Vyšší mzda a pak studená sprcha. Dvě výměry důchodu jsou dnes nastaveny tvrději, než lidé čekají

Když lidem přijde rozhodnutí o přiznání starobního důchodu, většinou je zajímá hlavně výsledná částka. Málokdo už ale ví, z čeho se vlastně skládá. Starobní důchod totiž netvoří jedna suma, ale dvě samostatné části. Jedná se o základní výměru a procentní výměru. Každá z nich se stanovuje podle jiných pravidel a dohromady tvoří výslednou penzi.

Zatímco základní výměra je pro všechny starobní důchodce stejná, procentní výměra odráží především výši celoživotních příjmů a získanou dobu důchodového pojištění. Ani lidé s výrazně vyššími příjmy ale automaticky nepobírají několikanásobně vyšší důchod. Český důchodový systém totiž kombinuje zásluhovost se solidaritou, a proto se vyšší výdělky do výpočtu nezapočítávají v plném rozsahu.

U základu záleží na průměrné mzdě

Základní výměra představuje pevnou část starobního důchodu. Její výše nezávisí na tom, kolik člověk během života vydělával ani jak dlouho pracoval. Nárok na ni totiž mají všichni příjemci starobního důchodu ve stejné výši.

Základní výměra je pro všechny stejná a činí 10 procent průměrné mzdy. V roce 2026 je základní výměra 4 900 Kč měsíčně.

Příklad:

Paní Marie pobírá starobní důchod 18 600 Kč, zatímco pan Karel dostává 29 400 Kč. Přesto oba dostávají stejnou základní výměru 4 900 Kč. Rozdíl mezi jejich důchody tvoří pouze procentní výměra.

Procentní výměra odměňuje výdělky i odpracované roky

Druhou částí důchodu je procentní výměra. Ta už je individuální a vypočítává se podle osobního vyměřovacího základu, tedy přepočtených celoživotních příjmů, a podle získané doby důchodového pojištění.

Platí, že čím déle člověk odváděl důchodové pojištění a čím vyšší měl příjmy, tím vyšší bývá také jeho procentní výměra.

Dvojnásobný příjem neznamená dvojnásobný důchod

Do výpočtu ale vstupují také redukční hranice, které zmírňují rozdíly mezi lidmi s nízkými a vysokými příjmy. Ty jsou důvodem, proč ani lidé s velmi vysokými výdělky nepobírají několikanásobně vyšší penzi. Část příjmů nad stanovené hranice se totiž při výpočtu důchodu započítává jen omezeně, takže s rostoucím výdělkem už důchod neroste stejným tempem.

Příklad:

Pan Novák měl po většinu pracovního života průměrný měsíční příjem 40 000 Kč, zatímco pan Svoboda vydělával přibližně 80 000 Kč. Přesto pan Svoboda nebude pobírat dvojnásobný starobní důchod.

Vyšší příjmy se totiž při výpočtu důchodu započítávají jen částečně. Český důchodový systém tak zachovává určitou míru solidarity, zároveň ale zohledňuje zásluhovost prostřednictvím procentní výměry.

Jak se obě části valorizují?

Každoroční valorizace se týká základní i procentní výměry, jejich navýšení ale nemusí probíhat stejným způsobem. Pokud se zvýší základní výměra, projeví se to u všech důchodců stejně, protože ji pobírají ve stejné částce.

Zvýšení procentní výměry se naopak odvíjí od její výše. Člověk s vyšší procentní výměrou proto obvykle získá při procentním navýšení více peněz než člověk s nižší penzí.

Příklad:

Pokud by se procentní výměra zvýšila o jedno procento, důchodce s procentní výměrou 15 000 Kč si polepší o 150 Kč, zatímco člověk s procentní výměrou 22 000 Kč získá 220 Kč. Pokud se zároveň zvýší základní výměra o pevně stanovenou částku, dostanou ji oba stejně.

Zdroje: Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění; Česká správa sociálního zabezpečení – Důchodová kalkulačka; Ministerstvo práce a sociálních věcí