Babičky často dělají chyby, které bolí: Vnoučata se pak vzdalují a zklamání roste
Babičky touží být vnoučatům nablízku, jenže i dobře míněná slova mohou časem bolet. Děti si pamatují poznámky, kritiku i chvíle, kdy se necítí přijímané takové, jaké jsou. Někdy pak nezačne vztah chladnout kvůli velké hádce, ale kvůli drobnostem, které se opakují příliš dlouho.
Mnoho prarodičů si přeje trávit s vnoučaty co nejvíce času. Jenže právě dobře míněné chování někdy vede k opačnému výsledku. Přitom vztahy mezi prarodiči a vnoučaty narušují drobnosti. Jenže právě ty si starší generace ani neuvědomuje.
Vztah mezi prarodiči a vnoučaty bývá pro děti důležitý. Psychologové dlouhodobě upozorňují, že děti díky prarodičům získávají pocit stability, rodinné identity i bezpečí. Zároveň ale platí, že blízký vztah nevzniká automaticky.
Právě některé opakující se chyby mohou způsobit, že se děti začnou návštěvám vyhýbat nebo kontakt postupně omezí. Často přitom nejde o velké konflikty, ale o drobné poznámky a chování, které se opakují dlouhodobě.
Kritika rodičů před dětmi vztahy zhoršuje
Jednou z nejčastějších chyb bývá kritizování rodičů dítěte. Ať už jde o výchovu, stravování nebo běžné fungování domácnosti, děti rychle vnímají napětí mezi dospělými. Pokud prarodič opakovaně zpochybňuje autoritu rodičů, dítě se může dostat do nepříjemné situace. Často pak neví, komu má vlastně věřit.
Web Vlasta.cz upozorňuje například na věty typu: „Maminka tě moc obléká,“ nebo „Za nás se děti vychovávaly jinak.“ Podobné poznámky mohou působit nenápadně, ale dlouhodobě vztahy v rodině zhoršují. Právě neustálé srovnávání minulosti se současnou výchovou bývá častým důvodem rodinných sporů.
Některé babičky podceňují dnešní způsob života mladých rodin. Rodiče řeší pracovní vytížení, školní povinnosti i organizaci volného času úplně jinak než před třiceti lety. A naopak dnešní mladí nevidí vytížení seniorů, kteří kolikrát ani v důchodu nemívají čas. Často pracují, řeší své zdravotní potíže, a i oni chtějí mít volný čas.
Děti si pamatují i nechtěné poznámky
Velký problém mohou představovat i zdánlivě nevinné poznámky o vzhledu, škole nebo chování dítěte. Některé děti si podobné věty pamatují dlouhé roky. Typické bývají komentáře o váze, známkách nebo srovnávání se sourozenci. Především starší děti už moc dobře vnímají ironii nebo neustálé hodnocení.
Prarodiče někdy nevědomky překračují hranici mezi zájmem a kritikou. Dítě pak může získat pocit, že není přijímané takové, jaké je. Nevhodně působí situace, kdy babička neustále připomíná, kolik času nebo peněz kvůli vnoučatům obětovala. Podobné výroky pak mladí vnímají jako formu nátlaku.
Přílišná kontrola děti odrazuje
Dalším problémem bývá přílišná kontrola. Někteří prarodiče chtějí vědět o každém kroku dítěte, neustále radí nebo kontrolují školní výsledky. Menší děti to často tolerují, ale u dospívajících může podobné chování vést k většímu odstupu. Dospívající si více chrání soukromí a citlivě reagují na přehnané zasahování.
Část prarodičů se také těžko smiřuje s tím, že dnešní děti tráví více času na mobilu nebo počítači. Nicméně neustálá kritika moderních technologií většinou vztah nezlepší. Mnohem lépe funguje snaha porozumět tomu, co děti baví, než neustálé zakazování a moralizování.
Co naopak pomáhá budovat dobrý vztah
Děti oceňují hlavně klid, zájem a pocit přijetí. Důležitý není drahý program ani neustálé hlídání. Dobré vztahy podporují hlavně tyto věci:
- Naslouchání bez okamžité kritiky
- Respektování pravidel rodičů
- Společné zážitky bez nátlaku
- Zájem o koníčky dítěte
- Trpělivost a pravidelný kontakt
Děti si více pamatují obyčejné společné chvíle než velké dárky. Právě proto mnoho psychologů upozorňuje, že nejdůležitější bývá atmosféra, nikoliv dokonalost. Na téma vztahů mezi prarodiči a vnoučaty navazuje náš starší článek.
