Dřív by rozbitou věc vyhodili, dnes si sami snadno vyrobí náhradní díl. 3D tisk není jen pro mladé, seniorům může ušetřit starosti i peníze
Když se doma něco rozbije, nemusí to hned skončit v koši. Na 3D tiskárně si můžete vyrobit náhradní díly i užitečné pomůcky. A co je nejlepší? Nepotřebujete ani vlastní tiskárnu. 3D tisk je stále oblíbenější a senioři se rozhodně nemusí obávat si jej vyzkoušet.
Sledovat v Google Zprávách
Když se řekne 3D tisk, spousta lidí si vybaví zábavu komunity nadšenců, kteří modelují fantasy postavičky nebo třeba modely autíček. Jenže dosah této technologie může být mnohem praktičtější. Na 3D tiskárně si totiž můžete vytisknout i praktické předměty do domácnosti – třeba ulomený úchyt, chybějící knoflík, organizér do zásuvky nebo stojánek na brýle. Fantazii se meze nekladou – omezená je pouze maximální velikostí tisknutého předmětu v dané tiskárně.
Hobby, co prospívá přírodě
Když se vám na nějakém spotřebiči nebo jiném výrobku ulomí úchytka či jiný důležitý díl, nemusíte tuto věc hned vyhazovat a nahrazovat novou. Stačí si rozbitý díl vytisknout na 3D tiskárně. Díky tomu je 3D tisk hobby, které prospívá nejen přírodě, ale i vaší peněžence.
Dnešní doba je výrazně nastavená na spotřebu a není tajemstvím, že u mnohých výrobků existuje koncept tzv. plánovaného zastarávání – produkt vydrží jen po omezeně dlouhou dobu, načež si musíte pořídit nový. 3D tisk tento problém částečně řeší – pokud na daném výrobku „odejde“ díl, který lze vytisknout. Výtisk musí odpovídat rozměrům a namáhání – ne každý díl lze nahradit plastovým výliskem, aby to bylo bezpečné.
Nebuďte na to sami
Existují fóra i živé komunity lidí, kteří se 3D tiskem zabývají. Díky tomu nemusíte začínat od nuly, ale můžete se k někomu přidat. Nemusíte na to být sami. Dostanete se mezi lidi, kteří vás zaučí a ukážou vám základy 3D tisku.
Tisk můžete nejprve zkusit například v knihovně nebo veřejné dílně. 3D tiskárny mají třeba v Polytechnické dílně Národní technické knihovny v Praze, v Ústřední knihovně FF MU v Brně, v dílně Geniátoru v Hlubočkách u Olomouce nebo v Městské knihovně Tišnov. A podobné prostory určitě naleznete i někde v blízkosti vašeho bydliště.
Jak to funguje
První náznaky 3D tisku se začaly objevovat už v 80. letech 20. století, ale teprve z 90. let pochází pojem 3D tiskárna. Tato technologie si však příznivce z řad veřejnosti získávala jen pomalu. Možná i proto, že byla drahá. Kromě samotných tiskáren totiž potřebujete i poměrně výkonný počítač, na kterém rozjedete CAD programy pro modelování výlisků.
Ty se tisknou ve vrstvách a kromě zmíněných programů můžete pro získání modelu využít i 3D skener. Ani ten však pro domácí podmínky není úplně levnou záležitostí a navíc získaný model musíte kvůli chybám skenování stejně následně upravit ručně, což nedokáže každý.
Naštěstí existují knihovny či katalogy, ve kterých je dost 3D modelů už hotových. A pokud chcete 3D tisk spojit s nějakým konkrétním koníčkem, existují nadšenci, kteří na specializovaných fórech svoje vlastní modely sdílejí s ostatními. Pro zapojení se do 3D tisku tak nakonec můžete potřebovat jen základní uživatelské znalosti počítače.
Kolik to stojí
Největším vstupním nákladem je 3D tiskárna, případně 3D skener. Pokud plánujete tisknout jen občas, můžete využít výše zmíněnou možnost komunitní nebo knihovní 3D tiskárny. Filament neboli plastové plnivo vyjde řádově na stokoruny za kilogram, přičemž menší výlisky mohou mít jen desítky, maximálně stovky gramů. Samotný tisk trvá několik hodin, a proto je nezanedbatelnou součástí výsledné částky i elektřina.
Radost z vlastního řešení
Vytištění úchytky nebo jiného rozbitého dílu vám v konečném důsledku nemusí ušetřit finance, a čas asi už vůbec ne, ale radost z vlastního vyřešení problému bývá k nezaplacení.
Jen je třeba dbát na určitá bezpečnostní opatření, která vám blíže vysvětlí v komunitní dílně. Například to, že podložka a tryska jsou v průběhu procesu horké a i tisk může uvolňovat částice a těkavé látky, takže je vhodné používat ochranné pomůcky. Vytištěné díly pak rozhodně nepoužívejte jako náhradu bezpečnostních součástek. Vhodné nejsou ani pro styk s potravinami, vysoké teploty nebo velké zatížení.
Zdroje: Zonepi; Geniátor; Casopisctenar.cz; Printables.com; University of Edinburgh
