Dvakrát vyšší výdělek neznamená dvojnásobný důchod. Nové redukční hranice lidem tvrdě seříznou příjmy
Mnoho lidí se mylně domnívá, že čím vyšší příjem měli během života, tím vyšší budou mít automaticky i starobní důchod. Český důchodový systém ale funguje jinak. Při výpočtu důchodu se totiž uplatňují takzvané redukční hranice, které způsobují, že se vyšší příjmy do důchodu započítávají jen částečně. Díky tomu zůstává systém zčásti solidární a rozdíly mezi důchody nejsou tak výrazné jako rozdíly mezi výdělky.
Sledovat v Google Zprávách
Vyšší mzda sice zpravidla znamená vyšší důchod, ale neplatí to přímo úměrně. Český důchodový systém totiž využívá redukční hranice, které postupně omezují, jak velká část vyšších příjmů se do výpočtu započítá. Jejich cílem je zachovat rovnováhu mezi zásluhovostí a solidaritou, bez propastných rozdílů mezi penzemi.
Co jsou redukční hranice?
Redukční hranice představují pravidla, podle kterých se upravuje osobní vyměřovací základ před samotným výpočtem procentní výměry důchodu. Jinými slovy tak určují, jak velká část celoživotních příjmů se do výpočtu skutečně započítá.
Právě proto dva lidé s výrazně rozdílnými příjmy nemusí mít ve výsledku stejně výrazně rozdílné důchody. Čím vyšší příjem člověk měl, tím menší část jeho výdělků se při výpočtu zohlední.
Pro důchody přiznané v roce 2026 platí dvě redukční hranice:
- do 21 546 Kč se osobní vyměřovací základ započítává z 99 %,
- z částky od 21 546 Kč do 195 868 Kč se započítává pouze 26 %,
- k částce nad 195 868 Kč se při výpočtu důchodu už nepřihlíží vůbec.
Tyto hranice vycházejí z průměrné mzdy stanovené pro daný rok a každoročně se mění.
Solidarita místo zásluhovosti
Český důchodový systém není postaven pouze na zásluhovosti. Vedle principu, že vyšší odvody znamenají vyšší důchod, obsahuje také prvek solidarity. Cílem je totiž zabránit tomu, aby lidé s nízkými celoživotními příjmy pobírali velmi nízké důchody, zatímco lidé s nadprůměrnými příjmy získávali několikanásobně vyšší penze.
To znamená, že například dvojnásobný celoživotní příjem nevede ke dvojnásobnému starobnímu důchodu. Vyšší příjmy sice důchod zvyšují, ale jejich vliv se s rostoucím výdělkem postupně snižuje.
Představme si dva zaměstnance, kteří oba získali 45 let důchodového pojištění. Pan Novák měl po přepočtu osobní vyměřovací základ 25 000 Kč, zatímco pan Svoboda 50 000 Kč. Na první pohled by se mohlo zdát, že druhý bude pobírat přibližně dvojnásobný starobní důchod. Ve skutečnosti tomu tak není. Z částky nad první redukční hranicí se totiž při výpočtu důchodu v roce 2026 započítává pouze 26 %.
Při použití pravidel platných pro rok 2026 by tak pan Novák pobíral orientačně přibližně 19 850 Kč měsíčně, zatímco pan Svoboda zhruba 24 230 Kč měsíčně. Přestože měl pan Svoboda během života dvojnásobný osobní vyměřovací základ, jeho důchod je vyšší jen přibližně o 4 400 Kč měsíčně.
(Poznámka: Jedná se pouze o orientační modelový výpočet podle pravidel pro rok 2026 bez dalších individuálních vlivů. Skutečná výše důchodu se může lišit podle konkrétní životní situace.)
Redukční hranice se týkají každého
Redukční hranice ovlivňují výpočet všech nově přiznávaných starobních důchodů bez ohledu na to, zda byl člověk zaměstnancem, nebo podnikal jako OSVČ. U každého se nejprve stanoví osobní vyměřovací základ a teprve poté se podle redukčních hranic vypočítá výpočtový základ, ze kterého vzniká procentní výměra důchodu.
Na výslednou výši starobního důchodu nemají vliv jen celoživotní příjmy, ale také získaná doba důchodového pojištění. U důchodů nově přiznaných v roce 2026 činí procentní výměra za každý celý rok pojištění 1,495 % výpočtového základu. K ní se připočítává základní výměra důchodu, která je v roce 2026 ve výši 4 900 Kč měsíčně.
