeknete, že už bylo práce dost a je čas odpočívat?
Přiznám se, že jsem si říkala, že bych měla zvolnit, že už na to mám právo. Ale najednou se mi nahrnulo velké množství práce. Samozřejmě si vybírám, ale když je ta práce zajímavá, podnětná a smysluplná, jsem za ni vlastně docela ráda.
Kdybych se úplně odstřihla od práce, myslím si, že by mi mozek trošku zakrněl. Je dobré, když se člověk stále o všechno zajímá a když ten mozek také trochu cvičí.
Sociální sítě jsem odmítala, teď se je učím používat
Zapojila jste se také do projektu, který seniorům pomáhá orientovat se v prostředí umělé inteligence a upozorňuje na rizika spojená s jejím používáním. Diváci vás znají z televize, nově ale publikum oslovujete i na sociálních sítích. Byla to pro vás velká změna?
Já jsem byla světem sociálních sítí doposud úplně nepolíbená. Vždycky jsem odmítala Instagram i Facebook. Říkala jsem si, že je to žrout času a že nechci žít online. A teď musím, protože člověk by se měl nějak posouvat.
Ale samozřejmě do toho musím proniknout, když mám o těchto věcech hovořit. Takže se učím. Pokládám otázky, na které bych sama dříve chtěla dostat odpovědi, protože jsem o tom vůbec nic netušila.
Jak vnímáte reakce lidí na svou novou aktivitu?
Zpětnou vazbu vnímám velmi silně. Vidím, že se to lidem líbí, což mě těší. Mám totiž pocit, že dělám smysluplnou práci a že snad předávám nějaké cenné informace.
Nejenže upozorňujeme na různá nebezpečí a rizika, ale hlavně lidem radíme, jak se jim mohou bránit. A to si myslím, že je velice důležité.
Každý senior by si měl najít nějakého koníčka
Potkáváme se na konferenci věnované aktivnímu stárnutí. Vy sama jste stále velmi aktivní a plná energie. Máte nějaké každodenní návyky nebo oblíbené činnosti, které vám pomáhají udržovat se v kondici?
Na koníčky upřímně řečeno moc času nemám. Ale mám zahrádku u svého minidomečku, takže se věnuji zahrádkaření. Také strašně ráda chodím do lesa. Mám ráda přírodu. I to člověka obohacuje. Hezky si okysličíte mozek, a to je fajn.
Myslím si, že každý senior by si měl najít nějakého koníčka. Nemusí to být vždycky křížovky. Důležité je už jen to, aby chodil do společnosti a setkával se s lidmi. Protože lidé si mezi sebou předávají energii, a to je hrozně důležité.
