Zdenička z Ostře sledovaných vlaků otevřeně o stáří: Zdraví ji omezuje každý den

Některé hvězdy filmového plátna a televizní obrazovky šedesátých let minulého století zářily dlouhá léta, jiným záhy ujel vlak, do něhož už nestačily nastoupit. Do druhé kategorie se zařadila herečka Jitka Zelenohorská, jedna z nejobsazovanějších hereček 60. a 70. let. Proslavila se odvážnou scénou ve filmu Ostře sledované vlaky i vztahem s Waldemarem Matuškou. Jak se má dnes a co dělá?

Když si Jitka Zelenohorská zahrála slečnu Zdeničku Svatou, které Josef Somr v roli výpravčího Hubičky razítkoval obnažené pozadí v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky, zdálo se, že její hvězdné kariéře nic nestojí v cestě. Herečka se této odvážně erotické scény nebála na rozdíl od jiných, které účinkování v ní odmítly.

Možná proto, že byla společenská, bezprostřední a nikdy netrpěla trémou. Hovořilo se o ní jako o velkém talentu. Její doménou byly role dívek do nepohody.

I když neměla hereckou průpravu, své nadání zúročila ve filmu Skřivánci na niti v roce 1969. Ten ale měli diváci možnost vidět až za dvacet let po natáčení, protože kvůli tématu (období 50. let minulého století) byl uzamčen v trezoru a na světlo světa se dostal až po Sametové revoluci.

Už předtím se Jitka Zelenohorská objevila ve snímcích Kdyby tisíc klarinetů a Starci na chmelu. Obecně byla 60. léta 20. století pro ni umělecky velmi plodná a šla z role do role. Není divu, když její herecký talent podtrhl i atraktivní vzhled tmavooké brunetky.

Seznámila se s Waldemarem Matuškou, s nímž ji pak na chvíli pojil partnerský vztah. Která žena by si tehdy nepřála mít okouzlujícího Waldu po svém boku? A Jitce Zelenohorské se toto přání splnilo.

Ona byla tenkrát studentkou před maturitou, on už známým zpěvákem, obletovaným spoustou ctitelek. I proto možná jejich vztah nevydržel.

Na kontě má herečka 70 filmů

Nástup normalizace po roce 1969 byl šokem nejen pro běžné obyvatele tehdejšího Československa, ale také pro Jitku Zelenohorskou. Skřivánci na niti se na veřejnost dostali až po roce 1989 a možnosti herečky před kamerou se postupně zúžily.

Po rozchodu s Waldemarem Matuškou neměla herečka kde bydlet a chyběly jí peníze. Postupně se musela postavit znovu na nohy.

V 70. letech si zahrála ve filmech Slaměný klobouk, Milenci v roce jedna, Tobě hrana zvonit nebude, Sokolovo, Parta hic, Zítra vstanu a opařím se čajem, Adéle ještě nevečeřela. Za svou hereckou kariéru, dlouhou dvacet let, natočila na 70 filmů, což je úctyhodné číslo.

Dvě svatby, jeden rozvod

Poprvé se Jitka Zelenohorská vdávala ve svých 28 letech. Jejím vyvoleným se na sedm let stal produkční Jan Milič. Manželství ukončila nevěra z jeho strany. Po rozvodu se herečka seznámila s německým podnikatelem Peterem Behrensem, jemuž řekla své druhé ano v roce 1984.

V Československu pověsila herectví na hřebík a odstěhovala za manželem do Západního Berlína. Tam se začala živit jako prodavačka oděvů a žít život normálního smrtelníka. Spokojené manželství ukončila smrt manžela v roce 2003.

Jako vdova pak Jitka Zelenohorská střídala pobyt v Německu s pobytem v rodné Praze. Už dříve, ve chvílích nepohody a těžkostí, nacházela úlevu ve sklence vína. Láska k němu jí zůstala a ráda si ho dávala v malé vinohradské hospůdce, v níž celé hodiny dokázala zdejší společnost bavit historkami ze své minulosti. O svém životě herečka zavzpomínala v jednom z dílů Třinácté komnaty. Přiznala se v ní i ke svému pití alkoholu, které ji občas zkomplikovalo život.

Dnes žije klidněji a zdraví ji omezuje

Letos 11. listopadu Jitka Zelenohorská oslaví kulaté narozeniny. Bude jí osmdesát let a kvůli zdravotním potížím, zejména bolestem nohou, si důchod neužívá tak, jak si dříve představovala.

Herectví už se dnes spíše straní a říká, že by měla po dlouhé pauze strach vrátit se před kameru. Přesto se snaží zůstat aktivní.

„Mám tedy čas přečíst si nějaké knížky, což jsem nestíhala. Teď můžu sedět u knih, které jsou strašně těžké a nedaly se vzít třeba k vodě nebo do vlaku. Něco třídím a vyhazuju. Navštěvuju kamarádky. Ale chtěla jsem chodit na výstavy, tak to nejde. Ale řekla jsem si, že budu aspoň jezdit tramvají z konečné na konečnou a podívám se na okraje Prahy, protože bydlím na Vinohradech a tyhle části Prahy vůbec neznám,“ svěřila se v rozhovoru pro Super.cz.

Přesto ji neopustil její smysl pro humor, jenž považuje za koření života. O své minulosti dokáže hovořit bez zatrpklosti či sebelítosti. Za hvězdu se nikdy nepovažovala.