Komu hrozí nízký důchod a zklamání: Přehled lidí podle typu práce a výdělků

Důchody v Česku jsou do značné míry rovnostářské a většina lidí pobírá částku blízkou průměru nebo vyšší. Přesto jsou skupiny lidí, kteří celý život pracují, ale hrozí jim, že při odchodu do starobního důchodu budou mít přiznaný důchod hluboko pod průměrem. A nejde jen o dlouholeté OSVČ, kteří obecně mají velmi nízké odvody na sociální pojištění.

Průměrný starobní důchod se nyní v roce 2025 pohybuje lehce nad 21 000 Kč a v roce 2026 se přiblíží hranici 22 000 Kč. Mylnou představou je, že na tuto částku většina lidí nedosáhne.

Částku nad průměrem dlouhodobě pobírá více než polovina všech důchodců, tedy více než 1,2 milionu lidí. A dalších zhruba 500 tisíc lidí pobírá důchod v rozmezí plus minus jednoho tisíce od průměrného důchodu.

Lidé, kteří dnes odcházejí do důchodu, celý život pracovali a měli obvyklé výdělky, mají běžně přiznávaný důchod nad průměrem. Pokud měl někdo zaměstnání a společně se studiem, vojnou nebo péčí o dítě získal kolem 45 let důchodového pojištění, může bez obav očekávat řádný důchod kolem 23 000 až 25 000 Kč. Dobře to ukazují i finanční hladiny nově přiznaných důchodů v roce 2024.

Riziko nízkého důchodu

Přesto existuje významná skupina lidí, kteří s takovou výší důchodu nemohou počítat. Do důchodu už dnes odcházejí nebo brzy začnou odcházet i ti, kteří nebyli část života v běžném zaměstnání a v některých případech se mohou s důchodem dostat i pod 15 000 Kč. Což už není částka, která by bez dodatečných úspor nebo jiných zajištění garantovala klidné stáří.

Po roce 1989 se mnohokrát měnila důchodová legislativa, zavedly se možnosti volného podnikání, otevřely se hranice a některé skupiny pracovníků neměly nebo stále nemají povinnost platit odvody na sociální pojištění. O práci, která nezakládá účast na sociálním pojištění, vždy platí:

• Tato práce se nepočítá jako doba důchodového pojištění. Což může vést nejen k nižšímu důchodu, ale v horším případě i tomu, že není splněna podmínka minimální doby pojištění pro získání důchodu.
• Výdělky z této práce se do důchodu nezapočítají, což snižuje celoživotní průměr výdělků. Výsledkem může být nižší důchod.

Postupně začnou odcházet do důchodu i generace, které začaly být ekonomicky aktivní v 80. nebo 90. letech, a souběžně s tím se bude zvyšovat i počet lidí s nízkým důchodem. Jde o následující ohrožené skupiny pracovníků:

Lidé pracující dlouhodobě jako OSVČ

Pokud někdo pracuje přes 20 let jako OSVČ, musí počítat s výrazně nižším důchodem, než mají běžní zaměstnanci. Sociální pojištění se totiž dlouhé roky platilo jen z 50 % daňového základu (tedy zisk po odečtení nákladů nebo paušálu), a při minimálních platbách bude vyměřovací základ při výpočtu důchodu opravdu nízký.

V období 1996 až 2003 navíc neplatila vždy povinnost platit sociální pojištění, když byl podnikatel ve ztrátě, a tyto roky se pak nepočítají ani jako doba důchodového pojištění, což opět může snížit důchod.

Dlouholetí OSVČ, kteří neměli velmi vysoké příjmy a platili si jen minimální odvody, by měli počítat s tím, že jejich starobní důchod může být klidně kolem 15 000 Kč. Záleží hlavně na délce podnikání.

Lidé dlouhodobě pracující na menší dohody

Rizikové je, pokud někdo pracuje na dohody DPP a DPČ a tyto výdělky nezakládají účast na sociálním pojištění. Je řada lidí, kteří měli různé menší pracovní úvazky u jedné nebo více firem, takže platili jen srážkovou daň a neodváděli sociální pojištění. Zároveň v tomto období neměli náhradní dobu (třeba péči o dítě nebo blízkou osobu), takže se jim do důchodu nezohledňují výdělky ani doby pojištění.

