Sdílený pokoj v domově důchodců může být problém: Vadí televize, návštěvy i chrápání
Mnoho seniorů by si přálo vlastní pokoj. V domovech pro seniory bývají jednolůžkové pokoje mnohdy zadané a zpravidla stojí více než pokoje sdílené. Řada klientů proto nakonec bydlí s dalším člověkem. Soužití může přinést nová přátelství, ale také problémy se soukromím, spánkem nebo rozdílnými návyky.
Sledovat v Google Zprávách
Výběr domova pro seniory obvykle provází rozhodování o rozsahu péče, lokalitě i ceně. Důležitým tématem je také sdílení pokoje. Zatímco některá zařízení nabízejí převážně jednolůžkové pokoje, jinde převažují pokoje pro dva a více klientů.
Důvodem bývá omezená kapacita zařízení, dlouhé pořadníky nebo vyšší cena jednolůžkového ubytování. Právě proto se řada klientů musí přizpůsobit soužití s člověkem, kterého před nastěhováním vůbec neznala.
Řada seniorů proto preferuje vlastní pokoj. Důvod je jednoduchý – mohou si sami určovat denní režim, sledovat televizi podle vlastního výběru nebo si dopřát klid bez ohledu na potřeby druhého člověka. Některé domovy navíc umožňují vybavit si pokoj podle vlastního vkusu, tak aby si senior vytvořil prostředí, které bude co nejvíce připomínat domov.
Nejčastější problémy vznikají kvůli návykům
Sdílený pokoj nemusí automaticky znamenat problém. Velká část seniorů si naopak najde blízkého člověka a společnost jim pomáhá překonávat pocit osamění.
Potíže ale mohou nastat ve chvíli, kdy mají spolubydlící rozdílné návyky. Nejčastěji jde o:
- odlišný čas usínání a vstávání,
- hlasitost televize nebo rádia,
- rozdílné nároky na větrání,
- návštěvy rodin,
- pořádek v pokoji,
- úpravy pokoje,
- zdravotní omezení jednoho z klientů.
To, co jeden člověk považuje za běžnou součást dne, může druhému výrazně vadit. Podobně mohou vznikat konflikty při rozsvěcování světel, při chození na toaletu, při chrápání nebo při úpravě pokoje.
Hlasité návštěvy a kouření na pokojích
Moderní domovy se snaží zachovat klientům co nejvíce soukromí i ve sdílených pokojích. Ale většina pokojů je velmi malá a postele jsou odděleny jen nočním stolkem či skříňkou. V takových případech je soukromí výrazně omezené.
Právě návštěvy bývají častým zdrojem nepohodlí. Zatímco jeden klient si chce povídat s rodinou, druhý by si rád odpočinul nebo sledoval televizi.
Zákon o sociálních službách vymezuje pouze základní rámec fungování domovů pro seniory a jejich povinnosti vůči klientům. Konkrétní provozní opatření – například zákaz kouření na pokojích – stanovuje poskytovatel služby v rámci svých vnitřních pravidel.
Některé domovy ve svých pravidlech jasně uvádějí, že kouření na pokoji klientů je z bezpečnostních důvodů zakázáno. Avšak mají pro klienty vyhrazeno atrium. I proto je důležité se dopředu seznámit s řádem daného zařízení, ať už jde o režim návštěv, používání vlastních spotřebičů nebo úpravu pokoje.
Lze požádat o změnu pokoje
Pokud soužití nefunguje, lze problémy řešit se sociálními pracovníky nebo vedením zařízení. Některé domovy se snaží při uvolnění kapacity klienty přestěhovat na jiný pokoj nebo najít vhodnějšího spolubydlícího. V případě potřeby lze sepsat i písemnou žádost o přestěhování.
„V případě uvolnění místa na jiném pokoji je toto místo nabídnuto žadateli o přestěhování. Vhodnost přestěhování konzultujte s vedoucím oddělení, sociálním pracovníkem a klíčovým pracovníkem,“ uvádí například ve svých pravidlech Domov pro seniory ve Znojmě.
Při výběru domova pro seniory je proto důležité nezaměřovat se jen na cenu či vzdálenost lokality, ale také na typ pokojů a možnosti zařízení.
