Dušičky jsou pro osamělé seniory nejtěžší částí podzimu. Vzpomínky se vracejí s každou svíčkou
Ztráta partnera se může o svátku zemřelých znovu naplno připomenout. Psychoterapeuti vysvětlují, jak probíhá truchlení a proč seniorům prospívá blízkost druhých. A to nejen v tomto čase.
Sledovat v Google Zprávách
Na hřbitově se s těchto dnech potkávají lidé, kteří přišli zavzpomínat na své blízké. Někdo odchází po několika minutách. Jiný zůstává déle, upravuje květiny a zapaluje další svíčku. Pro pozůstalého, který už nemá s kým sdílet vzpomínky, může být taková návštěva mnohem náročnější.
„Dušičky mají zvláštní sílu. Společnost jako by se na chvíli zastavila a dala prostor vzpomínkám na ty, kteří tu s námi už nejsou. Pro mnoho pozůstalých je to období blízkosti, ale současně i období větší zranitelnosti,“ popsala vedoucí zdravotních služeb v Centru Cibulka Jana Hrachová pro Denik.cz.
Dušičky nepřipomínají pouze zemřelé. Člověku mohou vrátit také chvíle, které s nimi prožil, společné zvyky i každodenní drobnosti. Zvlášť výrazně se to může projevit po smrti životního partnera. Prázdné místo doma pak připomíná, že člověk přišel nejen o blízkého, ale zejména o někoho, s kým sdílel denní strasti.
Smutek se vrací i dlouho po pohřbu
Truchlení nemá pevně daný průběh. Někdo se se ztrátou vyrovnává postupně, jinému se bolest vrací při výročích, narozeninách nebo rodinných svátcích. Právě Dušičky mohou být jedním z okamžiků, kdy vzpomínky znovu zesílí.
„Truchlení je přirozený proces, který má svůj čas. Trvá zhruba rok – je třeba projít všechny svátky, narozeniny a výročí bez zemřelého, prožít, že svět běží dál, a že i já v něm mohu znovu nalézt radost,“ vysvětlila psychoterapeutka Domácího hospice Nablízku Marta Linková pro České noviny.cz.
Podle Linkové se člověk postupně učí žít ve světě, ve kterém už zemřelý není. To, že se smutek po čase znovu ozve, proto samo o sobě neznamená, že se pozůstalý se ztrátou nedokázal vyrovnat. Terapeutka zároveň upozorňuje, že někteří lidé mají obavu z okamžiku, kdy se znovu začnou radovat. Mohou mít pocit, že tím zemřelému něco dluží nebo na něj zapomínají. „Mnozí se bojí, že když se začnou smát, znamená to, že zapomněli – ale není to tak,“ doplnila Linková.
Samota nemusí znamenat, že senior žije bez lidí
Ztráta partnera může výrazně proměnit každodenní život. Člověk najednou nemá komu vyprávět, co se během dne stalo, s kým se poradit ani koho pozvat ke společnému jídlu. Klinická psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Petra Tenglerová v rozhovoru zveřejněném na webu Společně pro rodinu popisuje osamělost jako časté téma ve své praxi.
„Mnoho seniorů má omezené možnosti pravidelného kontaktu s rodinou nebo přáteli a samota se tak stává každodenní součástí jejich života,“ uvedla Tenglerová. Dlouhodobá osamělost podle ní vede k úzkostem, depresím nebo poklesem životní energie. Pravidelný kontakt s druhými lidmi proto není jen příjemným zpestřením dne. Pomáhá udržovat pocit, že člověk někam patří.
Pomáhá rozhovor, pravidelný kontakt i možnost vzpomínat
Blízcí někdy nevědí, jak se k člověku po ztrátě zachovat. Mohou se vyhýbat rozhovorům o zemřelém, aby mu nepřipomínali bolest. Jenže pozůstalý často potřebuje právě naopak prostor, kde může o svém blízkém mluvit. Marta Linková na webu České noviny ještě upozornila, že truchlící někdy nepotřebují rozebírat celý svůj život. Chtějí mluvit především o člověku, kterého ztratili. Pomoci může i setkání s dalšími pozůstalými.
Pokud smutek brání běžnému fungování, člověk přestává zvládat každodenní činnosti nebo se jeho stav výrazně zhoršuje, je namístě vyhledat pomoc. Poradna pro pozůstalé při Domácím hospici Nablízku nabízí individuální poradenství, psychoterapii i podpůrná setkání.
„Každý člověk i každá rodina procházejí obdobím truchlení svým vlastním způsobem. Někdo potřebuje především praktické informace a pomoc s konkrétními kroky, jiný hledá oporu při zvládání emocí a vyrovnávání se se ztrátou,“ zdůraznila sociální pracovnice chebského mobilního hospice Soňa Škvareninová pro Denik.cz.
