Je 50 tisíc dost, nebo nedůstojný výsměch? Klaus rozvířil debatu o doživotní rentě prezidentů

Václav Klaus otevřel debatu o doživotní rentě pro bývalé prezidenty. Podle něj současná částka neodpovídá dnešním cenám. Reakce ukazují, že spor není jen o výši 50 tisíc korun měsíčně. Část lidí odmítá už samotný princip zvláštních výhod pro exprezidenty, jiní naopak rentu považují za součást důstojnosti prezidentského úřadu.

Václav Klaus znovu otevřel téma, které v Česku budí emoce už roky. Nejde jen o to, zda je 50 tisíc korun pro bývalou hlavu státu málo. Mnohem víc se řeší, jestli vůbec má mít exprezident nějaké zvláštní výhody.

Václav Klaus pro České důchody řekl, že současný model je vzhledem k dnešním cenám a mzdám mimo realitu. Podle zákona z roku 2004 má bývalý prezident po skončení volebního období nárok na rentu 50 tisíc korun měsíčně a dalších 50 tisíc korun jako paušální náhradu na provoz kanceláře. K tomu může mít i služební auto s řidičem nebo bez něj. Návrhy na zvýšení této částky se v minulých letech objevily, ale neprošly.

Právě tohle vyvolalo silné reakce. V diskusi pod článkem na portálu České důchody se rychle ukázalo, že část lidí považuje současnou rentu za zbytečný luxus, zatímco jiní by se nebránili ani vyšší částce, protože bývalou hlavu státu berou jako zvláštní funkci, která si zaslouží zvláštní zacházení.

Pro mnoho lidí je renta zbytečná

Slávek Korny to shrnul bez okolků: „Jakou rentu, za deset let služby? Výsměch. Nic.“

„Má důchod. Tak nač ještě nějakou rentu?“ ptal se Michael Parolek.

Podobně to viděl i Josef Strilka: „Vždyť si může k důchodu přivydělat.“

Jana Kulikovová položila jednoduchou otázku: „A z jakého důvodu by se měla tato renta navyšovat?“

Tahle linie se v reakcích objevuje velmi často. Nejde v ní ani tak o přesnou částku, ale o samotný princip. Pro část čtenářů není důvod, aby bývalý prezident pobíral speciální rentu a náhrady ještě dlouho po skončení mandátu, zvlášť když už má běžný důchod a mnohdy i další příjmy.

Hodně lidí zpochybňuje i další výhody

Jaroslav Rychtecký napsal: „Já nechápu, proč by měl bývalý prezident dostávat 50 tisíc na provoz kanceláře? To musí mít nějakou kancelář? Po skončení funkce je z něj už řadový důchodce. Jestli má potřebu si otevřít svoji kancelář, tak ať si ji financuje ze svého.“

„Možná by pan prezident mohl zmínit veškeré příjmy, abychom si mohli udělat představu, jak moc trpí nedostatkem,“ poznamenal Milan Foniok.

Luboš Čáka zvolil umírněnější tón: „Všichni prezidenti ČR měli, mají a budou mít luxusní platy a náhrady. Zatím všichni prezidentovali dvě volební období, takže jsou multimilionáři a žádnou nouzí netrpí. 50 tisíc bych nechal jako symbolickou rentu na věčné časy a nikdy jinak.“

Ozval se i opačný názor

Karel Kocman napsal: „Tak zrovna u prezidenta republiky by mně to vadilo velmi málo i v několikanásobné výši, z pohledu státních výdajů je ta částka k smíchu.“

Marek Krejčí přidal ještě jasnější podporu: „Jednou byl prezident, a tím bude do smrti, a jako bývalý prezident kulturní země má nárok na naši podporu, neboť naši zemi zastupuje a zviditelňuje pořád i po svém mandátu. Přestože ho nemám rád, peníze si určitě zaslouží, jako každý bývalý prezident.“

A Josef Miškovský to vidí podobně: „Tohle nechť rozsoudí parlament. Osobně si myslím, že by to mělo být o dost víc.“

Pro některé lidi je bývalý prezident pořád někdo, kdo stát reprezentuje i po odchodu z funkce, a proto si zvláštní zacházení zaslouží. V jejich pohledu nejde o privilegium, ale o součást důstojnosti úřadu.

Spor není jen o částce

Zákon dnes bývalému prezidentovi přiznává 50 tisíc korun měsíčně jako rentu a dalších 50 tisíc korun jako paušální náhradu na kancelář. Jenže z reakcí je vidět, že pro mnoho lidí není hlavní otázkou, zda je 50 tisíc korun málo. Řeší, zda má vůbec existovat zvláštní renta a proč by k ní měly patřit ještě další výhody.

Právě v tom se celý spor láme. Jedni vidí v bývalém prezidentovi člověka, který má mít zvláštní postavení i po odchodu z funkce.

Druzí mají pocit, že po skončení mandátu už nemá dostávat nic víc než běžný občan. A mezi tím zůstává otázka, jestli je dnešních 50 tisíc symbolem důstojnosti úřadu, nebo spíš výsměchem lidem, kteří žádnou podobnou jistotu nikdy mít nebudou.