Pokud takové období trvá více let, hrozí dokonce i riziko, že osoba nezíská 35 let důchodového pojištění (nebo 30 let bez náhradních dob). Pak je nutné počkat na takzvaný odložený starobní důchod, u kterého se podmínka minimální doby snižuje na 20 let (nebo 15 let bez náhradních dob). I při splnění podmínky je nutné počítat s důchodem hluboko pod průměrem.

Umělci a další svobodná povolání

V letech 1996 až 2008 neplatila povinnost platit sociální pojištění pro umělce a další svobodná povolání, mezi něž se řadili třeba i sportovci nebo nezávislí autoři. Pokud si někdo dlouhé roky neplatil odvody, musí počítat s velmi nízkým důchodem i v případě, že dosáhne na potřebné minimální doby pojištění. I když měl někdo ve zbytku času vysoké příjmy, tato období bez pojištění „rozmělní“ celoživotní průměr a výsledkem bude důchod klidně kolem 15 000 Kč nebo i nižší.

Lidé pracující za minimální mzdu

Zaměstnanci, kteří většinu života měli výdělky na úrovni minimální mzdy, musí počítat s tím, že jejich starobní důchod se bude pohybovat někde kolem 17 000 až 19 000 Kč, záleží na počtu odpracovaných let. Podobné to mohou mít lidé, kteří dlouhodobě pracovali na poloviční nebo jiný menší úvazek a měli celkově nižší mzdu.

Ve stejné situaci jsou ale také například vlastníci firem, kteří si vypláceli pouze jednatelskou smlouvu na úrovni minimální mzdy (nebo dokonce nižší) a většinu peněz si vypláceli formou podílu na zisku společnosti. Takový zisk je totiž daněn pouze srážkovou daní a nepočítá se do důchodu.

Lidé s pasivními příjmy

Pokud má někdo dlouhodobě pouze různé pasivní příjmy, z nichž se neodvádí sociální pojištění, musí počítat s tím, že tyto příjmy se při výpočtu důchodu nezohlední. Může jít například o příjmy z pronájmu, akcií, kryptoměn nebo z úroků půjček, případně o podíly na zisku společností. V případě neplacení dobrovolného důchodového pojištění může vzniknout i problém s dosažením nároku na důchod.

Lidé pracující dlouhodobě v zahraničí

Dlouhodobá práce v zahraničí má svá specifika a v základu platí, že doby pojištění pro získání důchodu se sčítají z Česka i z jiných zemí. Pokud například někdo získá 20 let důchodového pojištění v Česku a 20 let v Německu, splní podmínku pro přiznání českého důchodu a bude pobírat takzvaný dílčí důchod. To znamená poměrnou částku spočítanou za dobu práce v Česku. Běžně vzniká nárok také na druhý důchod (nebo více důchodů) i v dalších zemích, vše se ale řídí tamními pravidly.

Aby se doba pojištění ze zahraničí hodnotila, je nutné pracovat v zemi EU nebo v zemi, která má s Českem uzavřenou mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení. Seznam platných smluv je vypsán na webu ČSSZ. A přestože dnes to vypadá, že těchto smluv je hodně, v minulosti některé platné nebyly, mnoho smluv navíc bylo uzavřeno až po roce 2000. Pokud tedy například někdo pracoval v 90. letech v zemi bez mezinárodní smlouvy, pak se tato práce v rámci českého důchodu vůbec nezohlední.

Lidé pracující „na černo“ a bez odvodů

Obecně platí, že výši důchodu ovlivňují získané doby důchodového pojištění a výdělky od roku 1986. Pokud tedy někdo pracuje takzvaně „na černo“ nebo „na ruku“, musí počítat s tím, že se tato práce nijak nepočítá do důchodu. V případě, že takové období trvá několik let, je nutné počítat s velmi nízkým důchodem.