Nejstarší suchozemské zvíře světa žije už 194 let. Vědci v jeho genech hledají recept na dlouhověkost
Když se vylíhl, svět vypadal úplně jinak, než jak ho známe dnes. Psal se přibližně rok 1832. Pět let poté usedla na trůn královna Viktorie a do narození vynálezců, kteří následně změnili svět, zbývalo ještě několik let. A pak tu byl Jonathan. Podle Guinessovy knihy rekordů nejstarší známý žijící suchozemský živočich na světě. Podle odhadů je mu neuvěřitelných 194 let.
Sledovat v Google Zprávách
Jeho dlouhověkost vzbudila zájem u mnoha vědců. Ti se snaží přijít na to, proč jeho tělo dokáže tak dlouho odolávat stárnutí.
Želví rekordman pamatuje téměř dvě století
Jonathan je želva obrovská pocházející ze Seychel. Už od roku 1882 žije na ostrově Svatá Helena v jižním Atlantiku, kde pobývá v zahradách sídla místního guvernéra. Protože na ostrov přicestoval už jako dospělý jedinec, odborníci odhadují jeho věk pouze na základě historických záznamů. Skutečný věk tak může být údajně i o něco vyšší.
Za tu dobu se kolem něj vystřídalo několik generací. Přežil dvě světové války, nástup počítačů i internetu. Stále se má čile k světu a má chuť k jídlu, přestože vzhledem k věku už ho trápí některé zdravotní obtíže. Trpí očním zákalem, oslabil se jeho čich, ovšem sluch mu podle odborníků stále dobře slouží.
Jeho geny přinesly zajímavá zjištění
Příběh Jonathana pomáhá vědcům lépe pochopit, proč některé druhy stárnou mnohem pomaleji než jiné a zda by se podobné mechanismy daly jednou využít za účelem výzkumu lidské dlouhověkosti.
Vědci se zaměřili proto na jeho genom i epigenom. Zatímco genom představuje samotnou genetickou informaci uloženou v DNA, epigenom zahrnuje značky, které ovlivňují, jaké geny se zapínají a vypínají a jak aktivně fungují. Právě změny v této oblasti mohou mít co dočinění se stárnutím.
Výzkumníci při analýze u Jonathana našli celkem 287 genetických variant, které by mohly souviset s dlouhověkostí a které se významně odlišovaly od jiných želv. Týkají se mimo jiné oprav poškozené DNA, regulace metabolismu, imunitních reakcí a ochrany před vznikem nádorů.
Klíč k pochopení dlouhověkosti
Zvláštní pozornost věnovali vědci mitochondriím. Jde o struktury uvnitř buněk, které vyrábějí energii potřebnou pro jejich fungování. Pokud mitochondrie nefungují správně, mohou se v buňkách odehrávat procesy ovlivňující stárnutí.
Vědci zjistili, že některé procesy, které pomáhají buňkám vyrábět energii a správně fungovat, vykazují u Jonathana méně náhodných změn, než by se dalo očekávat. Některé části jeho epigenomu, který ovlivňuje aktivitu genů, navíc připomínají spíše mladší želvy. Výzkumníci se proto domnívají, že tyto vlastnosti mohou souviset s jeho mimořádnou dlouhověkostí.
Jonathanův příběh by jednou mohl pomoci vědcům pochopit, proč některá zvířata žijí tak dlouho. Zatím ale není jasné, jak se jim poznatky povede využít i při výzkumu lidského stárnutí.
Jonathan v každém případě zůstává výjimečným zvířetem svého druhu. Nezbývá než přát, aby mu zdraví sloužilo co nejdéle a dožil se dalších spokojených let.
Zdroje: CAM, Pubmed, Guinness World Records.
