Dědeček dostal k Vánocům králíčka, aby nebyl sám. Pak pronesl větu, která rodinu zabolela
Někdy chce rodina udělat babičce nebo dědečkovi radost. V dobré víře jim proto pořídí pejska, kočku nebo jiného domácího mazlíčka, aby nebyli sami, měli si s kým „povídat“, zůstali aktivní a každý den měli důvod vstát z postele. Často se ale myslí hlavně na radost z nového společníka a méně už na to, zda bude senior zvládat každodenní péči i za několik let. Každé zvíře totiž potřebuje čas, energii i pravidelnou péči, kterou nemusí být schopen zajistit ani člověk, který by pro svého mazlíčka udělal cokoli.
Sledovat v Google Zprávách
Domácí mazlíček může být jedním z nejlepších společníků ve stáří. Aby ale přinášel radost člověku i zvířeti, měl by být jeho příchod do domácnosti dobře promyšlený, a to nejen s ohledem na dnešní situaci, ale i na budoucnost.
Dobrý úmysl může narazit na každodenní realitu
Touha pomoci osamělému seniorovi je pochopitelná. Domácí mazlíček dokáže zpříjemnit den, vytvořit pravidelný režim, motivovat člověka k pohybu a mnoha lidem dává pocit, že jsou stále potřební. Právě proto rodiny často věří, že pes, kočka nebo jiné zvíře budou tím nejlepším dárkem.
Jenže zatímco první dny bývají plné nadšení, každodenní péče zůstává. Venčení, krmení, čištění klece nebo kočičí toalety, návštěvy veterináře či nákup krmiva se rychle stanou běžnou součástí dne. A právě na tuto stránku věci se při pořizování mazlíčka někdy zapomíná.
Nejde o věk, ale o síly a zdravotní stav
Mnoho seniorů zvládá péči o zvíře bez problémů i ve vysokém věku. Jiným ale mohou každodenní povinnosti postupně přerůst přes hlavu. Stačí, aby se zhoršila pohyblivost, přibyly bolesti zad nebo kloubů, zhoršil se zrak či rovnováha. Najednou může být problém ohnout se ke kočičí toaletě, vyčistit klec, přenést těžký pytel s granulemi nebo několikrát denně vyjít se psem ven.
Přitom nejde o nedostatek vůle. Naopak, mnoho lidí by se svého mazlíčka nikdy dobrovolně nevzdalo, jen jim ubývají síly. S přibývajícím věkem se u některých lidí mohou objevit také potíže s pamětí nebo soustředěním.
Zapomenuté krmení, nedostatek čerstvé vody nebo opožděná návštěva veterináře nemusí být projevem nezájmu o zvíře. Často jde o první známky zdravotních obtíží, které si senior ani jeho okolí zpočátku nemusí uvědomovat. Právě proto je dobré přemýšlet nejen nad tím, jak se senior cítí dnes, ale také nad tím, jaká může být situace za pět nebo deset let.
Co bude s mazlíčkem v budoucnu?
Na místě je myslet také na délku života samotného zvířete. Zatímco pes nebo kočka mohou být součástí domácnosti patnáct i více let, někteří papoušci se dožívají několika desítek let. Rodina by proto měla přemýšlet i nad tím, kdo se o mazlíčka postará v budoucnu, pokud to senior už nezvládne.
Podobnou zkušenost má i paní Petra (32), jejíž dědeček po smrti manželky zůstal několik let sám. Rodina chtěla, aby měl doma společnost a něco, o co se bude starat. Nakonec dostal zakrslého králíčka. „Děda zůstal po smrti babičky sám a často říkal, že mu chybí společnost. Občas si povzdechl, že už si nemá s kým popovídat a že je doma strašné ticho. Právě proto dostal od tety k Vánocům králíčka. Děda má zvířata rád, vždy když přijedeme s naším pejskem, rád se s ním pomazlí, taky tu a tam nakrmí toulavé kočky. Měl sice radost, ale ta péče mu dává zabrat a vidím, že rok od roku je to horší. Byl zvyklý, že se nemusí o nikoho starat a najednou musí čistit klec, sklízet pelety kolem ní a řešit každodenní péči. Sám mi jednou řekl, že se s tím nic nenadělá, že přeci nemohl odmítnout dárek,“ říká.
