„Celý život šetříme, teď si chceme užít.“ Dnešní důchodci často majetek utratí ještě za života a před dědictvím dětí upřednostní zážitky
Tohle všechno bude jednou tvoje! Takovou větu slýchají mnozí potomci od rodičů léta, často již od útlého věku. Jenže plán se může nakonec změnit. Někteří senioři už v důchodu nechtějí odkládat každou korunu jen pro své děti. Místo dalšího spoření si dopřejí cestu, o které kdysi jen snili.
Sledovat v Google Zprávách
Člověk může mít v důchodu nižší příjmy, to ale neznamená, že ztratí dávné sny a zájmy. I proto se nelze divit případům, kdy někteří senioři raději prodají svou nemovitost, aby si mohli ještě užít to, co si kdysi vysnili. Proč by také ne, důchodci už z logiky věci nemusí žádat o dovolenou a vůbec čekat na vhodnou příležitost cestovat.
Reagují i cestovní kanceláře
To, že senioři cestování vyhledávají stále více, potvrzují i trendy na trzích. Také české cestovní kanceláře se tuto skupinu snaží stále aktivněji oslovit. V květnu agentura Blue Style nabízela klientům starším 55 let mimo hlavní sezonu slevu 500 korun na osobu. Společnost Delfín travel zase sestavuje program podle fyzických možností účastníků a pomáhá jim při odbavení na letišti.
Senioři také stále častěji objevují kouzlo single cestování a na cestu se vydávají i bez partnera. Třeba cestovní kancelář Čedok už v červnu zařadila nabídku pro jednotlivce. Ti tvoří necelá tři procenta jeho klientů, vyplývá z vyjádření této CK. „Počet klientů, kteří se rozhodnou cestovat sami, dlouhodobě roste,“ uvedla před nedávnem zaměstnankyně Čedoku Martina Havlová.
V zahraničí už má utrácení očekávaného dědictví vlastní označení SKI, tedy zkratku anglického Spending Kids‘ Inheritance. V praxi může jít o dražší zájezdy, lepší vybavení domácnosti nebo výdaje na zdraví. V průzkumu, zveřejněném v Británii v únoru letošního roku, se celých 15 % rodičů vyjádřilo, že svůj majetek neplánují zanechat dětem. Ještě ostřeji se vyjádřili respondenti obdobného šetření v Austrálii. Sedm procent z nich vyjádřilo názor, že důchodci by měli před smrtí utratit veškeré své peníze.
Trend souvisí s několika společenskými změnami. S prodlužující se délkou dožití musejí důchodci plánovat finance na delší období, ale zároveň mohou chtít využít roky, kdy jim zdraví ještě umožňuje cestovat a věnovat se koníčkům. Mnozí rodiče také vycházejí z toho, že dospělé děti si mají budovat vlastní zázemí a jejich dědictví nemá být hlavním cílem rodičovského života.
Děti mohou mít jinou představu
Touha užít si důchod přitom automaticky neznamená, že člověk musí prodat dům. Někdy se pouze rozhodne, že další úspory už nebude hromadit pro někoho jiného.
S nemovitostí bývá rozhodnutí složitější, stále více lidí si ale uvědomuje, že vlastnictví nemovitosti nemusí být vždy nejvýhodnější volbou. Větší dům často vyžaduje opravy, vytápění a údržbu. Menší byt může pro seniora znamenat značné ulehčení. Údržba stojí méně usilí a senior může nejen ušetřit na výdajích, ale také získat peníze z prodeje větší, dříve vlastněné nemovitosti. Byť je nutné uvážit, že kupříkladu stěhování do nájmu přináší pravidelný výdaj, který může s časem růst.
Sporné ovšem bývají rodinné představy. Dospělé děti často počítají s majetkem rodičů při plánování vlastního bydlení. V některých případech k němu také mají citový vztah. Rodiče by proto měli svůj záměr včas vysvětlit a vyslechnout obavy potomků. V opačném případě hrozí konflikt, do kterého se sami jistě nechtějí dostat.
Ještě složitější situace může nastat v rodině, kde potomci dlouhé roky pomáhali s opravami domu v přesvědčení, že ho jednou zdědí. Prodej pak mohou vnímat jako porušení slibu, který byl již dán. Právě proto je vhodné o podobném rozhodnutí mluvit předem a vysvětlit jeho důvody.
Dům ovšem patří svému vlastníkovi, dokud ho nepřevede na někoho jiného. Příslib budoucího dědictví tedy sám o sobě nezaručuje, že potomci nemovitost jednou získají, a je na to potřeba myslet. Podle občanského zákoníku a celkově tuzemské legislativy vzniká dědické právo až smrtí člověka. Pokud tedy rodič nemovitost za života prodá a peníze utratí, děti nemohou majetek požadovat jen proto, že s dědictvím počítaly.
A nepomůže jim v tomto ohledu ani institut nepominutelného dědice. Zákon sice stanovuje, že zletilému potomkovi náleží povinný díl odpovídající alespoň čtvrtině jeho zákonného dědického podílu a nezletilému tři čtvrtiny. Tento nárok se však vztahuje k pozůstalosti, nikoli k majetku žijících rodičů.
Ačkoli tedy může chuť rodičů utratit své úspory vést k nepříjemným rodinným konfliktům, z právního i morálního hlediska na to bezesporu mají nárok. Zároveň je však nutné brát v úvahu, že ani dobře zajištěný senior nemůže vědět, kolik bude stát pomoc v nemoci či péče v dalších letech. Utratí-li všechny úspory za několik cest, může mu později chybět finanční jistota.
Zdroj: Energožrouti
