Tahle jména zestárla dřív než jejich nositelé. Kdysi je mělo skoro celé Česko
Některá jména prozradí věk rychleji než občanka. Stačí je vyslovit a mnoho lidí si okamžitě představí určitou generaci, dobu i rodinný příběh. U dnešních babiček a dědečků se stále opakují jména, která byla kdysi úplně běžná, zatímco u mladších ročníků už působí skoro jako ozvěna jiné doby. Česká jména navíc ukazují, jak rychle se mění vkus, rodinné tradice i to, co rodiče považují za moderní.
Jména stárnou rychleji, než se zdá. Stačí projít pár generací a z běžných křestních jmen jsou rázem znaky určité doby.
Na jménech je dobře vidět, jak rychle se mění doba. U dnešních babiček a dědečků se stále opakují jména, která byla silná v poválečných a pozdějších ročnících. Český statistický úřad navíc uvádí, že lidé ve věku 65 let a více už tvoří přes pětinu obyvatel Česka.
I proto je na jejich jménech dobře vidět, která se drží dál a která z běžného užívání pomalu mizí.
Jména, která se u prarodičů opakují
Když se člověk podívá na ročníky, z nichž dnešní prarodiče nejčastěji pocházejí, pořád se vracejí podobná jména. U lidí narozených kolem roku 1950 patřily vysoko Marie, Josef, Jiří, Jaroslav, Jana a Jan. U ročníku 1960 se silně drželi Jiří, Jana, Petr, Josef, Jaroslav, Miroslav, Hana, Marie a Eva.
Koncem šedesátých let už seznam zněl jinak. U ročníků 1967 až 1969 vystoupili Petr, Pavel, Jiří, Martin, Jana, Ivana a Lenka.
Mezi jména, která se s dnešními prarodiči pojí nejvíc, tak patří hlavně:
- U babiček: Marie, Jana, Hana, Eva, Alena, Věra, později i Ivana a Lenka
- U dědečků: Josef, Jiří, Jaroslav, Jan, Miroslav, František, později i Petr, Pavel a Martin
Co ze seznamu mizí a co drží dál
Některá jména zestárla rychle. Jiná se drží desítky let. ČSÚ uvádí, že Jan je jediné mužské jméno, které se od roku 1950 nepřetržitě drží v první desítce. A ještě jedna věc. V součtu ročníků 1950 až 2023 získal Jan první místo pětadvacetkrát. U žen má stejný počet prvenství Jana. U dívčích jmen se ale obliba mění rychleji než u chlapeckých.
Je to dobře vidět i na dnešních dětech. U novorozenců už nahoře stojí jiná jména. V roce 2024 vedli Jakub a Eliška. Statistici zároveň upozornili na rychlý růst obliby jména Amálie.
Úplně pryč ale starší jména nejsou. Část drží rodinná tradice. V roce 2024 se podle ČSÚ nejčastěji dědila jména Antonín a Marie. To je jeden z důvodů, proč některá starší jména zůstávají v oběhu déle, než by se z dětských žebříčků zdálo.
Méně obvyklá jména dnešních seniorů
Kromě častých jmen existuje i skupina jmen, která dnes znějí skoro už jen seniorsky. Nejsou masová, ale jejich věkový průměr je vysoký.
To z nich dělá dobrý příklad jmen, která z mladších ročníků skoro zmizela.
U žen sem patří třeba tato jména:
- Věnceslava – 1 095 nositelek, věkový průměr 72 let
- Vlastimila – 2 387 nositelek, věkový průměr 71 let
- Dobroslava – 778 nositelek, věkový průměr 70 let
- Bohumila – 9 133 nositelek, věkový průměr 66 let
- Bohuslava – 4 882 nositelek, věkový průměr 65 let
- Oldřiška – 3 546 nositelek, věkový průměr 64 let
U mužů mají podobný profil například tato jména:
- Vlastibor – 37 nositelů, věkový průměr 66 let
- Bohumír – 4 098 nositelů, věkový průměr 64 let
- Věnceslav – 47 nositelů, věkový průměr 64 let
- Dobroslav – 451 nositelů, věkový průměr 61 let
Zajímavosti, které stojí za zapamatování
Jména dnešních seniorů mají hlubší kořeny, než se zdá. Článek časopisu Statistika a My o historických soupisech ukazuje několik věcí, které překvapí i dnes. V polovině 17. století byl na Čáslavsku nejčastějším mužským jménem Jan s podílem 20,7 %. Za ním šli Václav a Jiří.
U žen tehdy vedly Anna, Dorota a Kateřina. Dnešní silné seniorské jméno Jana tehdy mezi oblíbenými jmény vůbec nepatřilo. V soupisech se objevilo jen devětkrát, častější byla Johana. Jméno Josef, které si dnes hodně lidí spojí s dědečky, bylo v polovině 17. století naopak výjimečné. Velkou popularitu získalo až později.
Dnešní podoby jmen tehdy nebyly samozřejmé. Jan se zapisoval i jako Hans nebo Johan. Václav měl podoby Wenczel, Wenczl, Wenzel nebo Waczlaw.
Na jménech je dobře vidět, jak se mění vkus i rodinné zvyky. U dnešních babiček a dědečků dál převažují jména silná v poválečných a pozdějších ročnících. Část z nich slábne, část se drží překvapivě dlouho a pár méně obvyklých jmen už dnes zní skoro jako znak starší generace.
Zdroje: ČSÚ, Statistika a My
