Alzheimerova choroba se možná přenáší i krví. Vědci zkoumají dosud přehlížené riziko
O způsobech přenosu u mnoha onemocnění víme hodně. Některé se mohou dědit, jiné se šíří vzduchem nebo třeba krví. Nad těmi zbývajícími dodnes vědci bádají. Jednou z nich je Alzheimerova choroba. Dlouho byla považována za onemocnění, které vzniká genetickou souhrou náhod, stárnutím nebo životním stylem. Experti se ale začínají zabývat hypotézou, zda by se tohle onemocnění dalo přenést z člověka na člověka, podobně jako u infekce.
Sledovat v Google Zprávách
Než ale propukne panika, je dobré vše uvést na pravou míru. Nikdo netvrdí, že se Alzheimer dá chytit podobně jako chřipka při běžném rozhovoru. Výzkumy ale zkoumají, jak se škodlivé proteiny, které se při nemoci hromadí v mozku, chovají v lidském těle.
Škodlivé proteiny, které se chovají jako priony
Jádrem celé teorie jsou dva proteiny. Beta-amyloid a tau-protein. V mozku u lidí s Alzheimerovou chorobou se začnou podivně kroutit a shlukovat. Postupně vytváří nánosy, které ničí mozkové buňky.
Dřívější výzkumy ukázaly, že zmutované bílkoviny umí nakazit sousední zdravé bílkoviny. Ty se následně začnou kroutit také. Ostatně tímto způsobem se šíří také nemoc šílených krav, kterou způsobují priony.
Vědci si pokládají proto logickou otázku. Když se proteiny dokážou takto chovat v mozku, co by se stalo, kdyby se nedopatřením dostaly do těla zdravého člověka? A právě krev se jeví jako cesta, přes kterou by proteiny mohly cestovat.
Minulost ukazuje, že přenos mezi lidmi je možný
Podobná hypotéza nestojí na vodě. Lékaři v minulosti skutečně zaznamenali případy, kdy k nechtěnému přenosu proteinu (beta-amyloidu) došlo. Týkalo se to lidí, kteří v dětství před rokem 1985 dostávali růstový hormon z tkání zemřelých dárců. Proteiny se však objevily i u lidí po transplantací tvrdé mozkové pleny. U několika z nich se později rozvinuly změny na mozkových cévách. Příznaky byly obdobné jako u Alzheimerovy choroby.
Moderní medicína už lidské hormony nepoužívá, přesto historické případy mluví jasně. Zárodek se dokáže u zdravého člověka uchytit a po desítkách let se probudit k životu.
Krevní transfuze pod lupou
Hlavním důvodem, proč se o tématu začíná znovu mluvit, je otázka bezpečnosti krevních transfuzí i používání chirurgických nástrojů. Pokud by se totiž ukázalo, že krev dárců v raném stádiu, kdy projevy nemoci nejsou vůbec patrné, obsahuje shluky bílkovin, teoreticky by mohly ohrozit příjemce krve.
Současná data podle lékařských kapacit neukazují přímou hrozbu. Běžné sterilizační procesy v nemocnicích a přísná pravidla pro dárce krve drží rizika na minimum. Přesto je dobré mít tento mechanismus v patrnosti. Třeba to jednou pomůže k přesnějšímu testování i nové léčbě Alzheimerovy choroby.
