Blízký zemřel v nemocnici a rodina má pochybnosti o tom, co se stalo. Do zdravotní dokumentace ale nemůže nahlížet každý
Říká se, že smrt je přirozenou součástí života, ale ve chvíli, kdy vám zemře někdo blízký, to tak jistě necítíte. Do samotného truchlení ovšem přicházejí i praktické záležitosti, vyřizování pohřbu, řešení dědictví… A pokud váš příbuzný zemřel v nemocnici, potom i snaha zjistit, co se vlastně stalo.
Sledovat v Google Zprávách
A to zejména tehdy, máte-li pochybnosti o průběhu poslední hospitalizace a chcete si ověřit, co se během léčby skutečně dělo a zda někdo něco nezanedbal. Poskytovatel ale může přístup ke zdravotnické dokumentaci a pořizování jejích kopií za určitých podmínek odmítnout. Kdo má vlastně do dokumentace přístup a jak v takové situaci postupovat?
Poměrně přísná pravidla
Přístup ke zdravotnické dokumentaci je legislativně přísně regulován. Konkrétně zákonem o zdravotních službách, vyhláškou o zdravotnické dokumentaci a GDPR. Ještě přísněji než samotné nahlížení do dokumentace je regulováno pořizování výpisů, kopií a záznamů. K tomu mají oprávnění pouze osoby blízké, definované občanským zákoníkem.
Jedná se především o příbuzné v přímé linii, například děti, rodiče či prarodiče. U nezletilých dětí může jít i o soudem určeného opatrovníka. Dále je osobou blízkou myšlen sourozenec, manžel nebo partner. Pokud je mezi pacientem a jeho partnerem či partnerkou skutečně doložitelný blízký vztah, nepřekáží zákonu pro tyto účely ani to, že nejsou sezdaní.
Pokud však pacient ještě před svou smrtí přístup ke zdravotnické dokumentaci některému z přímých příbuzných výslovně a písemně zamítne, taková osoba o tento přístup a možnost výpisu přirozeně přijde.
Dále tu jsou osoby určené pacientem ještě za jeho života nebo jeho zákonným zástupcem či opatrovníkem, a to plnou mocí. Takové osoby s pacientem nemusejí být v přímém příbuzenském stavu.
Co policie a další orgány?
Policie má ke zdravotní dokumentaci přístup pouze tehdy, když je tato dokumentace potřebná pro účely trestního řízení a rozhodne o tom soud. Za života pacienta může povolení policii k přístupu udělit ještě on sám.
Možnost nahlížet do dokumentace zemřelého pacienta mají ještě zdravotničtí pracovníci stejného poskytovatele zdravotní péče, u něhož došlo k poslední hospitalizaci, soudní znalci a další osoby zmíněné v zákoně o zdravotnických službách. Tyto osoby už však zpravidla nesmějí pořizovat záznamy.
Prověření postupu péče
Máte-li podezření, že lékaři či zdravotnický personál při péči o vašeho zemřelého příbuzného něco zanedbali nebo dokonce spáchali trestný čin, můžete postup péče nechat prověřit. Případný soud je až poslední instancí. Nejdříve se posílá stížnost přímo nemocnici, potom na odbor zdravotnictví příslušného krajského úřadu, který může nařídit posouzení případu nezávislým odborníkem či komisí.
Pokud příbuzní podezírají vyšetřujícího lékaře z nedostatku odbornosti nebo neetického jednání, mohou podat podnět také na Českou lékařskou komoru. Soud pak může rozhodovat například o případné náhradě majetkové či nemajetkové újmy.
Musím to vyřídit hned?
Smrt v rodině je jeden z nejvýraznějších stresorů, které nás mohou v životě potkat. Blízkým zemřelého se nelze divit, že po šokující informaci nejsou nějakou dobu schopni racionálního uvažování. Naštěstí žádost o kopii dokumentace není třeba podávat hned po úmrtí pacienta. Dokumentace se uchovává po stanovenou dobu podle druhu péče – a jsou to řádově roky až desetiletí.
Stejně tak ani promlčecí doba případného protiprávního jednání netrvá pouhé měsíce, takže si po pohřbu příbuzného můžete dát nějakou dobu na oddych a zpracování těch nejintenzivnějších emocí.
