Péče o stárnoucí rodiče dokáže rozhádat i sourozence, kteří spolu vždy vycházeli. Spor často nevznikne kvůli penězům, ale kvůli pocitu nespravedlnosti
Konfuciovi bývá přičítaný citát, který zní: „Dokud jsou rodiče naživu, necestuj daleko.“ Jenže někdy nám život přinese neočekávané zápletky, které nás odvanou stovky, někdy i tisíce kilometrů daleko. Pak přichází otázka, kdo se vlastně o rodiče bude starat, až zestárnou.
Sledovat v Google Zprávách
Možná to stejně jako mnoho dalších lidí řešíte, možná teprve budete, ale je určitě vhodné řešit to dopředu. A pokud je více sourozenců, máte výhodu. Jenže na rozsahu péče a zodpovědnosti každého je třeba se domluvit tak, abyste se zbytečně nerozhádali.
Péče nemusí být celodenní úvazek
Pokud jde o péči o stárnoucí rodiče, existuje několik možností a rozhodně nemusí jít o celodenní úvazek pro jednoho člověka. Vlastně to ani není vhodné – takový člověk, většinou jedno z dětí, může v pečovatelské funkci snadno vyhořet.
Proto je vhodné zajistit pro seniora externí pečovatelskou službu, která za ním bude docházet a pomáhat mu s hygienou, oblékáním, krmením a dalšími běžnými denními činnostmi. Je možné vyřídit si příspěvek na péči, a to na úřadu práce, ať už elektronicky nebo osobně.
Následuje šetření situace sociální pracovnicí – ta hodnotí různá omezení schopností seniora v oblasti sebepéče. Podle nich se vypočítá výše a stupeň přiděleného příspěvku. Jste-li v pozici pečujícího dítěte, v péči se neztraťte. Musíte nejdřív myslet na sebe a svoje potřeby, a až potom na potřeby rodiče. Jedině tak se budete moci i nadále starat.
Dělba práce
Na péči o rodiče by se měli podílet všichni sourozenci, ovšem pokud se geograficky poblíž nachází jen jeden z nich, je jasné, na koho padne většina povinností. Ostatní sourozenci by měli pomáhat alespoň finančně, i když má třeba senior vyřízený příspěvek na péči. Jednotné pravidlo na férové rozdělení povinností ale není – liší se situaci od situace.
Ideální je promluvit si o všem dopředu. Kdo bude mít jaké povinnosti, jak a kdy řešit pečovatelskou a odlehčovací službu, kdo bude za co zodpovědný. Vymýšlení strategie ad hoc je spíše improvizací a může nadělat spoustu problémů.
Ne všichni zvládnou přímou péči o seniora, hygienické procesy či přípravu jídla, ale právě tito sourozenci si mohou vzít na starost záležitosti, které zvládnou i na dálku. Může jít o vyřizování telefonátů, objednávání k lékaři, kontrolu účtů… Vzdálenější sourozenec může také rodiče doprovázet třeba na plánovaná vyšetření či operace.
Vytvořte si také plán pro nenadálé situace. Kdo bude o rodiče pečovat, když hlavní pečující sourozenec onemocní nebo potřebuje odjet na dovolenou. Kdo bude hradit nadstandardní a neočekávané výdaje, například na provoz domácnosti rodiče. Kdo a kam bude volat v případě, že se rodičům náhle zhorší zdravotní stav.
Pocity viny
Zatímco bližší ze sourozenců může mít ve vypjatých situacích tendenci k vyhoření a přepracování, ty ostatní mohou trápit pocity viny a hanby za to, že nejsou schopni svým rodičům vrátit to, co do nich investovali v dětství.
Dělba práce však nemusí být rovná – může být přizpůsobená možnostem jednotlivých sourozenců, času, penězům i vzdálenosti. Pokud jste v pozici dospělého dítěte, které se nyní na péči o rodiče podílí menším dílem, promluvte si se svým sourozencem a zeptejte se ho, co by potřeboval, aby se nevytvářely zbytečné zášti.
Zapojte rodiče
Do rozhovoru je vhodné zapojit i rodiče, ať se veškeré dohody neřeší za jejich zády a nebylo to ve stylu „o nás bez nás“. Samozřejmě za předpokladu, že jsou toho rodiče mentálně schopní. Pro rodiče je důležité, že si i v období nemohoucnosti zachovají vyšší míru autonomie – zvýší to jejich sebevědomí a pozdvihne psychiku.
Zdroje: Oporadiakonie.cz; mskruh.cz; charita.cz; proprarodice.cz
