Tisíce vážně nemocných Čechů nedostanou péči, kterou potřebují. Ministerstvo chystá velké změny
Většina debat o českém zdravotnictví se točí kolem mezd, chybějících pediatrů nebo nekonečných front na operace kloubů. Hned vedle ale nenápadně leží téma, které ročně zasáhne desítky tisíc rodin, i když se o něm na veřejnosti mluví s těžkým srdcem. Jde o to, jak v Česku odcházejí ze světa lidé s nevyléčitelnými chorobami.
Sledovat v Google Zprávách
Každý rok u nás zemře kolem 110 tisíc lidí, u šedesáti procent z nich se dá konec života kvůli jasné diagnóze předvídat. Člověk by čekal, že pro tyto pacienty má stát připravenou síť, která jim uleví od nesnesitelných bolestí a dovolí jim v klidu odejít. Jenže realita je jiná. V péči domácích nebo lůžkových hospiců loni dožilo pouhých 17,5 procenta těžce nemocných.
Nekonečné převozy a umírání za plentou
Kam tito lidé mizí? Nejčastěji končí na klasických nemocničních pokojích, které jsou zařízené na léčbu a záchranu života, ne na důstojné loučení. Na akutních a následných lůžkách u nás umírá 62 procent pacientů. Pro srovnání, v sousedním Rakousku je to polovina, zatímco v Nizozemsku je to 24 procent.
Celé tři čtvrtiny chronicky nemocných stráví poslední tři měsíce života tím, že jsou minimálně jednou převezeny do nemocnice. Pětina z nich tuto vyčerpávající situaci zažije třikrát i více. Pro starého a slabého člověka je to obrovské utrpení. Lidé pak často umírají na chodbách nebo za provizorní plentou, bez svých blízkých a bez specializované paliativní péče. Současné predikce naznačují, že kvůli rychlému stárnutí společnosti stoupne počet lidí, kteří budou v závěru života potřebovat specifickou pomoc, do roku 2050 o celých 86 procent.
Plán do roku 2035: Šestkrát víc týmů v nemocnicích
Stát si tuhle skrytou krizi uvědomil a vláda schválila vůbec první Strategii rozvoje paliativní péče v ČR do roku 2035. Nejde o žádný nový zákon, ale o plán, který poprvé natvrdo pojmenovává kapacity, které se musí do devíti let vybudovat.
Změnit se mají hlavně tři věci:
- Paliativní týmy v nemocnicích: Dnes u nás funguje pouhých 32 specializovaných konziliárních týmů, které dokážou lékařům na odděleních pomoci s těžkými stavy umírajících. Cíl strategie je dosáhnout na rovných 200 týmů.
- Mobilní hospice: Počet domácích hospiců, díky kterým mohou lidé dožít doma s rodinou, má stoupnout ze 71 na 157.
- Ambulance a lůžka: Počet poraden a ambulancí se má zvednout ze 76 na 314 a kapacita klasických kamenných hospiců se má zdvojnásobit.
Celkově by to mělo stát kolem tří miliard korun. Investice dávají hluboký smysl i z pohledu fungování celého systému včetně zdravotních pojišťoven. Specializovaná paliativní péče totiž dokáže citlivě odvrátit situace, kdy jsou unavení pacienti v posledních dnech života vystavováni náročným a zatěžujícím zákrokům na odděleních intenzivní medicíny. Namísto neosobního prostředí plného přístrojů tak mohou lidé závěr své životní cesty prožít v klidu, s maximální úlevou od bolesti a v prostředí, které se co nejvíce blíží domovu.
Kde hrozí, že vládní sliby narazí?
Plány na papíře vypadají hezky, jenže klíčový problém bude v lidech. Postavit stovky nových ambulancí a týmů znamená mít dostatek doktorů a sester s patřičným vzděláním. V celém Česku mělo speciální atestaci v roce 2023 pouhých 240 lékařů a ročně jich zkoušku složí jen patnáct až dvacet.
Druhým velkým oříškem jsou domovy pro seniory. Zatímco v Nizozemsku lidé v těchto zařízeních umírají ve 37 procentech případů, u nás je to 11 procent. České domovy důchodců při jakémkoliv zhoršení stavu klienta raději hned volají sanitku, což staré lidi zbytečně vystavuje stresu z cizího prostředí.
Přepsat zavedená pravidla a vybudovat fungující síť potrvá roky. První velké účtování a revize vládního plánu přijde v roce 2029. Pro tisíce těžce nemocných Čechů a jejich rodiny je ale podstatné, že se ledy konečně pohnuly a důstojný konec života přestal být ve zdravotnictví tabu.
Zdroj: Skóre zdravotnictví, MZD