Péče nekončí doma
Pořizovací cena bývá často tou nejmenší položkou. Každé zvíře potřebuje kvalitní krmivo, podestýlku nebo stelivo, pravidelné očkování, preventivní prohlídky a někdy i nákladnou léčbu. U starších zvířat nejsou výjimkou léky nebo opakované návštěvy veterináře.
Mnoho seniorů už dnes navíc neřídí nebo řídit nemůže kvůli zdravotnímu stavu. Pokud veterinární ordinace není v místě bydliště, musí se spoléhat na pomoc rodiny, sousedů nebo známých. Ne vždy je ale taková pomoc okamžitě dostupná, zvlášť když zvíře onemocní nečekaně.
Náročná může být i samotná cesta. Přenášení přepravky s kočkou, manipulace s větším psem nebo cesta hromadnou dopravou představují pro člověka s omezenou pohyblivostí často velkou zátěž. I na podobné situace je dobré myslet ještě před pořízením domácího mazlíčka.
A co když přijde nemoc nebo hospitalizace?
Život umí přinést situace, které nikdo nečeká. Stačí několik dní v nemocnici, rehabilitace po operaci nebo delší pobyt v lázních a péče o zvíře se může ze dne na den stát velkým problémem. Ne každý soused může několikrát denně venčit psa, ne každý příbuzný si může domů vzít kočku nebo papouška. Bohužel ale zvíře nemůže několik dní čekat, až se jeho majitel vrátí domů.
Rodina by si proto měla už při pořizování mazlíčka odpovědět na jednoduchou otázku, tedy kdo se o něj postará, pokud senior onemocní nebo bude muset zůstat delší dobu mimo domov? Předem domluvená pomoc může ušetřit mnoho stresu nejen seniorovi, ale i samotnému zvířeti.
Mazlíček je sice radostí, ale nenahradí blízké
Domácí zvíře může člověku přinést radost, společnost i pravidelný režim, nemělo by se ale stát náhradou za lidský kontakt. Někdy totiž rodina podvědomě očekává, že když bude mít senior pejska nebo kočku, nebude už tolik osamělý. Mazlíček ale nenahradí společně vypitou kávu, návštěvu dětí, telefonát ani odpoledne strávené s vnoučaty.
Sama Petra potvrzuje, že pořízení králíčka se přeci jen promítlo do frekvence návštěv. „Děda mi říkal, že od té doby, co dostal králíčka, už teta s rodinou k němu moc nejezdí. Mohou mít toho hodně, sama nevím, jsou to jenom domněnky. Jednou děda jen smutně poznamenal: ‚Proč by sem jezdili, když mám Ferdu.‘ Ta věta mi utkvěla v hlavě dodnes. Je mi z toho smutno a škoda, že se teta neporadila, já bych asi zvířátko, a obzvlášť staršímu člověku, nedávala,“ podotýká.
Právě pravidelný kontakt s rodinou, zájem o to, jak se seniorovi daří a ochota trávit s ním čas mají pro psychickou pohodu mnohem větší význam než jakýkoliv dobře míněný dárek. Domácí mazlíček tak sice může být krásným doplněním života, nikdy by ale neměl nahrazovat lidskou blízkost.
Rozhodnutí by mělo být společné
Odborníci se shodují, že domácí zvíře by nemělo být překvapením k narozeninám nebo Vánocům. Přesto se to ale stále stává. Senior má možná z takového dárku radost, zároveň ale může cítit velkou odpovědnost a obavy, zda se o zvíře dokáže postarat.
Mnohem lepší je proto rozhodnout se společně. Promluvit si o tom, jaké zvíře by senior opravdu chtěl, zda vyhovuje jeho možnostem a kdo pomůže v případě, že péči jednou sám nezvládne.
