Agresivita i trapné scény: Alzheimer mění naše blízké, poradíte si v různých fázích nemoci?

Je zmatený, lže nebo se vzteká. Schovává věci, které zdánlivě nemají žádnou hodnotu, třeba starý chleba v šuplíku. Toto všechno jsou projevy člověka trpícího demencí, nejčastěji Alzheimerovou chorobou. Proč se to děje a co cítí člověk, který touto nemocí trpí? A můžeme pomáhat blízkým v poslední fázi nemoci, kdy už nemohou komunikovat? V článku se dozvíte, jak nemoc ovlivňuje chování a jak si poradit v různých nepříjemných situacích.

Paní Anně byl diagnostikován Alzheimer v 62 letech. Už tehdy si byla vědoma toho, že je něco špatně. Svět se zdál jiný, zmatenější. Musela opustit práci sociální pracovnice, protože ji už nedokázala odvádět tak dobře, jak bylo potřeba. A v okamžiku, kdy zapomněla, že s ní byl na dovolené její manžel, bylo všem jasné, že je zle. Hlavně však paní Anně.

Postupně si musela zvyknout na to, že už nezvládá běžné denní úkoly a že s většinou věcí potřebuje pomoc ostatních. A tehdy přestala chápat sebe samu i svět kolem ní.

,,Když mám špatný den, mám pocit, že je celý svět zahalen mlhou a zmatenost mě ovládla od první minuty od probuzení.” Wendy, 62 let

Začátek nemoci: Frustrace

Frustrace. To je nejčastější slovo, kterým lidé trpící Azheimerem popisují, jak se cítí. Frustraci pociťují hlavně v raných fázích choroby, kdy si jsou vědomi, co se jim děje, všímají si vlastních „přešlapů“ a cítí, že s nimi nemůžou nic dělat.

Najednou se stávají nesamostatnými. Ztrácejí se na známých místech, nezvládají platit účty. Jejich koordinace je horší, takže narážejí do věcí a padají. Frustrace se pak projevuje jako neovladatelný vztek pramenící z bezbrannosti a pocitu ztracenosti. Jak si s tím pak má poradit pečující člověk?

Průběh nemoci: Poraďte si v různých situacích

Mezi nejčastější problémy chování spojenými s Alzheimerovou chorobou patří agresivita. Nemocný může být agresivní verbálně i fyzicky. V tuto chvíli je potřeba si uvědomit, že zdrojem problémů chování bývá převážně frustrace nemocného. Ale také problémy s pamětí. Proto se často objevuje zdánlivě nepochopitelné chování.

Nemocní si schovávají jídlo, třeba ze strachu, že žádné další nedostanou. Děsí se také ztráty svého životního příběhu, proto mají tendenci schovávat si věci, na kterých jim záleží. A nebo prostě jen zapomenou, kam předměty uložili.

My ostatní nesmíme nikdy zapomenout na to, že jednáme s nemocným, který pravděpodobně cítí, jak se mu svět kolem ztrácí před očima. Proto je třeba jednat s láskou a trpělivostí.

Problematické chování bývá intenzivnější v zimních měsících, kdy je méně světla. Člověk postižený Alzheimerem bývá rozrušenější a zvyšuje se jeho dezorientace. Navíc se mohou objevit i halucinace či křik.

Tyto projevy souvisí s biologickými hodinami, které jsou ukryté v mozku. Souhra chemikálií ovlivňující cyklus spánku a bdění je totiž narušena chorobou a neprobíhá tak, jako u zdravého člověka.

Zvládněte nepříjemné situace na veřejnosti

Také sexuální projevy jsou znakem fyzické nepohody a bolesti. V případě, že se nemocný začne chovat nepatřičně (například si svleče oblečení a začne masturbovat na veřejnosti či se nepatřičně dotýkat ostatních), mějme na paměti, že se ve většině případů nejedná o chování způsobené sexuální touhou. Nemocný se tím s velkou pravděpodobností jen snaží dát najevo nepohodu.

Jak v takové situaci jednat? Můžete mu pomoct s oblečením, rozptýlit ho nebo mu dát svačinku. V každém případě jednejte klidně a trpělivě, aby nedošlo k posílení frustrace a agresivity.

Poslední fáze: Vyjádřete lásku

Alzheimerova choroba je osamělá nemoc. Zřejmě se nikdy nedozvíme, co všechno člověk na sklonku života vnímá a prožívá. Jeho mozek je několikanásobně menší než mozek zdravého člověka. Jak se člověk v pokročilé fázi choroby cítí, tak můžeme pouze odvodit z toho, které oblasti mozku jsou zachovalé.

Mezi centra, které Alzheimer napadá jako poslední, patří ta nejniternější, tedy ta, která slouží k prožívání emocí a k zachování funkčního těla. Je proto možné, že nemocný Alzheimerem, který je již upoután na lůžku, pocity prožívá, ale neumí je pojmenovat, kontrolovat a vyjádřit. Řečová centra jsou touto dobou již víceméně nefunkční.

Nezbývá tedy než udělat to nejlepší, co můžeme. Vyjádřit lásku a to, že jsme tady pro ně.

Jak lépe zvládat situace pramenící z frustrace a vzteku:

1. Dodržujte pravidelný režim nemocného – stejní lidé, stejné prostředí, dodržování denních zvyklostí.
2. Během večerních hodin podávejte pouze lehká jídla, žádný kofein ani alkohol.
3. Podávejte nemocnému předepsané léky.
4. Zařaďte do denního režimu aktivitu – procházky, drobná práce na zahradě, cokoli je možné.
5. Hlídejte si, jaké faktory vyvolávají negativní reakce a snažte se jim vyhnout, stresové faktory snižte na minimum.