Dvě babičky, dvoje úplně odlišná pravidla. Rozdílný přístup k vnoučatům může rozdělit celou rodinu
U jedné babičky se chodí spát po večerníčku, sladkosti jsou jen za odměnu a po obědě se musí odpočívat. U druhé se ponocuje, bonbony leží na stole klidně celý den a televize může běžet od rána do večera. Děti jsou samozřejmě nadšené. Rodiče však o něco méně. A když se obě babičky začnou navzájem kritizovat, může být zaděláno na pořádnou rodinnou hádku.
Sledovat v Google Zprávách
Jedna je přísnější, druhá je benevolentnější. Zatímco první trvá na pravidlech a určitém řádu, druhá chce dopřát vnoučatům vše, co si přejí. Ani jedna přitom nemusí mít špatné úmysly. Každá jen vyrůstala v trochu jiném prostředí, má odlišné zkušenosti a také vlastní představu o tom, jak by se děti měly vychovávat, potažmo rozmazlovat.
Rozdíly se zpravidla projeví při obyčejných situacích. Třeba když dítě odmítá oběd. Jedna babička mu vysvětlí, že pokud nesní oběd, nic jiného nedostane, druhá přispěchá s namazaným rohlíkem nebo oblíbeným jogurtem. Podobně je to se sladkostmi, používáním telefonu, uklízením hraček i večerním usínáním.
Dokud jde o občasnou návštěvu, rodiče nad tím možná mávnou rukou. Horší je, když obě babičky hlídají pravidelně a dítě začne jejich rozdílných pravidel zneužívat. Dobře totiž ví, kde si může dovolit víc.
U druhé babičky to ale můžu!
Tuhle větu už pravděpodobně slyšela řada rodičů. Dítě totiž nechápe, proč mu jedna babička dovolí druhou pohádku, kdežto ta druhá nekompromisně trvá na tom, že je čas jít do postele. Když se mu něco nelíbí, začne okamžitě obě domácnosti porovnávat.
Není samozřejmě samo o sobě špatné, když je u babiček trochu jiný režim než doma. Znal to snad každý. U babičky zkrátka vnoučata mohou i něco, co jim rodiče nedovolí.
Problém však nastává v okamžiku, kdy rozdílná pravidla začnou zpochybňovat autoritu rodičů. Například když babička řekne, že maminka je příliš přísná, nebo mu dovolí něco, co rodiče výslovně zakázali. Dítě se pak ocitá mezi dospělými a každý z nich říká něco jiného.
Když se do sporu zapojí i rodiče
Napětí nemusí vzniknout jen mezi babičkami, které mohou, ač nevědomky, soupeřit mezi sebou. Často se jejich spory přenesou i na dospělé děti. Maminka má pocit, že tchyně vnoučata příliš rozmazluje, tatínek zas nechápe neustálé připomínky vůči své matce.
Pak už stačí jen pár poznámek u nedělního oběda a z původně nevinné debaty o sladkostech vypukne hádka o tom, kdo děti vychovává správně. Nezřídka se k tomu přidají staré křivdy, které s vnoučaty ani nesouvisí.
Zvlášť nepříjemné je, pokud jedna babička začne tu druhou před dětmi pomlouvat. Vnoučata mají ráda obě dvě a neměla by být rozhodčím v tom, která z nich má pravdu. A už vůbec by neměla poslouchat, že jedna je lepší než ta druhá.
Babička nemusí dělat všechno stejně
Požadovat od obou babiček zcela identický přístup by nebylo rozumné, a dokonce by to bylo nemožné. Každá má jinou povahu, jiné možnosti a odlišný vztah s vnoučaty.
Podstatné je ale rozlišit drobnosti, nad kterými lze přimhouřit oko, od pravidel, na nichž rodiče skutečně trvají. Právě to je třeba vyjasnit si dřív, než vůbec k nějakému rozporu dojde. V zájmu babiček, rodičů, ale především vnoučat.
Nejlepší bývá si s každou babičkou promluvit zvlášť. Rodiče by každé měli vysvětlit, za čím si pevně stojí a v čem mají víceméně volnou ruku. Pomáhá být konkrétní. Místo výčitek, že babička děti rozmazluje, je lepší říct, že si například nepřejí, aby jejich dítě dostávalo před spaním sladkosti.
Prostor by ale měly dostat i babičky. Pokud pravidelně hlídají několik hodin denně, měly by mít prostor nastavit si vlastní fungování domácnosti. Není fér očekávat, že s vnoučaty budou trávit spoustu času, a současně jim vyčítat každou maličkost.
Někdy pomůže obyčejná dohoda. Děti mohou vědět, že u každé babičky je něco trochu jinak, ale základní pravidla platí u všech. A pokud se dospělí na něčem neshodnou, měli by si to vyříkat mezi s sebou.
Vnoučata nepotřebují dvě stejné babičky
Pro děti může být naopak přínosné, že s každou babičkou zažívají něco jiného. Nemusí mít stejné záliby, plány, názor na výchovu ani podobný režim. Důležité je, aby se u obou cítily dobře a nemusely doma přemýšlet, co smí říct, aby tím někoho nenaštvaly.
Pokud se tedy příště vnouče vrátí od druhé babičky s tím, že tam smělo jít spát o něco později nebo dostalo zmrzlinu před obědem, není to hned důvod k hádce. A tam, kde už jde o důležitá pravidla, je často lepší klidný hovor než týdny vzájemných výčitek a hořkosti z nedorozumění.
