Čím jsme starší, tím rychleji nám utíká život. Odborníci vysvětlují, proč tomu tak je a co s tím dělat
Když jsme byli malí, trvalo věčnost, než konečně přišly Vánoce nebo jsme se dočkali prázdnin. Čím jsme ale starší, tím rychleji dny plynou. Psychologové mají hned několik teorií, proč to tak cítíme.
Sledovat v Google Zprávách
Znáte ten pocit, kdy slavíte narozeniny a připadá vám, že ty minulé byly sotva před týdnem? Nejste sami. S něčím podobným se v průběhu života setká většina z nás. S věkem se zkrátka vnímání času a vzpomínek mění.
Pokud očekáváte jednoznačné vysvětlení, proč se vám dny stále zkracují, bohužel budete zklamaní. Důvodů je totiž podle odborníků hned několik a žádný z nich nebude určitě platit pro všechny.
Vnímání času je subjektivní
Čas nevnímáme pokaždé stejně. Zatímco čekání nám může připadat prakticky nekonečné, zábavná činnost uteče jako voda. Pokud se ale dáme do vzpomínání, může to fungovat přesně opačně – zábavný den nám nejspíš bude připadat delší, zatímco ten jednotvárný bude splývat s řadou dalších.
Velmi často se to ukazuje například u dovolených. Zatímco si užíváme vysněný pobyt, utíká nám rychleji, než bychom chtěli. Ve vzpomínkách ale najednou zabere mnohem více prostoru, než zcela běžný týden.
Stereotyp způsobuje splývání dní
Jedním z důvodů, proč starší lidé mají pocit, že hodina najednou nemá šedesát minut, je fakt, že v dětství a rané dospělosti zažíváme řadu věcí úplně poprvé v životě. Takové momenty jsou tedy pro mozek zajímavé a více vyčnívají.
Postupem času ale věcí, které bychom ještě nikdy nezažili, podstatně ubývá. Činnosti se opakují a může se dokonce zdát, že už nás nic nemůže překvapit. Naopak se může stát, že se v myšlenkách stále častěji zaobíráme minulostí, případně naopak budoucností.
Neznamená to ale pochopitelně, že v důchodu člověk musí nutně prožívat už pouze stereotyp. Na to, abychom se naučili něco neznámého nebo vyzkoušeli nové koníčky, nemusí být nikdy příliš pozdě.
Matematika má odpověď
Dalším důvodem pro změnu vnímání času je prostá matematika. Zatímco pro dvouleté batole je jeden rok polovina jeho dosavadního života, sedmdesátník to už bude vnímat úplně jinak. Objektivně stejně dlouhé období pak má kvůli proporcím subjektivně daleko menší váhu.
V neposlední řadě nesmíme zapomínat na to, že v dospělosti stále více času trávíme povinnostmi. Když se zabereme do určité činosti skutečně naplno, ubíhajícím minutám zpravidla věnujeme mnohem méně pozornosti.
Přidává se také pocit, že nestíháme. Plánů a povinností máme obvykle mnoho a není neobvyklé, že se můžeme třeba i dlouhé roky cítit v časové tísni.
Věda nevysvětlí vše
Co o vnímání času říká věda? Studie Marca Wittmanna a Sandry Lehnhoffové z roku 2005 se týkala 499 lidí ve věku 14–94 let. Ukázalo se, že jejich vnímání času skutečně s věkem do určité míry souviselo, vysvětlit se jím ale dala nanejvýš desetina rozdílu ve sledovaných hodnoceních času.
Dobrá zpráva je, že své vlastní vnímání času můžeme do velké míry ovlivnit. Co nám může pomoci?
- Změna prostředí,
- učení,
- vykročení mimo zaběhnutý program.
Zní to možná složitě, ale mnohdy stačí naprosté maličkosti. Může to být třeba jiná trasa procházky, nový koníček nebo setkání s někým, koho jsme dlouho neviděli.
Nelze sice slíbit, že po takových krocích se náš život opravdu jako mávnutím kouzelného proutku zpomalí. Rozhodně se ale při zpětném ohlédnutí budeme mít k čemu vracet a půjde převážně o příjemné vzpomínky.
Zdroje: Psychologie.cz, iRozhlas.cz, PubMed.
