Zvířecí společnost a lidská blízkost nejsou totéž. Mazlíček může seniorovi pomoci, univerzálním lékem na osamělost ale není
Pořídit babičce nebo dědečkovi zvíře může být hezký způsob, jak jim zpříjemnit chvíle samoty. Ačkoli pes, kočka nebo třeba králík vnesou do domácnosti život a postarají se o každodenní společnost, neměli by nahrazovat přítomnost rodiny. I když senior už není sám, pořád potřebuje trávit čas spolu se svými příbuznými.
Sledovat v Google Zprávách
Petra podobnou situaci zažila ve vlastní rodině. Její dědeček po smrti babičky zůstal sám a dával najevo, jak ho samota tíží. Rodina mu proto k Vánocům pořídila zakrslého králíčka. Přestože zvířata má dědeček rád, pravidelná péče začala být pro něj čím dál náročnější.
Petru ale zasáhlo mnohem víc něco jiného. Měla pocit, že od chvíle, kdy dědeček králíčka dostal, za ním teta s rodinou začala jezdit podstatně méně. Sám to vystihl jednou větou: „Proč by sem jezdili, když mám Ferdu?“
Petra ve svém vyprávění pro České důchody popsala situaci, která nevznikla ze zlého úmyslu. Rodina chtěla osamělému dědovi udělat radost, jenže zvíře se postupně stalo náhradou za návštěvy, které mu stále chyběly.
Zvíře může být skvělý společník, ne řešením samoty
Domácí mazlíček může seniorovi přinést radost i pocit, že se má o koho starat. Krmení, venčení nebo pravidelná péče najednou dá každému dni určitý řád. Se psem se navíc senior dostane častěji ven a může se setkat s jinými lidmi.
Studie francouzských výzkumníků z letošního roku, která sledovala 160 lidí ve věku 75 let a více, zjistila souvislost mezi vlastnictvím psa s nižší emoční osamělostí, zatímco pravidelná návštěva rodiny a přátel byla spojována s nižší sociální osamělostí. Výsledky studie tak ukázaly, že společnost zvířete a lidské vztahy nejsou totéž. Pes může být každodenním společníkem, ale nikdy nenahradí rozhovor s vnučkou, společný oběd ani to, co se v rodině přirozeně odehrává.
Je důležité dát vědět, že rodina na seniora myslí
Návštěva nemusí být žádnou velkou událostí, kterou je nutné plánovat týdny dopředu. Mnohdy stačí se jen zastavit na kávu, zajít na společný oběd nebo zavolat cestou z práce. Důležité je, aby se kontakt s rodinou nevytratil jen proto, že má babička či dědeček po boku nového mazlíčka.
Zvíře navíc může být i přirozeným tématem rozhovoru. Rodina se může zeptat, jak se mazlíčkovi daří, dovézt mu krmivo nebo nabídnout pomoc s návštěvou veterináře. Podobný rozhovor dá seniorovi najevo, že rodině záleží nejen na mazlíčkovi, ale i na tom, jak on sám péči zvládá.
Je dobré vědět, že ne každý senior umí přímo říct, že mu chybí společnost, proto někdy místo běžné otázky není od věci převzít iniciativu a navrhnout konkrétní plán, třeba sobotní kávu, společnou přípravu jídla nebo procházku.
Kdo se o zvíře postará, když nemůže senior?
Kromě toho je před pořízením mazlíčka důležité promyslet, kdo se o něj postará, pokud senior například skončí v nemocnici nebo odjede do lázní. Odpovědnost by neměla ležet jen na tom, kdo mazlíčka daroval.
Je proto rozumné společně v rodině prodiskutovat, kdo mazlíčka případně nakrmí a vyvenčí. Současně je potřeba si pravdivě říct, jestli senior o zvíře skutečně stojí a jestli je péče v jeho fyzických silách.
Mazlíček může být pro seniora velkou radostí, a to nejlépe tehdy, pokud se k tomu přidá i zájem rodiny. Zvíře potřebuje pravidelnou péči, zatímco člověk vedle toho potřebuje sdílet s někým své zážitky, starosti i obyčejné chvíle s rodinou.
Králíček Ferda mohl proto dědečkovi dělat radost každý den, neměl se ale stát důvodem, proč rodina omezila své návštěvy. Pokud tedy rodina zvažuje pořízení čtyřnohého kamaráda, měla by myslet nejen na ty milé věci, ale také na čas, který bude seniorovi věnovat potom.
