Ke konci kariéry konečně vydělává přes 100 tisíc. Dřív by měl královský důchod, dnes mu penze nemusí stačit ani na slušný nájem
Ještě před čtyřiceti lety mohl o výši penze rozhodnout relativně krátký úsek kariéry. Na konci socialismu se při výpočtu vycházelo z pěti nejvýdělečnějších let z posledního desetiletí. Dnešní pravidla jsou opačná. Důchod přiznaný v roce 2026 zpravidla ovlivní příjmy od roku 1986 až do konce roku 2025.
Sledovat v Google Zprávách
To je jeden z největších rozdílů mezi tehdejším a současným systémem. Zákon o sociálním zabezpečení z roku 1988 stanovil, že průměrný měsíční výdělek se určí z pěti výdělkově nejlepších kalendářních let v rozhodném období. Tím bylo zpravidla deset let před rokem, ve kterém vznikl nárok na penzi. Nešlo tedy o pět nejlepších let z celé kariéry, jak se někdy zjednodušeně říká.
Pro člověka, kterému ke konci pracovního života výrazně vzrostla mzda, mohl být takový systém výhodný. Naopak slabší roky v poslední dekádě nemusely důchod srazit, pokud se mezi vybranou pětici nedostaly. Výpočet navíc ovlivňovaly pracovní kategorie. Některé těžké nebo rizikové profese měly nárok na výhodnější zacházení a dřívější odchod do penze.
Dnes se jeden špatný rok neschová
Od roku 1996 funguje český důchodový systém jinak. U lidí, kterým je starobní důchod přiznán v roce 2026, se pro výpočet osobního vyměřovacího základu standardně používají příjmy za roky 1986 až 2025. Nevybírá se několik nejlepších roků. Do průměru vstupuje dlouhé období a jeden mimořádně vysoký plat těsně před penzí proto výsledek obvykle nezmění tak výrazně jako dříve.
Stejně tak může mít vliv období s nižšími příjmy. Neznamená to však, že se staré mzdy jednoduše sečtou v tehdejší nominální hodnotě. ČSSZ je přepočítává pomocí koeficientů mzdového růstu, aby se výdělek například z roku 1990 dal porovnat s příjmem z posledních let. Z takto upravených částek vznikne osobní vyměřovací základ, tedy zjednodušeně průměrný měsíční příjem pro důchodový výpočet.
Důležitý je také rok přiznání penze. Pokud člověk odejde do důchodu kdykoliv během roku 2026, příjem dosažený v samotném roce 2026 už jeho osobní vyměřovací základ nezvýší. Rozhodné období končí rokem 2025. Výsledná penze se pak skládá ze základní výměry, která letos činí 4 900 korun, a z procentní výměry odvozené od příjmů a délky pojištění. Samotný průměr výdělků proto není částkou, ze které se penze vyplatí v plné výši.
Systém zároveň zná takzvané vyloučené doby. Typicky jde například o některá období nemoci, péče o dítě nebo další situace, kdy člověk nepracoval a neměl běžný příjem. Jejich smyslem je zabránit tomu, aby taková doba automaticky snížila průměrný výdělek používaný pro stanovení penze.
Práce před rokem 1986 se neztrácí
Hranice roku 1986 může být matoucí. Kdo pracoval už v sedmdesátých letech, o tyto roky automaticky nepřijde. Výdělky před rokem 1986 se dnes do příjmového průměru zpravidla nezahrnují, samotná doba zaměstnání se však může započítat do potřebné doby důchodového pojištění. Jde tedy o dvě odlišné věci. Kolik let člověk získal a jaké příjmy se použijí pro výpočet.
U penzí přiznávaných v roce 2026 se navíc začala postupně zpřísňovat samotná výpočtová formule. Z osobního vyměřovacího základu se do první redukční hranice započítává 99 procent a za každý celý rok pojištění náleží 1,495 procenta výpočtového základu. V dalších letech se mají oba parametry ještě pozvolna snižovat.
