Invalidní důchod vám diagnóza nezaručí. Stejná nemoc může u každého skončit jiným verdiktem
Dlouhodobé zdravotní potíže mnohé lidi dovedou k myšlence zažádat si o invalidní důchod. Pro mnohé z nich se jedná o logický krok. V praxi však mohou narazit na tvrdou realitu v podobě jeho zamítnutí. Posudkový lékař neposuzuje samotnou diagnózu ani subjektivní obtíže, ale především jejich dopad na pracovní schopnost.
Sledovat v Google Zprávách
Možná i vy máte za to, že někde existuje seznam konkrétních onemocnění, jež zakládají automatický nárok na invalidní důchod. V praxi to ale vypadá zpravidla tak, že posudkový lékař neposoudí samotnou diagnózu, ale její funkční dopad na výkon práce.
Proto stejné onemocnění může u dvou různých lidí dopadat na jejich schopnost pracovat odlišně. Zatímco jeden získá invalidní důchod, druhý se stejnou diagnózou bude do zaměstnání i nadále chodit.
Příklad
Zedníkovi nebo skladníkovi může těžká degenerativní porucha páteře znemožnit výkon práce. Pokud se ale jedná o účetní či programátora, tak ti, mají-li vhodně přizpůsobené své pracoviště, svou profesi mohou i přesto vykonávat. Dopad nemoci na pracovní schopnost je v jejich případě nižší.
Subjektivní zdravotní potíže versus tabulky a vyhlášky
Zatímco žadatel o invalidní důchod vidí svou lékařskou diagnózu a zdravotní problémy, které mu způsobuje, posudkový lékař má před sebou tabulky, vyhlášky a zdravotní dokumentaci žadatele. Nestačí do žádosti o důchodu popsat své subjektivní potíže, protože zásadní jsou lékařské nálezy z jednotlivých odborných vyšetření.
Posudkový lékař hledá hlavní příčinu poklesu pracovní schopnosti, přičemž vybere jednu rozhodující, zpravidla nejzávažnější diagnózu. Má-li žadatel více zdravotních postižení, může posudkový lékař míru poklesu pracovní schopnosti ve stanovených případech zvýšit až o 10 procentních bodů. Dále posudkový lékař posuzuje, je-li možná u žadatele změna profese, například rekvalifikací s ohledem na jeho vzdělání a předchozí praxi.
Invalidní důchod patří stejně jako důchod starobní, vdovský, vdovecký a sirotčí do českého důchodového systému. Při jeho schvalování se posuzuje zjištěný stupeň invalidity, přičemž rozdíl mezi prvním, druhým a třetím stupněm je v míře poklesu pracovní schopnosti:
| Stupeň invalidity | Pokles pracovní schopnosti | Co to znamená v praxi |
| I. stupeň | 35 % až 49 % | Jedná se o mírnější omezení, u něhož je možné pracovat. Vyžaduje lehčí práci, zkrácený úvazek, úpravu pracovních podmínek |
| II. stupeň | 50 % až 69 % | Výrazné omezení výkonnosti. Vhodná je jen práce na zkrácený úvazek |
| III. stupeň | 70 a více | Těžké funkční omezení. Výkon běžného zaměstnání je možný zpravidla jen za zcela výjimečných podmínek |
Aby mohl být invalidní důchod přiznán, musí být pokles pracovní schopnosti minimálně o 35 %.
Nejčastější chyby v žádosti o invalidní důchod
Žádost o invalidní důchod je možné podat online přes ePortál České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), nebo se obrátit na příslušné pracoviště ČSSZ a vyplnit ji tam osobně s pracovníkem.
Klíčové při posuzování zdravotního stavu posudkovým lékařem jsou aktuální a podrobné nálezy od odborných lékařů, jež obsahují objektivní funkční vyšetření. Bohužel obecná zpráva od praktického lékaře nestačí. A v tomto dělají žadatelé největší chyby, že předloží nedostatečnou dokumentaci od specialistů.
Ve většině případů posudkový lékař rozhoduje na základě zdravotnické dokumentace, nikoli po osobním vyšetření žadatele. Posuzuje, zda jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který trvá nebo podle předpokladů bude trvat déle než jeden rok.
Velkou chybou je i podcenění profesního dotazníku, kam se vyplňují údaje o zaměstnání a vzdělání. Důležité je v něm popsat, jaké konkrétní úkony v zaměstnání žadatel kvůli svému zdravotnímu stavu nezvládá nebo zvládá s těžkostmi.
Pokud tedy o invalidním důchodu uvažujete, vyplatí se nejprve probrat svou situaci s ošetřujícím lékařem a připravit kompletní zdravotní dokumentaci. Dobře doložený zdravotní stav může významně ovlivnit průběh celého posuzování.
